Obecně platí, že zaměstnanec by během pracovní neschopnosti neměl vykonávat práci. Ve skutečnosti ovšem může dojít k různým situacím, především tehdy, když člověk vykonává více výdělečných činností.
Jak píšou Finance.cz, zaměstnanec by mohl simulovat zdravotní potíže. Lékař by ho z opatrnosti uznal práce neschopným. Zaměstnanec by čerpal nemocenské dávky, ale přitom by stejnou nebo obdobnou pracovní činnost, pro níž byl uznán práce neschopným, vykonával u jiného zaměstnavatele.
Kdyby to zaměstnavatel včas zjistil a včas dokázal reagovat, mohl by dát zaměstnanci výpověď podle § 52 písm. h) zákoníku práce, podle něhož může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď (z pracovního poměru), poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a zákoníku práce. A to tím, že v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nedodržoval stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce (čili jak upřesňuje zákoník práce: pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění).
Zaměstnavatel musí stihnout a dodržet lhůty podle zákoníku práce. Výpověď musí zaměstnanci dát a také stihnout doručit do 1 měsíce ode dne, kdy se o tomto důvodu k výpovědi zaměstnavatel dozvěděl. Nejpozději je možno dát tuto výpověď do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi vznikl. První lhůta je jasná, počítá se od momentu, kdy se zaměstnavatel o věci dozvěděl, třeba kdy mu ji někdo oznámil, ale musí vše stihnout ve druhé maximální lhůtě, a to do 1 roku, který by se počítal nejpozději ode dne, kdy naposledy zaměstnanec pracoval pro jiného zaměstnavatele. (Finance.cz)
ČLÁNKY DO MAILU