Historie této rodinné firmy sahá až na počátek minulého století. V roce 1918 založil Václav Berger firmu na výrobu skleněných korálků. Ta o sedm let později začala ve východočeské Bílé Třemešné vyrábět ručně foukané skleněné ozdoby, které se exportovaly do celého světa. Pak přišel rok 1948 a rodinný podnik byl znárodněn. Po sametové revoluci pravnučka po Václavu Bergerovi, Miroslava, se svým mužem Milošem Juklem začala rodinou tradici obnovovat ve Dvoře Králové nad Labem. A teď už firmu Ozdoba CZ vede další generace, syn Martin se ženou Romanou.
Já jsem se sice do rodiny přivdala, ale ta práce mi není cizí. Pocházím z řemeslného rodu. Moje maminka pracovala ve znárodněném podniku spolu se synem zakladatele jako foukačka. Tu práci dělala od svých 15 let až do důchodu a dodnes nám ve firmě pomáhá, teď na pozici koučky foukačů. V našem šestnáctičlenném týmu je několik členů rodiny. Tchán s tchýní se už vedení firmy neúčastní, ale pořád s námi spolupracují. Ten pán, co dole stříbřil, to byl on. A nedávno jsme zaučovali neteř,
vypočítává Romana Juklová zaměstnance jedné z nejstarších českých sklářských firem zaměřených na výrobu ozdob. Podrobněji historii firmy i rodu zpracovalo jablonecké muzeum. Na to jsou Juklovi náležitě pyšní a snaží se tradici a řemeslo předávat i dalším generacím.
Nejdřív krize Jablonexu a pak ta hospodářská
Když Martin s Romanou podnik přebírali, měli jistotu práce, kterou zajišťoval bižuterní gigant Jablonex Group. Ten odebíral většinu výrobků a 80 % exportoval do světa. Pro český trh byly ve své době určeny vlastně jen přebytky. Zakázek bylo hodně a nejen Juklovi mohli mluvit o zlatých časech. Řešili jen termíny a výrobu jako takovou. V roce 2006 ale přišla pohroma v podobě uzavření divize vánočních ozdob. Stalo se to na podzim, kdy jsme měli připravenou výstavu, všechno bylo vyvzorováno a vyrobeno. Ze dne na den jsme byli bez zakázek a bez kontaktů. Seděli jsme tu a přemýšleli jestli firmu zavřeme nebo zkusíme pokračovat,
vzpomíná Romana Juklová, ze které se rázem stala obchodní ředitelka firmy.
Firma vlastně stála už potřetí v historii na samém začátku. A navíc v nejméně vhodné době, na počátku hospodářské krize. Objem zakázek se zmenšoval, export spadl z 80 na 40 % a na této úrovni se drží dodnes. Vánoční ozdoby jsou totiž zbytná věc. Podle Romany Juklové to byl obrovský sešup, ze kterého nebylo jednoduché se vzpamatovat. Naštěstí pro firmu, její zaměstnance a českou tradici vůbec, v posledních letech se daří získávat nové tuzemské a pomalu i zahraniční zákazníky. Klienti u našeho zboží preferují, že nepochází z Číny. Váží si kvalitní ruční práce a znovu se více zajímají o české sklo. A to dokonce i samotní Češi. Je tu odklon od umělých baněk a slaměných ozdob, lidé se začínají vracet ke sklu. Je v tom i kus nostalgie. Když k nám přijdou a vidí tradiční ozdoby, vzpomenou si na dětství u babičky, která měla na stromku stejné figurky a koule, jako jim teď nabízíme my. Má to pozitivní ohlasy a někteří zákazníci svůj odběr i zdesetinásobili,
říká Romana Juklová. Dobrý byl pro firmu poslední rok.
V propagaci tradičních skleněných ozdob Juklům pomáhá i účast na jarmarcích nebo vánočních výstavách a několikaletá spolupráce s pražským obchodním centrem Galerie Harfa, kde mívají svůj obchod. Ta spolupráce začala naprosto nečekaně. Jednou nám zavolal ředitel centra, že má volnou jednu buňku a nabízí nám ji na výstavu a prodej. Ta buňka, o které mluvil v telefonu, ale měla rozměry dvou tělocvičen a neměla prakticky žádné osvětlení. Začátky byly dost improvizované a dodnes je pro nás předvánoční prodej v Praze výzvou,
líčí spolumajitelka rodinné firmy. Ve Vysočanech se ozdoby ze Dvora Králové nad Labem prodávají vždy šest týdnů před vánočními svátky.
