Před kariérním postupem v celosvětově působící firmě a lákavými pracovními podmínkami dal přednost nejistotě podnikání. A udělal dobře. Úspěch se mu nevyhýbá ani dnes.
Krátce po vystudování vysoké školy nastoupil Jan Vokurka do marketingu Nestlé. Firma se zrovna chystala uvést na český trh novinku KitKat Chunky a mladý marketér jí v tom měl pomoci. V té době už Češi znali klasickou verzi KitKat, ale moc ji nekupovali. Janovi se ale s Chunky podařilo udělat něco, co nikdo nečekal. Z tyčinky se stal hit a obrat během dvou let vzrostl z nuly na 200 milionů. Jan se po právu stal vítězem republikové soutěže o brand manažera roku a stejně jako prodeje Chunky stoupala i jeho hvězda. V rámci Nestlé ho čekaly nové úkoly a nové pozice. Jenže mladý muž se začal cítit jako ve zlaté kleci a jeho touha začít dělat něco vlastního byla stále neodbytnější.
S přítelkyní a dnes už manželkou tehdy vyrazili na dovolenou do Indonésie. Jan, pronásledovaný myšlenkami na vlastní podnikání, odjížděl s tím, že by si měl z exotické destinace přivést nejen zážitky a krásné fotky, ale zároveň i podnikatelský nápad. Před očima měl příklad úspěšného rakouského podnikatele Dietricha Mateschitze, který slavný energetický nápoj Red Bull začal vyrábět poté, co se k němu inspiroval v Thajsku. Obcházel proto obchody a trhy a rozhlížel se kolem ne očima zákazníka, ale spíš očima obchodníka. Nic ho ale neoslovovalo. Jeho přítelkyně mu tehdy navrhla vyrábět přírodní nápoje, které pomáhají. Jan to v první chvíli odmítl, ale po dvou dnech přemýšlení se mu nápad začal zamlouvat. Díky práci v Nestlé měl totiž blízko k trendům a věděl, že přichází doba bio, zdravé výživy a přírodních produktů.
Po návratu domů začal pracovat na svém vlastním podnikatelském plánu. A po dvou a půl letech příprav přišel na trh s prvním medicinálním vínem. Produktem, který nakonec není inspirovaný Indonésií, ale pochází z Jizerských hor. Rodáka z Jablonce nad Nisou totiž ovlivnila tamní postava doktora Kittela a založil značku Kitl.
Dávné receptury jsou dnes nepoužitelné
Mladý marketér opustil velkou korporaci a začal podnikat. První rok pracoval jen sám. Vymýšlel receptury i strategii, nakupoval ingredience, vyráběl nápoje a nakonec je i sám rozvážel po obchodech a prodával. Se svým Šláftruňkem přišel na trh jen pár měsíců před vypuknutím hospodářské krize. Začínat v takové době s úplně novou značkou a úplně novým produktem není zrovna ideální, ale Jan své myšlence věřil. Věděl jsem, že lidi začíná zajímat, co pijí a jedí. Chtějí znát původ potravin a zajímají se o jejich složení. Když jsou spokojení, nebojí se do nich investovat. Byl jsem dobře připravený a přišel ve správnou dobu,
říká Jan Vokurka a jeho slova potvrzují i čísla. Firma Kitl od roku 2007 pravidelně roste, nezastavila ji ani ekonomická krize. Loni už měla 25 zaměstnanců a obrat 24 milionů korun. Krize čas od času vždycky přijde. I dnes se trh nachází v nejisté situaci a nevíme, jestli náhodou zase nějaká ta bublina nepraskne. Proto člověk musí své podnikání stavět na pevných základech, jen tak v nejisté době přežije,
dodává jablonecký podnikatel.
Dnes už je nabídka firmy Kitl pestrá, ale zakladatel značky má stejně nejraději Šláftruňk. Toto medicinální víno s obsahem bylin bylo první, se kterým přišel, a právě ono rozhodovalo o tom, zda se Kitl uchytí nebo ne. Důležitá byla strategie. Šel tenkrát vstříc potřebám lidí a nápoj na uklidnění byl něco zcela opačného, než se v té době nabízelo. Šláftruňk si oblíbili hlavně starší lidé a všichni ti, co mají problémy s usínáním. Postupně ale výrobce narážel na lidi, kteří se ptali po nápoji bez alkoholu a také s opačným efektem, proto vymyslel Živodabudič. Ten je složen ze zahuštěné hroznové šťávy a bylin s povzbuzujícím účinkem. Byl to první vyrobený sirup značky Kitl a stal se základem dnešní produkce, kterou sirupy tvoří ze 70 procent.
