Označovat a posléze nabízet kreditní karty, úvěry či kontokorenty jako možnost finanční rezervy je naprostý nesmysl. Jak ale potvrdili klienti některých poskytovatelů, nezřídka se tak děje. Informace podobného typu přitom lze najít i při běžném procházení internetu, kdy je zejména kontokorent jako rezerva označován.
V době, kdy vše zdražuje a člověk obrací každou korunu, slyší na pojem finanční rezerva mnohem víc než kdy jindy. Není ovšem rezerva jako rezerva. Je tedy namístě mít se na pozoru a o nabídkách přemýšlet.
Takový postup může být zavádějící
Spotřebitelský server dTest, který se problematikou zabývá, upozorňuje, že postup, kdy se za finanční rezervu označuje úvěr nebo kontokorent, může být nemravný i protiprávní, protože průměrný spotřebitel nemusí obsahu nabídky správně porozumět. Označit půjčku jako finanční rezervu je zavádějící a pro finančně málo gramotné spotřebitele i škodlivé.
Poskytovatelé úvěrů spotřebitelům mají jasné povinnosti stanovené zákonem. Při
komunikaci se spotřebitelem nesmí používat nejasné, nepravdivé, zavádějící nebo
klamavé informace. Označení úvěrových produktů pro spotřebitele jako rezervy nám vadí, protože obsah komunikace se spotřebitelem nesmí zlehčovat nebo zamlčovat důležité skutečnosti, informace nebo upozornění, a nesmí zejména používat formulace, které mohou u spotřebitele vyvolávat klamné očekávání, týkající se dostupnosti spotřebitelského úvěru a výše jeho nákladů,
uvedla Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.
Kreditní karty, úvěry i kontokorent na běžném účtu mají na finančním trhu své místo, ale rozhodně je nelze bez varování nabízet spotřebitelům jako nástroj pro vytvoření finanční rezervy. Pokud se takového omylu dopustí spotřebitel, může se dostat do velmi ošemetné situace. Úroky z čerpaného kontokorentu nebo z úvěru čerpaného kreditní kartou bývají vysoké a jejich splacení se spotřebitel nevyhne. Vypadnou-li spotřebiteli příjmy, bude mu chybět na splácení úvěrů právě ta reálná finanční rezerva,
uzavírá Eduarda Hekšová.