Kromě velkoodběratelů a místních prodejců jsou zákazníky podniku Ozdoba CZ i nejrůznější firmy. V tomto ohledu hospodářská krize naopak zafungovala pozitivně. Firmy přestaly mít peníze na dražší benefity a dárky pro své klienty a zaměstnance a začaly pořizovat menší pozornosti v podobě ozdob. Stále častější je pak také poptávka po logovaných ozdobách. To mimo jiné zaručuje dostatek práce až do Vánoc a nemusí se propouštět tolik pracovníků. V lednu a v únoru se totiž vyrábí jen na sklad. Nikdo neví, o co bude zájem a co bude diktovat móda. Témata, barvy a tak dále každoročně udává veletrh v německém Frankfurtu. Tam je řečeno, co bude tématem a jaké se budou nosit barvy a my podle toho musíme zhotovit novou kolekci. Na nás už je výběr posypů, šatonů a přízdob. Musíme být schopni pochopit kontext, najít a otestovat vhodné dekory a nechat vyrobit formy. Výroba je časově i finančně náročná a je to investice, u které nevíte, jestli se vám vrátí,
říká Romana Juklová.
Pravdou ale je, že každý trh má svoje specifika. Češi preferují střední velikosti forem, Američané žádají větší rozměry. U nás převládají sněhuláci, zvonečky nebo klasické koule. V zahraničí jsou oblíbené i tvary mořských plodů, ovoce a zelenina. V lednu a v únoru se vyrábí většinou na sklad. Vytipujeme to, co se nejlépe prodávalo a po čem by ještě mohla být poptávka za rok. Ty ozdoby, které příliš nešly, vyřadíme a nahrazujeme jinými. V tomto ohledu máme výhodu před většími podniky. Jako malý podnik můžeme být více flexibilní,
vysvětluje podnikatelka.
Českého skla si znovu začínají vážit i Češi
Další část produkce tvoří ozdoby velikonoční. Vedle kraslic jsou to různá kuřátka, zajíčci a další jarní motivy. Novinkou, která se objeví v nabídce na jaře příštího roku, budou velké kraslice. Ty mají potenciál stát se i sbírkovými předměty. Jaký o ně bude zájem, na to Juklovi čekají. Cílit mají hlavně na zahraniční zákazníky, kteří mají takové speciality a kuriozity rádi. Zájem by mohl být v zámoří, kde máme i rodinnou pobočku. Tu jsme mimochodem založili úplně náhodou. Když jsme připravovali naše první webové stránky, chtěli jsme na nich mít i něco z historie rodiny a hledali fotografie zakladatelů. Našli jsme ale jen jednu použitelnou fotku, na které je babička s nějakými lidmi a malým klukem. Nevěděli jsme, kdo to je, ale použili ji. A najednou se nám ozvali příbuzní z Ameriky, kteří tam odešli v roce 1968. Na fotku narazil vnuk toho strýce, který je na fotografii jako malé dítě. Tak jsme se poznali a jeho dcery začaly naše zboží nabízet po obchodech v USA,
líčí rodinnou story Romana Juklová. Jinak ale Velikonoce příliš velkým přínosem pro firmu nejsou. Jde o krátké svátky, které navíc v České republice slaví stále méně lidí.
Jistou záchranou jsou právě zahraniční trhy, kde je české sklo, ozdoby nevyjímaje, v oblibě. Ačkoli tradice tenkostěnných vánočních ozdob pochází z Německa a obor tam má velkou základnu, české výrobky se v Německu a jinde v zahraničí vždycky líbily víc. A postupně si dobré jméno získávají nazpět i na domácí půdě. Evropa se svými vánočními tradicemi je zajímavá, ale tuzemský trh je pro nás stejně důležitý. Měli bychom si vážit toho, co máme doma. Vědět, co je to tradiční výroba a co můžeme předat dalším generacím. A my můžeme předávat jen tehdy, pokud budeme vyrábět. Jinak firmu neuživíme, zavřeme a za chvíli nebude nikdo, kdo by toto řemeslo mohl předávat dál. Nechceme skončit jako muzeum,
říká Romana Juklová.
Například práce foukače vyžaduje léta praxe. A na trhu takoví lidé nejsou. Ne každý chce navíc pracovat v úkolové mzdě, která je ve výrobě ozdob zavedená. Než člověk začne plnit normy, nějakou dobu mu to trvá. U malířek je to přeci jen jednodušší. Stačí mít výtvarný talent a cit. I u této práce je ale nutné předávat zkušenosti, naučit se rozčleňovat dekor a podobně. Výhodou je, že firma Ozdoba CZ je malým provozem, kde se dnes vyrábí spíše malé série. Dřív malířky třeba i dva měsíce v kuse tečkovaly muchomůrky. Dnes je práce o poznání pestřejší. Přesto je to činnost, kterou musí mít člověk rád. Nejde jen o plnění norem.