Firma a značka Kitl je inspirována historickou postavou, věhlasným jizerskohorským doktorem Kittelem. Lidé z tohoto regionu možná znají rčení „Tomu ani Kittel nepomůže.“ Jan Josef Antonín Eleazar Kittel byl lékař, bylinkář a léčitel. Lidé mu také díky jeho umění říkali Faust Jizerských hor. Ačkoli jsem z Jablonce a Kittel se narodil a působil v nedaleké Krásné, až do svých zhruba 30 let jsem o něm nikdy neslyšel. Protože jsem ale začal vyrábět skoro zapomenutá medicinální vína, oslovila mě možnost navázat na jeho tradici. Nejsem ale jeho potomek, a proto jsem si značku upravil na Kitl. Používat originální jméno Kittel by mi přišlo jako svatokrádež,
vysvětluje Jan Vokurka.
Pouhou inspirací Kittelem jsou i receptury čistě přírodních produktů. Na začátku sice podnikatel trávil hodiny v archivech a snažil se najít staré receptury, ale ty dnes už nejsou použitelné. Zachovalo se například několik dopisů pacientům s doporučením na užívání Kittelových preparátů. Měl jsem taky to štěstí, že jsem mohl spolupracovat s paní Marií Kubátovou. Ta se proslavila jako spisovatelka, ale zároveň byla i farmaceutkou. Tady u nás měla svou lékárnu. Svého času napsala dizertační práci o krkonošských destilatérech, což byla skupina lidí sbírající byliny a vyrábějící léčivé přípravky. Bylo to zajímavé, ale naprosto nepoužitelné. Louhovat šváby a užívat další podobné preparáty dnešní zákony pochopitelně neumožňují. Stejně tak není možné používat do medicinálních přípravků řadu bylin, které jsou dnes označeny za jedovaté. Příkladem může být třeba digitalis,
říká Jan Vokurka s tím, že když se dnes někdo chlubí, že vyrábí potravinu nebo lék podle 200 let starého receptu, tak nejspíš lže. Za příklad výrobku, který se musel nutně upravit, dává Coca-Colu, jejíž úplně první receptura obsahovala mimo jiné kokain. A problémy měl s vyšším obsahem kofeinu i už zmíněný Red Bull, který byl svého času například ve Francii zakázaný.
Navíc je nutné si uvědomit, že potřeby dnešních lidí jsou úplně jiné než těch, které v 18. století léčil doktor Kittel. Zvlášť tady na horách lidé řešili hlavně to, co budou jíst. My dnes naopak bojujeme s tloušťkou, cukrovkou, vysokým krevním tlakem nebo stresem. Bylo proto potřeba přijít s produkty, které budou pomáhat dnešním lidem a zároveň budou splňovat nároky současné legislativy. Kittel nám proto je inspirací jen v tom, že používal přírodní produkty,
dodává zakladatel firmy, kterému se povedlo namíchat takové kompozice, které opravdu fungují. Kdyby slibovaný efekt nepřinášely, po firmě Kitl už by v dnešní konkurenci výrobců potravinových doplňků a produktů speciální výživy a farmaceutických firem nebylo ani vidu, ani slechu. Aby si firma byla účinky svých produktů jistá, s jejich vývojem a uváděním na trh nespěchá. Rozšíření sortimentu o jeden výrobek ročně je až až.
To nejlepší z přírody
Jan Vokurka chtěl původně jen vyrábět nápoje a sirupy. Nechtěl se zabývat sběrem, nebo dokonce pěstováním potřebných ingrediencí. Nakonec k tomu ale byl donucen a dnes má na Jablonecku i sad s černým bezem. Čerstvý květ černého bezu se nedá sehnat. Koupíte ho jen sušený nebo je k dostání bezový extrakt. Staré recepty na syroby, jak se u nás dřív sirupům říkalo a my tento název znovu používáme, ale vždycky pracují s louhováním čerstvých květů. Protože ručíme za kvalitu a chceme mít bio výrobky, nemohli jsme poslat partu brigádníků trhat bezový květ do příkopů podél silnic. Situace nás donutila založit vlastní bezový sad. A vlastně to bylo dobře, protože jsem zjistil, že bez černý není plevel, jak se všichni domnívají, ale hospodářská plodina, která má celou škálu kultivarů. A sirupy z nich mají zcela odlišnou chuť. Ve spolupráci s Výzkumným a šlechtitelským ústavem ovocnářským jsme vybrali pro nás nejideálnější odrůdu a tu si teď pěstujeme,
říká majitel firmy Kitl.
Bez je tedy lokální, ale ostatní suroviny firma dováží. Mátu bere z Vysočiny, višně z jižní Moravy, zázvor a další suroviny jsou ze zahraničí. Jan Vokurka říká, že se sice rád hlásí ke svému regionu, ale důležitá je pro něj i filosofie firmy, která spočívá v co nejkvalitnějších produktech vyráběných z co možná nejlepších surovin. Globalizaci neodmítá a bere si z ní to nejlepší, co nabízí. Pokud je někde bylina lepší kvality, raději si ji nechá dovézt, než aby snižoval své nároky. Tuto strategii dokazuje i řada diplomů a ocenění, které výrobky značky Kitl posbíraly na soutěžích. Hlásíme se takřka výhradně do produktových soutěží. Nemám ambici propagovat firmu nebo sám sebe, ale především své výrobky. Výjimku jsem udělal jen jednou,
dodává Jan Vokurka. Tou výjimkou byla účast ve Firmě roku, v níž před třemi lety v Libereckém kraji zvítězil a v celorepublikovém hodnocení se umístil na třetím místě.
