Od účinnosti nového občanského zákoníku přetrvávají nejasnosti v problematice souběhu výkonu funkcí statutárního orgánu obchodní korporace s výkonem této funkce v pracovním poměru. Část odborné veřejnosti stále zastává názor, že tento souběh možný je, jiní tvrdí, že tomu tak není. Oporu mají i ve výkladu ministerstva spravedlnosti zveřejněném v polovině loňského roku. Jasno do celé věci nevneslo ani nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Nejjistější cestou tak stále zůstává činnost na smlouvu o výkonu funkce. Na co v takové „manažerské smlouvě“ nezapomenout?
Souběh výkonu funkce stále nejistý
Dle právní úpravy účinné do konce roku 2013 byl souběh funkcí dovolen výslovným ustanovením § 66d obchodního zákoníku. Jelikož v nové právní úpravě toto pravidlo obsaženo není, je stav, kdy člen statutárního orgánu obchodní korporace vykonává svou funkci také z titulu pracovněprávního poměru, podle názoru ministerstva spravedlnosti nepřípustný s ohledem na ustanovení § 1791 nového občanského zákoníku, jelikož takový pracovněprávní poměr postrádá svoji kauzu (důvod). Pro tutéž činnost nemohou být uzavřeny dvě různé smlouvy. Dalším argumentem je skutečnost, že souběžný pracovněprávní poměr postrádá základní znak pracovního práva, a to že musí jít o závislou práci. Člen statutárního orgánu obchodní korporace je totiž sám sobě nadřízeným, není zde typický znak podřízenosti a nadřízenosti zaměstnance a zaměstnavatele.
Nejjistější je smlouva o výkonu funkce.
Na druhou stranu jiní právníci podotýkají, že nová právní úprava žádný výslovný zákaz výkonu funkce v pracovním poměru neobsahuje. Pracovní poměr člena orgánu obchodní korporace je v zákoně o obchodních korporacích zmíněn v § 61 odst. 3, kde se uvádí, že mzdu anebo jiné plnění zaměstnanci, který je současně členem statutárního orgánu, je možno poskytnout pouze se souhlasem orgánu schvalujícího smlouvu o výkonu funkce. Z toho by vyplývalo, že zákon souběžný výkon funkce statutárního orgánu i pracovního poměru ke společnosti jedinou osobou připouští. Navíc letos v únoru Nejvyšší soud rozhodl o platnosti pracovního poměru člena představenstva na pozici obchodního ředitele (spis č. 21 Cdo 496/2014). Ovšem jednalo se o konkrétní případ ve společnosti s poměrně netradičně propracovanými vnitřními předpisy pro rozdělení úkolů na pracovních i statutárních pozicích. I nadále je tak pro společnosti nejjistější, aby uzavíraly pouze smlouvu o výkonu funkce jednatele, do které lze zahrnout obdobné výhody jako pro zaměstnance (pojištění, dovolená, odstupné apod.).
Smlouva o výkonu funkce
V praxi je často smlouva mezi obchodní korporací a členem jejího orgánu nazývána „manažerskou smlouvou“. Její správný název je smlouva o výkonu funkce a jedná se o smlouvu příkazní. Smlouva jednak vymezuje vzájemná práva a povinnosti mezi oběma stranami, ale také ovlivňuje poskytování odměny za výkon funkce člena orgánu. Jestliže totiž žádná smlouva sepsána není, nebo neobsahuje podmínky poskytování odměny, odměna za výkon funkce nenáleží (výkon funkce je bezplatný).
Smlouva musí být sepsána písemně, což je zásadním požadavkem její platnosti. Schvaluje ji (včetně jejích změn) nejvyšší orgán společnosti. Obsahem smlouvy může být prakticky cokoliv nad rámec běžných práv a povinností vyplývajících z právní úpravy příkazní smlouvy, na čem se strany vzájemně dohodly. Může obsahovat ujednání o pracovní době, pracovních cestách, náhradách stravného, poskytování dovolené, neplaceného volna, zákaz konkurenční činnosti apod. Pokud má být výkon funkce úplatný, pak má v souladu s ustanovením § 60 zákona o obchodních korporacích smlouva obsahovat následující údaje o odměňování:
- a) vymezení všech složek odměn, které náleží nebo mohou náležet členovi orgánu, včetně případného věcného plnění, úhrad do systému penzijního připojištění nebo dalšího plnění,
- b) určení výše odměny nebo způsobu jejího výpočtu a její podoby,
- c) určení pravidel pro výplatu zvláštních odměn a podílu na zisku pro člena orgánu, pokud mohou být přiznány, a
- d) údaje o výhodách nebo odměnách člena orgánu spočívajících v převodu účastnických cenných papírů nebo v umožnění jejich nabytí členem orgánu a osobou jemu blízkou, má-li být odměna poskytnuta v této podobě.
Údaje o odměňování
Nemusí být úplně jednoduché se v jednotlivých údajích o odměňování zorientovat. Zde je podrobnější popis uvedených údajů pod písmeny a) až d).
Vymezení všech složek odměn
Z textu je patrné, že se nemusí jednat o jednu odměnu, ale může být sjednáno několik samostatných složek (nárokových i nenárokových, na které vznikne členu orgánu právo za určitých okolností). Odměny mohou být určeny pevnou částkou, případně popsaným způsobem výpočtu. Často se zde sjednávají také další plnění. Jedná se o obdobné benefity jako mají zaměstnanci v pracovním poměru. Kupříkladu možnost využití služebního automobilu (telefonu, počítače) k soukromým účelům, příspěvek na penzijní připojištění a další.
Určení výše odměny a její výpočet
Odměňování obvykle zahrnuje takzvanou hlavní odměnu (poskytovanou měsíčně) a další výhody ve formě plnění určené pevnou částku nebo popisem způsobu výpočtu. Může se jednat o odměnu poskytovanou v penězích, ale i o věcné plnění. Ve smlouvě se uvádí, kdy je odměna splatná. Například: Odměna je splatná vždy 15. den kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém na ni vznikl nárok.
Určení pravidel pro výplatu odměn a podílu na zisku
Zde se jedná o další složky odměn, včetně podílu na zisku (jsou-li poskytovány). Nejde o odměny a další plnění uvedené pod písmenem a), ale o zvláštní odměny, na které vznikne nárok rozhodnutím o odměně nejvyšším orgánem za splnění zvláštních okolností (podíl na zisku, roční odměny atd.).
Další výhody nebo odměny člena orgánu
Posledním údajem o odměňování je možnost nabytí podílu na společnosti, případně možnost přenechat tuto podobu odměny osobě blízké členu orgánu obchodní korporace. Tady je nesporné, co zákonodárce tímto ustanovením zamýšlel.
