9. února 2023 zemřel podnikatel Vladimír Stehlík, který po revoluci získal většinový podíl v kladenské Poldi a který dřívější ocelářskou chloubu města přivedl ke krachu.
Stehlík přivedl Poldi Kladno ke krachu
Ve věku 79 let zemřel architekt a podnikatel Vladimír Stehlík, který stál mimo jiné u konce společnosti Poldi Kladno. Firma, jejíž začátky se datovaly až do roku 1889 a která přežila obě světové války i více než 40 let vlády jedné strany, nedokázala pod novým majitelem čelit výzvám 90. let. Poldi Kladno se už nedokázala na trhu prosadit a jednotlivé její dceřiné společnosti končily v konkursu.
Vladimír Stehlík dokonce stanul u soudu, který ho vinil z krácení daní a neoprávněného převodu majetku. Kauza se táhla 22 let a teprve až v roce 2018 byl Stehlík pravomocně uznán vinným ze způsobení škody ve výši 592 tisíc korun, když neoprávněně nakládal s majetkem hutě. Trest ho ale minul, jelikož se na něj vztahovala amnestie Václava Klause z roku 2013.
Samotný areál bývalé Poldi nicméně začal v posledních letech ožívat. Brownfield prochází postupně revitalizací a připravuje se pro další využití pod označením Areál Poldi.
Poldi konkurovala i ocelárnám Krupp
Historie kladenské Poldovky se začala psát již před více než 130 lety. Právě tehdy otevřel na Kladně novou ocelárnu vídeňský podnikatel Karl Wittgenstein (syn známého filozofa Ludwiga Wittgensteina). Huť pojmenoval po své manželce Leopoldě Poldina huť a ocelárna se zařadila do velkého uhelného, železářského a ocelářského kartelu Pražské železářské společnosti (Prager Eisenindustrie-Gesellschaft), kterému šéfoval právě Wittgenstein.
Ocel z Poldiny hutě byla velice kvalitní a brzy se prosadila jak na tuzemském trhu (v Rakousko-Uhersku), tak v zahraničí. Po vzniku Československa se akciová společnost Poldina huť stala monopolním výrobcem ušlechtilé oceli v celé zemi a navíc narušila výsadní postavení firmy Krupp v Německu. Během dvacátých let dodávala Poldovka výrobky hlavně leteckému a automobilovému průmyslu a také armádě. V roce 1929 měla firma již 4000 dělníků a vyráběla 40 tisíc tun výrobků, z nichž většina mířila do zahraničí.
Na počátku třicátých let dodala konstrukci pro most v australském Sydney a v roce 1938 ocel pro automobil Thunderbolt, který následně překonal tři světové rychlostní rekordy, kdy rychlost vždy přesáhla 500 km/h.
Těsně před začátkem druhé světové války měla Poldi sklady a obchodní zastoupení v 39 zahraničních státech. Po skončení války potkal firmu Poldina huť stejný osud jako další průmyslové giganty v Československu, tedy znárodnění. Podnik byl spojen se sousední hutí a pojmenován nově jako Spojené ocelárny (SONP). Jméno Poldi nicméně zůstalo zachováno pro huť, která se specializovala na výrobu kvalitní oceli, titanu a dalších speciálních slitin. V 70. letech prošel podnik výraznou rekonstrukcí a modernizací a rozšířil se o nové provozy. Když v roce 1989 padl komunistický režim, zaměstnávala Poldovka přes 20 tisíc zaměstnanců.
ČLÁNKY DO MAILU