Korporátní praxe byla tou nejlepší školou
Studoval jsem na dvou vysokých školách, ale to hlavní jsem se naučil až v Nestlé. Dodnes z toho žiju a můžu říct, že nebýt Nestlé, nebyl by ani Kitl,
otevřeně přiznává Jan Vokurka. Zkušenosti z pozice brand manažera i další nabité know-how ve svém podniku skvěle zúročil. Uvědomuje si například, že je dobré dát na lidi, ale zároveň musí být firma proaktivní a přicházet s novinkami sama. Už Henry Ford totiž věděl, že kdyby se jen ptal, co lidé chtějí, řekli by si o rychlejšího koně. Kitl se proto snaží nastavovat nové trendy, což se mu podařilo třeba s domácími limonádami. Ještě před čtyřmi lety se o nich v Česku prakticky nemluvilo. Dnes jsou všude a jablonecká firma z toho profituje. Její hodnota spočívá i v tom, že má v nově zaváděných trendech náskok.
V jiných oblastech se ale bývalý manažer velké korporace musel naučit přemýšlet jinak. Musel jsem přijmout fakt, že i stokoruna jsou velké peníze a že je potřeba dobře rozmyslet, jak s nimi naložíte. V Nestlé jsem pracoval s rozpočty v řádech desítek milionů a faktura na méně než 100 000 korun byla pod úrovní mých rozlišovacích schopností. Musel jsem se naučit počítat s úplně jinými čísly. Stačilo umazat několik nul a bylo. Já ale dovedl dobře hospodařit i s milionovými rozpočty. I v Nestlé jsem byl velmi loajální a na firemní peníze opatrný,
říká majitel firmy Kitl. Rozdíl mezi prací v korporaci a ve vlastní firmě podle něj spočívá ve svobodě a možnostech tvořit vlastní budoucnost. I v Nestlé měl jistý prostor k seberealizaci, ale svobodu, kterou mu přináší podnikání, už by za nic nevyměnil.
Stejně jako trendy zákaznické reflektuje jablonecká firma i trendy odbytové. Sirupy a další její výrobky už proto nejsou k dostání jen v lékárnách a obchodech se zdravou výživou a dárkovými předměty, ale také ve farmářských prodejnách a v internetovém supermarketu. 99 procent veškeré produkce je určena pro český trh, ale firma má i mezinárodní zastoupení. Oslovila nás jedna Češka žijící v Austrálii. Takových nabídek už jsme měli řadu, ale nakonec z nich sešlo, protože si lidi uvědomovali, že to byl nonsens. I této paní jsme tedy slušně odpověděli a víc si od toho neslibovali. Za týden k nám do firmy ale přišel její otec, který žije tady v Jablonci, zjistit podrobnosti. Ta paní svůj plán dotáhla do konce a tak dnes máme zastoupení i na druhém konci světa. Samotného mě překvapilo, že to je možné uskutečnit. Lodní doprava je totiž velmi levná. Za paletu, kterou si dopravci převezmou přímo u nás ve firmě a dopraví ji až do přístavu v Sydney, zaplatíte necelých 5000 korun. Pomalu začínám chápat záměr našeho prezidenta na vybudování vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe,
říká podnikatel.
Firma mu roste před očima a on teď pracuje na plánech rozšíření výroby. Přesto se ale stíhá zabývat i další činností. V Krásné, v níž Kittel žil, vytvořil Kittelovo muzeum. Prý má pocit, že je proslulému lékaři a léčiteli zavázán a měl by mu svůj úspěch a inspiraci jeho životem vrátit. Je to projekt, který dotujeme, ale má svůj smysl. Kromě toho se snažíme do Kittelova regionu investovat i jinak. Dostáváme žádosti o dary a příspěvky, ale vybíráme si z nich a snažíme se podporovat hlavně aktivity na Kittelovsku. To mi dává smysl. Stejně jako třeba spolupráce s Domovem Maxov, kde žijí lidé postižení Downovým syndromem. Ti pro nás trhají látky, kterými obalujeme zátky každé lahve, a vyrábí svíčky do dárkových kazet. S těmi jsme si padli do oka a spolupráce má efekt pro obě strany. Podnikání rozhodně není jen o honbě za penězi. Má zanechat otisky ve společnosti a místě, kde svou činnost provozujete, a o to se snažíme i my,
uzavírá Jan Vokurka.