Diskuze o Českých drahách se většinou zaměřují na jejich financování a hospodaření, na úroveň pasažérům poskytovaných služeb a personálu, na modernizaci vlakového parku, na zdražování jízdného a porovnání cen jízdného s kvalitou a spolehlivostí cestování vlakem, stejně jako na konkurenci na kolejích. Vlaky totiž trápí kde koho.
Mám skvělou práci, řídím vlak
České dráhy o sobě aktuálně dávají vědět zprávou o Stipendijním programu ČéDés, který má do pracovního poměru na dráhu nalákat mladé lidi, a to především na místa strojvedoucích a další provozní místa. Program podle Českých drah (ČD) reaguje na nedostatek technicky vzdělaných středoškoláků na trhu práce. Stipendijní program schválilo představenstvo ČD v listopadu 2008.
Zájem o program ČéDés nás mile překvapil. Do prvního ročníku jsme chtěli přijmout stovku studentů, není ale vyloučeno, že se nakonec rozhodneme podpořit více uchazečů. Bude samozřejmě záležet na jejich přístupu ke studiu a na jejich motivaci,
vysvětluje personální náměstek Českých drah Milan Ruttner. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které loni vypracovalo rozsáhlý Akční plán podpory odborného vzdělávání, ústy Ondřeje Gabriela z tiskového odboru ministerstva program vítá. Čtěte více: Ministerstvo školství chce rozšířit spolupráci škol a zaměstnavatelů
Stipendista se musí zavázat, že bude po maturitě pracovat pět let u ČD. Kromě měsíčního stipendia může získat také bezplatné ubytování na internátu, bezplatné cestování vlakem nebo příspěvek na školní pomůcky. Zájem o účast ve stipendijním programu, do kterého musí studenti projít výběrovým řízením, podle ČD znamená, že mladí České dráhy vnímají jako perspektivního zaměstnavatele.
Například průměrný věk strojvůdců se pohybuje okolo 50 let a my dnes už víme, že nám začnou brzy odcházet a potřebujeme je nahradit. A protože vnímáme disproporci mezi nabídkou na trhu práce a naší potřebou technicky vzdělaných lidí, musíme na to včas reagovat. Rádi bychom díky stipendijnímu programu získali zhruba stovku pracovníků ročně,
vysvětluje představu ČD Radek Joklík, manažer komunikace. Investice Českých drah do stipendijního programu podle něj velmi závisí na počtu studentů a na tom, zda budou všichni čerpat i příspěvek na bydlení apod. Na rok 2009/2010 předpokládáme, že by maximální částka mohla být mezi 3 až 4 miliony korun. Ale může to být míň,
uzavírá Joklík.
A je tu další dobrá zpráva: V únoru jelo načas 93,6 % vlaků ČD. Navíc většinu zpoždění ani nelze podle statistiky přičíst na vrub Českých drah. Po brouzdání po webových stránkách firmy se také nezdá, že by potenciálního klienta čekalo něco nepatřičného. Čtěte více: Revoluce ve veřejné dopravě. Budou mít dráhy konkurenci?
Kdo políbí ropuchu?
Vypadá to na pozitivní zprávy. Jenže dojmy cestujících vykreslují trochu odlišnou tvář firmy. Nespolehlivost, špína (Co je mokré, je čisté,
popsala svůj dojem jedna z cestujících; ostatně se špínou na tom nejsou vlaky Českých drah o nic hůř, než například pražská městská hromadná doprava), v porovnání se zahraničím špatná kvalita vlaků, ve srovnání ceny a kvality vycházejí České dráhy jako příliš drahé. Často jezdím do Německa a když vidím moderní regionální německé vlaky, je to něco úplně jiného,
uvádí další z cestujících. „Zážitek” tak je například přestup z Pendolina na regionální vlak. Na čisté, moderní vlaky jezdící podle řádu a za adekvátní jízdné by si vlakoví cestující v Česku asi už jen těžko zvykali,
konstatuje ironicky na business serveru Podnikatel.cz Dana Votýpková. Osobně mi například vždycky vrtá hlavou (a po nedávném návratu z Frankfurtu dvojnásob), proč si v Česku nelze v klidu koupit jízdenky v automatu, který by byl na každé stanici, a je nutné stát frontu k pokladně. A proč zrovna minulý víkend dáma středních let otevřela dveře ještě jedoucího vlaku. Čtěte více: Drahé České dráhy…
Přesto většina respondentů, kteří se zúčastnili ankety business serveru Podnikatel.cz, při svých cestách jako dopravní prostředek nejčastěji volí vlak.
Při cestách nejčastěji volíte:
Samé dobré zprávy a vlaková idyla, chce se prostě konstatovat poté, co se zájemce probrodí informacemi z Českých drah. Jenže pak nastoupí do vlaku – obyčejného rychlíku na Hradec Králové nebo „panťáku” třeba při výletu na Karlštejn. Vidí obrovský rozpor mezi marketingovým obrazem a realitou. A dojde mu to: České dráhy jsou možná jako princezna zakletá v ropuchu. Zbývá jen doufat, že nikdo z těch, kdo míří do Česka, předsednické země Rady Evropské unie, do takového vlaku nikdy a ani ve zlém snu nenasedne… Čtěte více: České dráhy zdražují, podnikatelé chtějí spravedlivý trh
ČLÁNKY DO MAILU