Dovoluji si autora článku (a čtenáře) upozornit na to, že tvrzení že: "Pro nárok na důchod musíte odpracovat 35 let" NENÍ PRAVDIVÉ.
Sice se pak v článku dále rozvádí, že do oněch 35 let se započítávají i náhradní doby (at´ již zhodnocené 100%, jako základní vojenská služba, či péče o dítě do 4 let věku, či zhodnocené na 80 %, jako je studium před r. 2010, případně v omezeném rozsahu evidence u Úřadu práce, a další), stejně jako to, že se započítává i SVČ (což je práce, že) či placení dobrovolného důchodového pojištění. Ale to nic nemění na tom, že ODPRACOVAT 35 roků obecně není potřeba.
Článek totiž pomíjí, že na starobní důchod v "normálním" důchodovém věku vzniká nárok nejen při splnění podmínek podle § 29 odst. (1) písm. k) zákona 155/1995 Sb. (tedy při splnění 35 roků pojištění včetně náhradních dob), ale pokud tato podmínka není splněna, vzniká nárok i tehdy (viz § 29, odst. (3) písm. a)), pokud pojištěnec: ...... dosáhl důchodového věku po roce 2014 a získal aspoň 30 let doby pojištění uvedené v § 11 a § 13 odst. 1
.
Pohledem na ustanovení §§ 11 a 13 odst. 1. pak zjistíme, že v souhrnu jde o doby za které bylo odváděno pojistné a/nebo doby odpracované (třeba podle předchozích právních úprav, kdy se pojistné samostatně neodvádělo), avšak bez jakýchkoli náhradních dob!
K získání nároku na starobní důchod při dosažení důchodového věku tedy stačí ODPRACOVAT 30 roků (případně část té doby zaplatit cestou dobrovolného důchodového pojištění, dobrovolným pojištěním však lze získat maximálně 15 let).
Jen na okraj pak podotýkám, že ve věku o 5 roků vyšším, než je důchodový věk muže stejného data narození lze získat nárok na důchod také tehdy, pokud pojištěnec získal alespoň 15 roků doby pojištění, uvedené v §§ 11 a 13 odst (1) - jde o tzv. "poměrný důchod". Takový důchod ovšem bude mít, vzhledem ke krátké době pojištění, velmi nízkou procentní výměru, a proto bude opravdu nevelký.
Máte pocit, že pracovat, podnikat atd. rovná se promarněný život? Rozumím tomu, že když práce člověka netěší a vykonává ji jen aby "měl na složenky a na něco do úst", tak je to problém.
Ale nikdo nepracuje 25 hodin denně a 8 dnů v týdnu, a při normální evropské pracovní době většinou zbývá dost času na to, aby ten život nebyl promarněný. Tedy když už zrovna nemáte to štěstí, že vykonávané povolání je v nějakém rozsahu i koníčkem.