I když se ekonomická situace lepší a vypadá optimisticky, české firmy se stále potýkají s nějakými problémy. Jeden z nich se přitom týká vnitřní komunikace a může mít dopad na fungování podniků.
Jak píše CFOworld.cz, neviditelná bariéra roste mezi lidmi v kancelářích a lidmi v provozu. A přestože má silné socioekonomické pozadí, neboť poslední těžké roky dopadly na různé skupiny různých obyvatel rozdílným způsobem, ten hlavní důvod je ještě jiný: nedostatečná komunikace změn, které se v době transformace ve firmách dějí.
Své o tom ví Ondřej Švrček, zakladatel komunikační sítě Munipolis a expert na interní komunikaci: Češi se po letech začali bát o svoji budoucnost. Polovina z nich totiž očekává, že situace se ještě zhorší. A to i pro ty s nadprůměrnými platy. Jak silná pak musí být nejistota u lidí, kteří mají mzdy naopak podprůměrné? Právě v této skupině se nyní velká část zaměstnanců bojí o práci. Podle průzkumu poradenské společnosti RSM každá desátá firma počítá s tím, že přijde během roku o lidi – paradoxně jako kompenzaci za to, že chce přidat klíčovým pracovníkům. Netřeba dodávat, že ti se nacházejí často právě v kancelářích.
Že změny nastat musejí a firmám nastává složité období, to nijak nerozporuji. Na druhou stranu by to však v žádném případě neměla být omluva, proč na některé klíčové prvky transformace rezignovat. Naopak. O čem konkrétně mluvím? O flexibilní, rychlé a přímé komunikaci uvnitř společnosti. Která bude schopna zasáhnout stejnou měrou každého zaměstnance – ať už tráví den v zasedačkách nebo u pracovního stroje,
rozvíjí dále Švrček.
Pro informaci, že to je dnes problém, nemusíme chodit daleko. Podle loňského průzkumu AMKOS považuje 70 % českých společností svůj vnitřní komunikační mix za neefektivní. I u těch nejpokročilejších často putuje informace k příjemci až několik dnů, protože mezi hlavní způsoby předávání důležitých informací převažují hromadné mítinky, a dokonce stále ještě nástěnky. Roztříštěnost, informační smog nebo nepřehlednost patří mezi nejčastěji zmiňované problémy.
Informaci o plánovaném propouštění se tak může pracovník dozvědět častěji z neoficiálního zdroje, navíc pokroucenou než z oficiální komunikace. A ve spojení s bobtnajícím strachem následovaným nespokojeností jde v podstatě o časovanou bombu uvnitř českých firem.
Strach modrých límečků, netečnost těch bílých
Ten důvod už byl zmíněn. Každý obtížný krok dopadne na jednotlivé pracovníky různým způsobem. „Bílé límečky“ z kanceláří případná výpověď zabolí méně než „modrý límeček“ s dvacetiletou praxí. Přitom ti první se k zásadním informacím dostanou lépe – přes vazby, komunikační platformy nebo lepší vztahy s managementem – než člověk „od pásu“ nebo v terénu, který má často k ruce jen tlačítkový mobil.
Rozhodně však nejde jen o problém nedostatečné digitalizace. Jde také o vnitřní nastavení managementu a nepochopení dynamiky firemních procesů. A bohužel i opomenutím faktu, že s tím můžeme něco dělat. To je otázka rychlých a flexibilních rozhodnutí. A ta by se manažeři měli naučit dělat teď, protože včera už bylo pozdě. Mnohokrát pochopitelná frustrace pracujících může položit nejen celou firmu, ale zadělává na celospolečenský problém. Ten už se rýsuje na horizontu každým dnem a k povšimnutí si této skutečnosti stačí čas od času zapnout televizi. (CFOworld.cz)
ČLÁNKY DO MAILU