Na vztahu záleží. Pokud vám vypomáhá v podnikání družka, nejde o nelegální práci

Nedávno to potvrdil Nejvyšší správní soud (NSS), který letos na jaře zrušil pokutu pro podnikatele, kterému v restauraci vypomáhala jeho družka.

Čtěte také: Kontroly nelegální práce se více zacílí, inspekce se zaměří i na minimální mzdy

Boj proti nelegální práci nesmí likvidovat občanský život

Hlavní smršť kontrol švarcsystému a nelegálního zaměstnávání, kterou odstartoval v roce 2012 tehdejší ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09), sice již pominula, přesto by se podnikatelé měli mít na pozoru. Oproti dřívějším rokům ale mají podnikatelé výhodu, že problematikou nelegální práce se již několikrát zabýval Nejvyšší správní soud (NSS) a v řadě případů se podnikatelů zastal.

Naposledy například letos na jaře, kdy zrušil pokutu pro podnikatele, kterému v restauraci vypomáhala jeho družka. Podle soudu totiž nešlo o závislou práci, jak stanovili kontroloři. NSS určil, že pro hodnocení naplnění znaků závislé práce je klíčová povaha vzájemného vztahu mezi podnikatelem a tím, kdo u něj pracuje. V případě blízkého osobního vztahu se pak dle soudu o závislé práci nedá hovořit.

Už v roce 2014 NSS rozhodl, že boj proti nelegálnímu zaměstnávání nesmí likvidovat běžný občanský život, jehož součástí je také mezilidská výpomoc. V rozsudku z března letošního roku pak soud své předchozí rozhodnutí potvrdil. Konkrétně vyhověl stížnosti podnikatele a zrušil rozhodnutí krajského soudu, dle kterého měl podnikatel zaplatit pokutu ve výši 52 tisíc korun za nelegální zaměstnávání.

Čtěte více: Je mezilidská výpomoc nelegální zaměstnávání?

Podle úřadů na vztahu osob nezáleželo

Na konci května 2013 provedl Celní úřad pro Liberecký kraj kontrolu v restauraci v Liberci, ve které kromě majitele zastihl ještě jednu ženu. Jednalo se o družku podnikatele, která podnikateli vypomáhala, avšak bez jakékoli smlouvy. Jak následně podnikatel uvedl při ústním jednání, družka mu vypomáhala přibližně rok, a to 3krát v týdnu 1 až 2 hodiny, pokud se cítil unavený nebo nemocný. Podnikatel dále sdělil, že dotyčné dával pokyny a kontroloval její práci, ale nedával jí za to žádnou odměnu.

Úřady následně vyhodnotily, že byly naplněny všechny znaky výkonu nelegální práce, neboť dotyčná vykonávala práci osobně, v provozovně žalobce, třetím osobám se jevila jako zaměstnankyně, pokyny jí dával žalobce, který také kontroloval její práci. Tvrzení, že se jednalo o výpomoc při akutní indispozici žalobce, považoval oblastní inspektorát práce za účelové, neboť jak dotyčná, tak podnikatel uvedli, že se jednalo o dlouhodobou výpomoc, což akutní indispozici žalobce jednoznačně vyloučilo. K námitce, že dotyčná nedostala za vykonanou práci odměnu a z tohoto důvodu se nemohlo jednat o výkon závislé práce, oblastní inspektorát práce uvedl, že odměna za práci není znakem závislé práce, ale jejím důsledkem, píše v rozsudku.

S tímto hodnocením se poté ztotožnil i krajský soud, který pokutu potvrdil a uvedl, že nezáleží, zda šlo o družku podnikatele a že měli spolu uzavřít pracovněprávní vztah.

Čtěte také: Ústavní soud zrušil minimální pokutu 250 tisíc korun za nelegální zaměstnávání

Je nutné vzít vztah v potaz, určil NSS

Na jaře letošního roku ale rozhodl NSS ve prospěch podnikatele a pokutu přikázal krajskému soudu zrušit. Jak připomněl NSS, nestačí se spokojit s formálními znaky závislé práce, nýbrž je nutné se ptát, jaký je vlastně účel legální definice závislé práce (a z ní vycházející definice nelegální práce). Pojem závislé práce nesmí zcela ztratit obrysy, aby správní orgány nezaměňovaly závislou práci s ryze obchodními vztahy, s nefalšovaným samostatným podnikáním nebo s upřímnou mezilidskou výpomocí, ať již v podobě úsluhy blízkému člověku či nezištné laskavosti, uvedl v rozsudku NSS.

Ptejte se odborníka v poradně Mzdové účetnictví

PhDr. Dagmar Kučerová

mzdový poradce

Položit dotaz

Podle soudu měly úřady (a krajský soud) případ posuzovat ve světle vzájemného vztahu podnikatele a jeho družky, a tedy to, zda se mohlo jednat o tvrzenou výpomoc mezi blízkými osobami. Pro hodnocení naplnění znaků závislé práce je povaha vzájemného vztahu mezi stěžovatelem a dotyčnou klíčová, a to zejména pro zvažování kritéria podřízenosti, doplnil soud.

Podle NSS je rozhodující to, zda zaměstnanec sám vnímá své postavení jako podřízené, a to je důvodem, proč respektuje pokyny zaměstnavatele. Pokud má ovšem správní orgán naplnění tohoto subjektivního znaku objektivně prokázat, musí zkoumat, zda je dána osobní závislost zaměstnance na zaměstnavateli a zejména to, co je její příčinou. Samotná odměna pak nepředstavuje samostatný definiční znak závislé práce, avšak jde o významnou skutečnost, k níž se přihlíží při hodnocení vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Z uvedeného tedy plyne, že pracovněprávní vztah bez úplaty nemůže vzniknout, tedy že závislá práce nemůže být vykonávána bez nároku na odměnu.

Nelze žádat, abyste svého druha zaměstnali

V daném případě pak NSS konstatoval, že blízký vztah mezi podnikatelem a jeho údajnou zaměstnankyní opravňoval dotyčnou vypomáhat stěžovateli jako blízké osobě v režimu mezilidské pomoci. Podle soudu se tak nejednalo o nelegální práci mimo pracovněprávní vztah, neboť po životních partnerech nelze spravedlivě požadovat, aby, pracují-li na společném díle, které samo o sobě jako celek je samostatným podnikáním, byli nuceni jeden druhého zaměstnat.

Takový požadavek by byl nepřiměřený i tehdy, pokud by rozdělení rolí mezi takto společně podnikající příbuzné bylo nerovnoměrné v tom smyslu, že některý z nich by měl v podnikání vůdčí a jiný spíše pomocnou či „učednickou“ roli – v rodinných a příbuzenských vztazích je naopak zcela běžné a žádoucí, že se mladší či začínající při společné práci učí od starších či zkušenějších. Stejně tak je běžné, že se někteří členové takovýchto svazků na společném díle podílejí více a jiní z nejrůznějších důvodů méně (studium, výchova dětí či péče o nemocné členy rodiny, seniorní věk a s ním spojená potřeba většího odpočinku, další jiná činnost konkrétního člena rodiny vykonávaná mimo rodinný nebo partnerský svazek aj.).

Jak na závěr stanovil soud, u rodinněprávních či partnerských vztahů nelze po zúčastněných žádat, aby si kromě ústní dohody vytvářeli další právní svazek (vztah legální závislé práce) jen proto, aby státu neunikaly daňové či pojistné příjmy.