Zaměstnavatelé dlouho čekali na novelu zákona o specifických zdravotních službách a na vyhlášku o pracovnělékařské péči. V prvním případě je jasno, novela vyšla minulý týden ve Sbírce listin pod číslem 47/2013 Sb. Přestože se v médiích občas objevila informace, že prošel původní návrh novely, kdy byla vypuštěna slova „obdobný vztah“ a vstupní prohlídky budou povinné pouze při vzniku pracovního poměru, skutečnost je jiná. Novela v první řadě upřesňuje poskytování pracovnělékaské péče zaměstnancem lékařem a dále pouze zmírňuje podmínky vstupních lékařských prohlídek u dohod konaných mimo pracovní poměr. V žádném případě je neruší.
Čtěte více: Budou od dubna povinné vstupní zdravotní prohlídky u dohod?
Vyhláška o pracovnělékařských službách
O novele zmírňující pracovní prohlídky u dohod je tedy rozhodnuto. Ve hře zůstává vyhláška, na níž odkazuje zákon o specifických zdravotních službách, kterou se stanoví organizace, obsah a rozsah pracovnělékařských služeb a postup při posuzování zdravotní způsobilosti k vzdělávání a jeho průběhu a posuzování zdravotní způsobilosti k práci nebo službě (zkrácený název je vyhláška o pracovnělékařských službách). Návrh vyhlášky je po ukončeném meziresortním připomínkovém řízení a vypořádání připomínek z tohoto řízení a je připraven k zaslání pracovním komisím Legislativní rady. Po dokončení předepsaných kroků v rámci legislativního procesu bude návrh vyhlášky zaslán do Sbírky zákonů k publikaci. Nabytí účinnosti vyhlášky se předpokládá k 1.4.2013,
potvrdila pro server Podnikatel.cz Viktorie Plívová, tisková mluvčí ministerstva zdravotnictví.
Povinnost zajištění smluvního lékaře
Zaměstnanci zařazení ve druhé a vyšší rizikové kategorii musí na prohlídky k poskytovateli pracovnělékařské péče.
Nejpozději od dubna 2013 musí mít všichni zaměstnavatelé svého smluvního lékaře. V praxi pak samozřejmě bude docházet k situacím, kdy má zaměstnavatel několik odloučených pracovišť či zaměstnanců pracujících takzvaně z domova. Bylo by nereálné, aby zaměstnanec kupříkladu z Ostravy dojížděl na preventivní prohlídky napříč republikou až do Aše. Zaměstnavatel si může v souladu se zákonem zvolit jednoho poskytovatele pracovnělékařských služeb nebo více poskytovatelů ve větším městě nebo po celém území České republiky. Je tedy zřejmé, že nemusí mít uzavřenu pouze jednu smlouvu o poskytování služeb, ale dle potřeby i několik.
V každém případě se povinnost sjednání pracovnělékařské péče vztahuje na všechny zaměstnavatele (i kdyby zaměstnávali pouze jediného zaměstnance). Výjimkou jsou práce zařazené dle zákona o ochraně veřejného zdraví do rizikové kategorie první. Tito zaměstnanci mohou na prohlídky ke svému praktickému lékaři. Ostatní pracovnělékařské služby v souladu se zákonem o specifických zdravotních službách, jako je např. dohled a dozor, již musí pro zaměstnavatele vykonávat jeho smluvní lékař.
Rozdělení do rizikových kategorií
Odkazuje se na kategorie rizika dle zákona o ochraně veřejného zdraví. Nejeden zaměstnavatel však netuší, jak a kdo příslušné práce do jednotlivých kategorií přiděluje. Posoudit, která práce vyvolává zvýšené riziko ohrožení zdraví, není jednoduché. Pravděpodobně to bez dalších znalostí nezvládne jeho mzdová účetní. Zaměstnavatel by měl tato rizika vyhodnotit buď ve spolupráci se zkušeným bezpečnostním referentem nebo formou out-sourcingu, tedy dodavatelsky prostřednictvím specializované firmy. Ta samozřejmě bude spolupracovat s příslušným inspektorátem práce a hygienickou stanicí. Jistě je namístě i součinnost s poskytovatelem pracovnělékařských služeb, tj. smluvním lékařem.
Kategorizace prací je tedy povinností zaměstnavatele s tím, že:
- kategorii první určí samostatně dle vyhlášky č. 432/2003 Sb,
- zařazení do druhé kategorie musí oznámit (navrhnout ke schválení) krajské hygienické stanici, která může návrh akceptovat (nevydává rozhodnutí), ale také rozhodnout, že práci zařazuje do vyšší skupiny nebo jako druhou rizikovou,
- při rizikové práci, tj. kategorii druhé rizikové, třetí a čtvrté, zaměstnavatel podá návrh na zařazení a krajská hygienická stanice vydá rozhodnutí.
Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, rozděluje v § 3 práce na čtyři kategorie podle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců, a jejich rizikovosti pro zdraví:
- Za kategorii první se považují práce, při nichž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví (zde patří například většina administrativních prací).
- Za kategorii druhou se považují práce, při nichž podle současné úrovně poznání lze očekávat jejich nepříznivý vliv na zdraví jen výjimečně, zejména u vnímavých jedinců, tedy práce, při nichž nejsou překračovány hygienické limity faktorů stanovené zvláštními právními předpisy (hygienické limity), a práce naplňující další kritéria pro jejich zařazení do kategorie druhé.
- Za kategorii třetí se považují práce, při nichž jsou překračovány hygienické limity, a práce naplňující další kritéria pro zařazení práce do kategorie třetí, přičemž expozice fyzických osob, které práce vykonávají, není spolehlivě snížena technickými opatřeními pod úroveň těchto limitů, a pro zajištění ochrany zdraví osob je proto nezbytné využívat osobní ochranné pracovní prostředky, organizační a jiná ochranná opatření, a dále práce, při nichž se vyskytují opakovaně nemoci z povolání nebo statisticky významně častěji nemoci, jež lze pokládat podle současné úrovně poznání za nemoci související s prací.
- Za kategorii čtvrtou se považují práce, při nichž je vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření.
Připomínáme, že rozdělení do kategorií prací dle rizika není novinkou zákona o specifických zdravotních službách. Návrh (oznámení) má podle platné právní úpravy zaměstnavatel předložit do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení výkonu prací. Pokud jsou rizikové práce vykonávány bez rozhodnutí krajské hygienické stanice, jedná se o porušení § 37 zákona o ochraně veřejného zdraví s možností vyměření příslušných sankcí. Povinnost podání návrhu (oznámení) se nevztahuje pouze na zaměstnavatele, ale i na osoby samostatně výdělečně činné. A to v souladu s § 43 zákona o ochraně veřejného zdraví.
ČLÁNKY DO MAILU