Změny v DPH matou podnikatele, za posledních 20 let už šestkrát

Základní princip daně z přidané hodnoty, dále jen DPH, není třeba dlouze vysvětlovat. Jedná se o daň ze spotřeby. Dodavatel, pokud je registrovaný jako plátce DPH, musí odvést z obchodu část hodnoty, pokud je tento obchod předmětem daně. Naopak odběratel si za jistých podmínek může zažádat o vrácení daně, kterou při obchodu dodavateli – plátci zaplatil. Výše daně představuje rozdíl v ceně na vstupu a výstupu. Přidanou hodnotou se tedy rozumí hrubá marže. DPH se stala jedním z nejdůležitějších příjmů státní pokladny. Platí se při nákupu většiny zboží a služeb, proto se jí také někdy říká daň univerzální. 

Proč byla DPH zavedena? 

Základ byl položen v Evropské unii už v roce 1958. Její tehdejší členské státy se zavázaly, že nebudou výrobky z jiných členských zemí podrobovat vyššímu zdanění než jsou podrobeny podobné výrobky domácí produkce. Aby se v otázkách daní přistupovalo ve všech zemích stejně, přešla Evropská unie v roce 1968 z původní daně z obratu na systém DPH. Ten musí přebírat i všechny přistupující členské státy. Problém je ale někdy mnohem složitější než v minulosti, protože kromě základních ustanovení platných v celé unii, má každý členský stát ještě svou vlastní daňovou legislativu. A také odlišné sazby DPH, které se často mění.

Přijetí DPH v České republice

Až do 31. 12. 1992 se v tehdejší Československé federativní republice platila daň z obratu zboží. Změnu přinesl zákon číslo 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, který přijala tehdejší Česká národní rada. V platnost vstoupil 1. 1. 1993. V podstatě vycházel ze směrnice Evropské unie, ale měl svá národní specifika, protože Česká republika se členem evropského společenství stala až o mnoho let později.

Zákon odboural několikeré zdanění, kterému zboží podléhalo podle předchozího zákona o dani z obratu. Nově došlo ke zdanění pouze přidané hodnoty. Zdanění tedy podléhá jen hodnota přidaná zpracováním u druhého a dalších výrobců či prodejců a už se nedaní vstupy.

První základní sazba byla stanovena ve výši 23 %, snížená měla hodnotu 5 %. Zavedení DPH v roce 1993 přineslo rozšíření zdaňovaných položek na většinu služeb. Plátcem daně se staly osoby, jejichž obrat byl v roce 1991 nebo od 1. 1. 1992 do 30. 9. 1992 vyšší než 6 milionů Kčs.

První zákon o DPH vydržel v platnosti beze změn dva roky. Jeho první novela začala platit 1. 1. 1995 a trh se zákonem řídil až do 30. 4. 2004. Snížená sazba daně z přidané hodnoty tehdy zůstala na 5%. Snížila se ale základní sazba, a to ze 23% na 22 %. Celkem byl původní zákon o dani z přidané hodnoty novelizován desetkrát.

Autor: www.sxc.hu

Sazba DPH se v Česku často mění na poslední chvíli. 

Co se týká převodu některých položek ze snížené do základní sazby DPH, tak zásadním se stal rok 1998. Vyššímu zdanění začaly podléhat například elektrická energie nebo pevná paliva. Do té doby docházelo spíše jen k rozšiřování počtu položek zboží a služeb se sníženou sazbou daně.

Velké změny po vstupu do Evropské unie

Vůbec nejrozsáhlejší změnou prošel zákon o DPH v roce 2004. Česká republika se 1. 5. stala součástí Evropské unie a vstup do tohoto společenství zásadním způsobem ovlivnil nejen právní úpravu, ale i praktickou stránku DPH. Dosavadní zákon nebyl plně v souladu s takzvanou Šestou směrnicí, která je základním dokumentem o harmonizaci DPH v členských státech unie. Například se u některých zboží a služeb místo základní sazby DPH používala snížená sazba. 1. 5. 2004 proto nabyl účinnosti nový zákon číslo 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Ten převedl do základní sazby celou řadu služeb a zboží s výjimkami uvedenými v příloze zákona. Nejvíc podražilo telefonování, právní služby, ale i tak obyčejné věci jako je toaletní papír. Zdražení přišlo i v oblasti stavebnictví a převodu nemovitostí. Potraviny naopak zlevnily, protože se na ně vstahovala nižší sazba. Stejně jako na dětské pleny, noviny či pomůcky pro nemocné. Základní sazba DPH byla stanovena na 19 %, snížená zůstala na hodnotě 5%. Zákon 235/2004 Sb. platí s množstvím následných novelizací dodnes.

Další změnu v zákoně o DPH přinesl rok 2008. Základní sazba sice byla od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2009 19 %, ale snížená sazba stoupla na 9 %. A od té doby DPH v České republice stoupá pravidelně. 1. 1. 2010 byla snížená sazba DPH navýšena o jeden procentní bod. 1. 1. 2012 poskočila základní sazba na 20 %, snížená na 14 %. Novelizace zavedla dvě různá pravidla pro stanovení místa plnění u služeb, a to pro osoby povinné k dani a pro osoby nepovinné k dani. U první kategorie se poskytnuté služby daní ve státě, ve kterém má sídlo, místo podnikání, případně provozovnu. Podstatou této úpravy bylo rozšíření pravidla reverse charge. Tedy, že daň neúčtuje poskytovatel plnění, ale uplatňuje se u zákazníka, který si ji sám vyměřuje.

Od letoška znovu jinak

Nejnovější změna vstoupila v platnost teprve před měsícem. Od 1. 1. 2013 už základní sazba DPH činí 21 % a snížená se dostala na 15 %. Novinkou je vyřazení z nižší sazby daně třeba dětských plen nebo zdravotnických prostředků. Více si ale lidé musí připlatit i za služby jako jsou vodné a stočné, MHD, ubytování v hotelích nebo stavební práce. Toto nastavení by mělo za současných podmínek vydržet po následující dva roky. Na počátek roku 2016 už je ale ohlášena další zásadní úprava. Česká republika by měla sjednotit sazby na jediné hodnotě, a to ve výši 17,5 %.

Problémy, které změny přináší

Nejen poslední úprava, ale i řada předchozích, byla schvalována na poslední chvíli. Pokud obchodníci neznají novou sazbu ani deset dní před jejím zavedením, způsobuje to chaos a nedorozumění, komentuje realitu konce roku 2012 Bedřich Danda ze Sdružení podnikatelů a živnostníků ČR a dodává: Jednu sazbu DPH jsme požadovali už v roce 1993. Zamezilo by se tak komplikacím a především různým podvodům. Jak je ale vidět, nenašli jsme s politiky společnou řeč ani po dvaceti letech.

Pokud jde o četnost změn výše sazeb, ať už směrem vzrůhu nebo dolů, tak jsme v rámci Evropské unie v pomyslném zlatém středu. Podnikatelský sektor se s nimi proto musí umět vypořádat i v šibeničních termínech.