Návrh novely zákoníku práce, jehož účinnost je plánována od měsíce dubna 2017, obsahuje celou řadu změn. Pro zaměstnavatele budou v případě schválení zásadní. Nová pravidla mají nastat i v oblasti řádných dovolených. Zde by ale změna nastala na základě přechodných ustanovení až od roku 2018. Realizace změn v průběhu roku by v této oblasti byla nejen komplikovaná, ale i v podstatě i nerealizovatelná.
Dvě možné varianty
Prozatím jsou změny v řádné dovolené připraveny ve dvou variantách. První z nich obsahuje pouze drobné změny, zatímco druhá zásadně mění koncepci stanovení jejího nároku.
V první variantě se navrhuje upravit doby, které se považují za výkon práce pro stanovení dodatkové dovolené. Návrh by mohl umožnit rovněž převedení nevyčerpané dovolené. Od roku 2012 totiž musí čerpání dovolené nařídit zaměstnavatel a tudíž i dovolenou je nutné vyčerpat do konce kalendářního roku, za který náleží. Ale často je v zájmu samotného zaměstnance převod nevyčerpané dovolené do roku následujícího. Opět by se tedy připustila možnost převedení nevyčerpané části dovolené, jež přesahuje minimální výměru 4 týdnů a u pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol 6 týdnů v kalendářním roce, do následujícího kalendářního roku. Stalo by se tak na žádost zaměstnance a s přihlédnutím k jeho oprávněným zájmům.
Upravit by se mohlo také pravidlo čerpání dovolené v době svátku. Dosud platí, že pokud svátek připadne do doby čerpání dovolené, do této dovolené se nezapočítává. Stává se, že zaměstnanec, který měl v době svátku pracovat, požádá zaměstnavatele o poskytnutí dovolené na tento den. Pokud mu zaměstnavatel vyhoví a čerpání dovolené na tento den určí, není důvod, aby takto poskytnutá dovolená pouze na den svátku nebyla započítána do dovolené.
Dovolená ve druhé variantě se stanoví dle odpracovaných týdnů
Ve druhé variantě se kalkuluje se stanovením práva na dovolenou a její délky v závislosti na odpracované týdenní pracovní době. Tím by se prakticky zrušila dosavadní dovolená za odpracované dny. Právo na dovolenou za kalendářní rok, popřípadě její poměrnou část, by se tedy odvozovalo od týdenní pracovní doby zaměstnance. Dovolenou za kalendářní rok získá zaměstnanec, který bude nepřetržitě konat práci u stejného zaměstnavatele po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby nebo sjednané kratší týdenní pracovní doby.
Délka dovolené se stanoví vynásobením počtu týdnů dovolené (výměrou dovolené) příslušející zaměstnancům konkrétního zaměstnavatele za kalendářní rok. Právo na dovolenou pak bude ve výsledku vyjádřeno v hodinách, avšak při zachování požadavku, aby dovolená byla odvozena od její výměry v týdnech.
Pokud zaměstnanec za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli nebude konat práci pro překážky v práci nebo pracovní poměr netrvá po celý rok, bude délka poměrné části dovolené činit jednu dvaapadesátinu dovolené za kalendářní rok za každou odpracovanou stanovenou nebo sjednanou kratší týdenní pracovní dobu. V případě dodatkové dovolené by se aplikoval podobný postup.
Příklad výpočtu dovolené:
Návrh novely zákona obsahuje i příklad výpočtu dovolené při stanovené týdenní pracovní době 40 hodin a výměře dovolené v délce 5 týdnů.
Zaměstnanec konal u téhož zaměstnavatele za nepřetržitého trvání pracovního poměru práci po dobu 52 týdnů v příslušném kalendářním roce, během nichž odpracoval celkem 2 080 hodin – tedy v průměru 40 hodin připadajících na jeden týden. Přísluší mu tedy „v plné délce“ dovolená za kalendářní rok, tj. 40 × 5 = 200 hodin.
Pokud by tento zaměstnanec v rozvržených směnách odpracoval během 52 týdnů v kalendářním roce více hodin, například 2 100, tj. v průměru 40,38 hodin týdně, nepřihlíží se k této skutečnosti. Přísluší mu rovněž „v plné délce“ dovolená za kalendářní rok, tj. 40 × 5 = 200 hodin.
Krácení dovolené se navrhuje zrušit
V případě této varianty by došlo ke změnám i v krácení dovolené. K povinnému krácení dovolené by již prakticky nedocházelo. Překážky v práci se navrhují jako výkon práce započítávat v celkovém limitu 100 směn. Vše, co bude nad tento limit, bude pro účely stanovení nároku na dovolenou neodpracovanou dobu. Proto bude třeba všechny překážky v práci vztahující se k jednotlivým směnám konkrétního zaměstnance nebo jejich částem vyjádřit v hodinách – tedy podle toho, na jak dlouhou směnu nebo její část zaměstnanci připadly.
I v této variantě se počítá s možným převedením nevyčerpané části řádné dovolené do dalšího roku na žádost zaměstnance. Opět pouze u dovolené přesahující minimální výměru 4 týdnů a u pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol 6 týdnů v kalendářním roce. A stejně tak je zde úprava pravidla nezapočítávání řádné dovolené, pokud připadla na svátek s navrženou výjimkou – žádosti zaměstnance o dovolenou připadající na den svátku, která se naopak má do dovolené započítávat.
Krácení dovolené by zůstávalo zachováno pouze pro případ neomluveného zameškání směny zaměstnancem. Zde by se odpočítal příslušný počet neomluveně zameškaných hodin ve směně od celkového počtu hodin připadajících zaměstnanci na jeho dovolenou v kalendářním roce. Dnes je možné krátit dovolenou za neomluvenou absenci o jeden až tři dny. Neomluvené zameškání směn je porušením základních povinností a stejně jako dnes bude moci zaměstnavatel postihnout zaměstnance i jiným způsobem (např. rozvázáním pracovního poměru).
ČLÁNKY DO MAILU