A vztah musí mít k ozdobám i jejich prodejci. Juklovi se proto snaží budovat takovou klientelu, která má o ručně vyráběné ozdoby ze Dvora Králové zájem. Dobrý prodejce musí umět prezentovat, nejen mít zboží na krámě a spoléhat, že se něco prodá, protože Vánoce jsou za dveřmi a na stromek se něco pověsit musí. Ručně vyráběné ozdoby mají na rozdíl od těch z pásové výroby nějakou hodnotu. Tou je originalita každého ručně vyrobeného kusu. Bude ale ještě nějakou dobu trvat, než lidi začnou rozlišovat kvalitu od kvantity. Záleží na nás, jak chceme slavit Vánoce. Kdo chce mít svátky hezké a tradiční, ten si naše zboží vyhledá. Jiným stačí jednobarevné koule s trochou třpytek a jsou taky spokojení. My ale sázíme na pestrost dekorů a kvalitu provedení,
vysvětluje podnikatelka.
Pracujeme i o Vánocích
Dalo by se předpokládat, že Juklovi budou mít jeden z nejkrásnějších vánočních stromečků v republice. Pravda je to ale jen do určité míry. I u nich se naplňuje známé rčení o kovářově kobyle a ševcově ženě. Máme na stromku vlastně všechno. Základ tvoří rodinná kolekce, která nesmí nikdy chybět. A dál? To jsou vlastně zbytky z výroby. Máme před svátky vždycky nejvíc napilno. Pak nezbývá, než že rychle vběhneme do dílen, posbíráme co zbylo a jsou Vánoce. Má to ale i svoje výhody. Během svátků máme konečně čas si v klidu sednout a dívat se, jak ozdoby stromečku sluší. Pracujeme tedy prakticky stále. Rodinu a rodinnou firmu nedokážeme oddělit,
vykládá Romana Juklová.
V provozu spoléhá na svého manžela. Ten je prý skutečným mužem činu a řídí výrobu. Ona shání zakázky a hlídá termíny. Jsme úplně normální rodina. Já vymýšlím, on realizuje. Já seženu práci a on ji musí udělat. Tak to asi chodí leckde,
dodává s úsměvem.
Start: Začněte podnikat s Podnikatel.cz
Budoucnost je křehká jako naše zboží
Teď v polovině prázdnin je ve Dvoře Králové frmol jako týden před Vánocemi. Finišují se zahraniční zakázky, aby mohly v srpnu být exportovány a dostaly se včas k zákazníkům. Zatímco zahraniční zákazníci objednávají na jaře, domácí nechávají vše na poslední chvíli. Objednávají až v srpnu a září, a to už bývá pozdě. Výroba totiž trvá i tři týdny. Dokonce i hodně lidí odtud ze Dvora si myslí, že ozdoby lezou ze stroje, že se na ně dekor tiskne. Proto jsme začali pořádat exkurze. Když si někdo projde výrobou, tak už mu nemusíte vysvětlovat, proč to trvá tak dlouho a proč je cena vyšší než u umělých ozdob ze supermarketů,
komentuje Romana Juklová. Ti, kteří chtějí vědět, jak se vánoční ozdoby foukají, stříbří, barví a dekorují, mohou se na exkurzi objednat přes webové stránky. Vybrané ozdoby je pak možné přímo ve výrobně koupit za zvýhodněné ceny.
Ceny se Juklovi snaží držet takové, aby se z ručně vyráběných ozdob nestalo jen luxusní zboží. Proto nabízí širokou paletu dekorů, od jednoduchých a levných až po náročné a tím pádem i dražší. Cenová politika je prý u tak širokého sortimentu doslova alchymie.
Výroba ozdob byla jednou z těch, která naplno pocítila dopad hospodářské krize. Přesto rodinná firma jede dál. Výpadek z roku 2006 nás naučil. Museli jsme všechno kompletně přehodnotit a začít znovu. Byl to risk a riskujeme vlastně dodnes. Naše budoucnost je křehká jako ty skleněné ozdoby. Kdybychom to dělali rozumem, tak už jsme to tu zavřeli. Svou práci ale milujeme. Chceme zachovávat tradici a reprezentovat české sklářství. A navíc, v dnešní době nemá jistotu vůbec nikdo,
zakončuje Romana Juklová.