Situace, kterou řeší téměř každý zaměstnavatel. Ještě ani neskončila pracovní doba, zaměstnanec už se pomalu balí a chystá k odchodu. Jen aby pracovní dobu ani o minutu nepřekročil. Co na to zákoník práce?
§ 78 odst. 1 písm. a) zákoníku práce uvádí, že pracovní doba je dobou, během které má zaměstnanec povinnost vykonávat pro zaměstnavatele práci. Pracovní doba je doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. V momentě, kdy se zaměstnanec začne chystat k odchodu z pracoviště, práci již nevykonává.
Když se chystá k odchodu, už nepracuje
Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel. Ten jasně určí, kdy pracovní směna začíná a kdy končí. Jak ostatně uvádí § 81 odst. 1 zákoníku práce. Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny.
Jak upozorňuje Státní úřad inspekce práce, v zákoníku práce není výslovně obsažena právní úprava, která by pojednávala o zápočtu doby osobní očisty do pracovní doby. Dobu určenou pro osobní očistu, tedy převléknutí se z pracovního oděvu a přichystání se k odchodu, nelze považovat za výkon práce. Zaměstnanec během ní nepracuje.
Umožňuje vám zaměstnavatel chystat se k odchodu před koncem pracovní doby?
Nastat může ale i opačná situace
V praxi se ale může stávat také opačný jev, tedy že zaměstnanec z pracoviště odchází až po pracovní době. Jedná se o přesčas?
Jak uvádí zákoník práce, práci přesčas je možné vykonávat jen výjimečně. S výjimkou zaměstnanců s kratší pracovní dobou, těhotných zaměstnankyň a zaměstnanců pečujících o dítě mladší než 1 rok, může zaměstnavatel nařídit výkon práce přesčas, a to v maximálním rozsahu 8 hodin v jednotlivých týdnech a celkovém rozsahu 150 hodin ročně.
Zaměstnavatel se sice může dohodnout na přesčas nad stanovených 150 hodin ročně, celkový rozsah práce přesčas ale pořád nesmí v průměru přesáhnout 8 hodin týdně.
ČLÁNKY DO MAILU