Vlákno názorů k článku
Může kontrola na neschopence dorazit v jakoukoliv denní i noční dobu? od hana.bubenickova - Procházky při pracovní neschopnosti nemůže lékař povolit bez...

Procházky při pracovní neschopnosti nemůže lékař povolit bez omezení. Pokud to zdravotní stav dovoluje, jsou možné vycházky při nemocenské v celkovém rozsahu 6 hodin denně, a to v rozmezí od 7 do 19 hodin. Může to být v celku nebo rozdělené po úsecích. Zaměstnavatel má tento údaj uvedený na e-neschopence. Asi ani po infarktu nebude nemocný denně chodit více než 6 hodin :-)

Máte pravdu, je povolených jen 6 h denně a Vy pak musíte striktně dodržet ten čas. Pokud chceš kardiaku na procházku, musíš hlídat čas. Ona kontrola klidně přijde i v době vycházky, ale tehdy tě doktor omluví.

Je to skvělé, že třeba v horkém počasí nemůže ten kardiak na procházku večer, ale musí za slunce, když je třeba ten tropický hic. Pořádek musí být. Asi každému prospěje stres, aby se z vycházky včas vrátil. A po obědě si nesmí dát šlofíka. Má totiž vycházku a chce-li ji využít, musí jít ven. Jinak má smůlu. Prostě když už máš ty vycházky, tak ti to paciente znepříjemníme.

Domnívám se, že léčí i klid, zejména ve smyslu absence zbytečného stresu. To se netýká jen kardiaků, i když u nich to platí asi nejvíc. Mít přesně stanovený čas a ten striktně dodržovat. Vycházka v celku, tak opravdu nikdo nebude asi chodít 6 h v kuse. Dokud směly být vycházky bez omezení, tak ten člověk nemusel tak plánovat čas. Chtě se projít, prošel se. Venku se unavil, vrátil se dříve a nevadilo mu, že zmešká kus vycházkového času. Jinak po infakrtu se klidně chodí 4-5 h denně, klidně itěch 6, to vůbec není na škodu. To chození může být totiž takové, že si třeba na chvíli venku sedne, 20 minut si odpočine na lavičce pak pokračuje v procházce. Pak ani těch 6 h nemusí být mnoho.

https://www.finance.cz/539450-kontrola-na-nemocenske-kdo-a-kdy-kontroluje-sankce/

Víte, že existují i neomezené vycházky?

Výjimečně může ošetřující lékař v případech, kdy mimořádně náročný léčebný plán, probíhající intenzivní léčba, nepříznivé vedlejší účinky léčby nebo celkově závažný zdravotní stav neumožňují pojištěnci, aby využil pevně stanovenou dobu vycházek, jak to definuje zákon, povolit, aby si tento pojištěnec volil dobu vycházek sám podle svého aktuálního zdravotního stavu. Pak neplatí limit nejvýše 6 hodin, vycházky jsou povoleny tzv. „bez omezení“. V praxi jde především o pacienty s onkologickým nebo psychiatrickým onemocněním. Ale má to háček.

Dříve mohl o neomezených vycházkách rozhodnout přímo ošetřující lékař. Bývalý ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek však prosadil od r. 2012 změnu, a postup tak pacientům, ale i jejich lékařům, zkomplikoval. Pacient musí požádat lékaře a ten musí požádat správu sociálního zabezpečení. Až když orgán nemocenského pojištění, tedy okresní nebo v Praze pražská a v Brně městská správa souhlasí, může neomezené vycházky povolit lékař. Ale jen na 3 měsíce. Pokud trvá pracovní neschopnost u závažné nemoci třeba rok, musí se žádat opakovaně, celkem třeba čtyřikrát.

Neomezené vycházky existují, ale v praxi ji vystaví pouze onkologicky nebo psychiatricky nemocným pacientům.
Prakticky nemarodím, co se týče angín, nachlazení. Co si pamatuju, byla jsem doma s covidem - tam samozřejmě izolace, jinak operace ruky, operace břicha. Ani jedna věc za kterou bych si mohla nebo simulovala. Ani v jednom případě nemělo omezení vycházky žádný léčebný efekt. Tedy to považuji za šikanu.
Chápu respirační onemocnění atp. Asi bych chápala pracovní úrazy kvůli zneužívání. Ale zlomeniny, infarkt, pooperační stavy... Zkrátka vše, kde nelze důvod neschopenky simulovat a vycházka nemá vliv léčbu, je to blbost

Povinnost být při neschopence doma je v podstatě trest za to, že člověk marodí. Kvůli lidem, kteří údajně zneužívají systém jsou trestáni prevntivně všichni. Akorát se ten trest nenazývá trestem, ale "léčebným režimem".

Už jsem psal, že neschopenku jsem neměl více let a poukazoval jsem na to, že např. po břišní operaci je naopak lepší chodit, v nemocnici to doporučují. Je zvláštní, že co doporučují lékaři tak naopak správa sociálního zabezpečení omezuje a trestá.

Ono jde přitom velmi lehce vysledovat, kdo je jak často nemocný. Jestli někdo má lehké resprirační onemocnění 5-6x do roka a nebo naopak, kde jiný se nechá uznat až při opravdové chřipce, kde má vysoké horečky. Třeba u dětí jsou zcela běžné respirační infekce, někde jsem četl snad 8x ročně, navíc asi o prázdninách se nejde se vším k lékaři, možná i častěji. Rozumné firmy např. hradí lidem určitý počet dní v roce v plné výši dobu nemocenské. Cílem je, aby se člověk řádně vyléčil a nebyl za vlastní léčbu trestán. V systému pojištění je naopak jedno, jestli někdo jde s takovou nemocí k lékaří po více letech a nebo se nechá uznat každé dva měsíce. U pracovních úrazů nevím, nemyslím, že někdo si nechá naschvál u lisu udrtit pár prstů, aby tím získal pár týdnů neschopenku.

Než mít takovou šikanu, já osobně bych nejraději zrušil to pojištění na dobu nemoci. Přesněji, nebylo by na krátkodobé nemoci, pojištění by se platilo jen pro věci jako různé úrazy, operace, onkologická onemocnění ap. Kdo dostane resprirační onemocnění by měl nárok na neplacenou absenci v práci. Většina lidí by na tom netratila. Já do systému nasypu daleko víc peněz, kde to odčerpají skuteční simulanti. A pojištění bych nechal pro věci, kde jde o delší nemoc a simulovat nejde. Proč mám přispívat krom dávek nemocenské na placení lidí, kteří mě leda šikanují svými kontrolami? Myslím, že lidé pracující na ičo to tak mají, nemusí si platit pojištění pro případ neschopnosti a pak je bez peněz. Mně by bohatě stačilo mít to pojištění pro vážné nemoci a pro krátkodobější nemoci být bez něj. Ono na tom pojistném platím opravdu dost peněz.