Rodinnou firmu Furch Guitars založil František Furch a dnes ji převzal jeho syn Petr. Jaké byly nejen jeho začátky se dozvíte v tomto rozhovoru.
Jak píše Euro.cz, Velké Němčice ležící vzdušnou čarou zhruba 20 kilometrů od Brna mají jen něco přes dva tisíce obyvatel. Ovšem jak vidno, i takto malý městys se může nesmazatelně zapsat do hudební mapy světa. Právě ve Velkých Němčicích totiž začátkem 80. let minulého století založil jistý František Furch podnik, který dnes patří k tomu nejtradičnějšímu, co může Česko nabídnout.
Firma existuje, pokud se nepletu, už od začátku 80. let, byť tehdy bylo podnikání oficiálně zakázané. Předpokládám ale, že o tom, jak se podnikalo za socialismu, vám váš otec někdy určitě vyprávěl. Přibližte nám ten příběh.
Samozřejmě jsme se o tom mnohokrát bavili. Soukromé podnikání tehdy mít nemohl, takže byl zaměstnaný a po večerech vyráběl kytary. Takhle to tenkrát vypadalo. Až když se pár let, či snad lépe řečeno pár měsíců před revolucí začal režim uvolňovat, bylo možné si nějakou živnost udělat. Podmínky ale byly takové, že když člověk vydělal 10 tisíc korun, zaplatil daň 10 procent. Když vydělal 100 tisíc, platil daň 90 procent a tak podobně.
Každopádně už tehdy přemýšlel, jak to udělat, aby mohl podnikat legitimně. Co vím, tak si chtěl živnost udělat relativně brzo – kolem revoluce už měl asi dostatek objednávek i jistoty a zároveň věděl, že by tento směr chtěl jednoho dne razit a že by chtěl vyrábět kytary na „full time“.
Vy sám jste vždy věděl, že chcete firmu po otci převzít? Protože co vím, tak do jejího vedení jste se zapojil v roce 2006, ale předpokládám, že o celé to dění kolem jste se zajímal již o něco dříve…
Já tam chodil vždy během léta na brigády, když jsem si potřeboval vydělat nějaký peníz navíc. Ale vizi, že bych se připojil k otcově firmě, jsem úplně neměl. Zvlášť v období puberty.
Jen si tu situaci zkuste představit. Taťka buduje byznys a nemá moc času kolem, takže když už se sejdeme, je to většinou v případě nouze. A ta nastává, když mám já nějaký průšvih. Takže tou dobou jsme se určitě víc potkávali kvůli mým průšvihům, což pochopitelně úplně ideální vztah nevytváří. (smích)
Dokonce si vzpomínám, jak jsem jednou řekl, že žádné kytary v otcově rodinné firmě určitě dělat nebudu. To si fakt pamatuju, smějeme se tomu dodnes.
Když jsem ale dokončil střední jazykovou školu, potřeboval jsem nějaký výdělek, a tak jsem taťku poprosil, jestli bych u něj ve firmě nemohl začít pracovat. On řekl, že jasně, že to zkusíme. No a pak mě to vlastně strašně rychle začalo bavit. Strašně rychle jsem zjistil, jak mě baví být nějakým způsobem užitečný, vylepšovat věci a postupně tomu všemu rozumět. No a od té doby, dá se říct, nedělám nic jiného. Takže mě to vlastně nakonec úplně pohltilo a začal jsem to vnímat jako možnost své kariéry. Ale to se bavíme až o období mých nějakých 21 let.
Je podle vás vhodné zaměstnávat rodinné příslušníky?
Co jsem se díval na sortiment vaší společnosti – a opravte mě prosím, jestli se pletu –, tak vy vyrábíte víceméně jen akustické kytary. Budou se ve Furch Guitars někdy vyrábět i elektrické kytary, baskytary a podobně, nebo zůstanete právě a jen u těch akustických?
Možné to určitě je. Technologie a zázemí, které k tomu máme, to umožňují a jsou nastaveny tak, že zvládneme výrobu elektrické kytary v opravdu vysoké kvalitě. Jde o to, že akustická kytara – aby vám fungovala, jak má – je v některých ohledech na výrobu velice náročná a náročnější než kytara elektrická. Takže výrobu na to nachystanou máme.
Na druhou stranu platí, že elektrická kytara – přestože se tento nástroj také nazývá kytarou – je jako produkt něco trochu jiného. Zvuk vzniká úplně odlišnou cestou než v akustické kytaře, přičemž my máme docela dobré know-how právě v tom, jak funguje mechanická akustika – jak rozvibrovat vzduch přes dřevo a podobně. Takže si myslím, že pokud máme nabízet něco unikátního, co má vysokou kvalitu a co třeba nikdo jiný nemá, tak se musíme držet našeho know-how ohledně akustiky. Elektrická kytara je něco úplně jiného, protože tam je celkem zásadní věcí elektrický snímač, o kterém toho my naopak moc nevíme.
Ve vaší firmě stíháte nyní vyrábět takřka 10 tisíc kytar ročně. Jak to bude na konci dekády?
To záleží, jak se nám budou dařit naše obchodní aktivity. (smích) S portfoliem, jaké nyní máme, a za předpokladu, že budeme úspěšní v našich obchodních aktivitách, jejichž cílem je udělat naši firmu známou ve všech zemích, kde je kytara coby hudební nástroj relevantní – a že v takové pozici, když nepočítám Česko, zatím ještě nejsme –, tak si myslím, že bychom se mohli pohybovat v řádu nižších desítek tisíc vyrobených kusů ročně. (Euro.cz)
ČLÁNKY DO MAILU