Většina dnešních důchodců sem bolševika přitáhnout nemohla, protože se narodili do doby, kdy už tady byl. Za to tvrdě makali a budovali tuhle zem. A po revoluci se vše tohle rozprodalo, nic tu nezbylo. Byli jsme vyhlášenými vývozci trubek a porcelánu, skla a pod. Měli jsme kvalitní boty. Vše je v tahu. A vyváželo se i na západ, né že né. Takže, ano, byli jsme pod bolševikem sto let za opicemi, ale dokázali jsme z toho vykřesat to nejlepší. Když si spočítáte, že člověku by muselo být minimálně 21, aby měl v roce 48 nějakou moc sem přitáhnout bolševika, bude těmto důchodcům 85. Takže zas až tak moc možností neměli a kdo ví, jestli za dalších 85 let nebudou potomci kritizovat nás, proboha koho to volili. Bylo po válce, lidé věřili jiným hodnotám. Rozhodně neměla většina čas ani chuť řešit politiku. Stavěli baráky, nemocnice a podobně. Aby jsme se my potomci měli kam narodit. Ale to vy asi ani nemůžete pochopit. Hodit kamenem po někom, kdo se už nemůže bránit a své si odžil je hrozně snadný. Obout se do jejich bot a prožít jejich život to těžko