Podnikatelky a podnikatelé totiž otevřeně mluví o tom, co se jim v byznyse osvědčilo a co je podle nich lepší nezkoušet. Co jsme tedy v roce 2018 také zjistili?
1. Krize jako cesta k byznysu
I osobní krize se stává výchozím bodem úspěšného byznysu. Matěj Koutný poznal situaci, kdy podnikatelský plán vznikl z osobní krize. Nejdřív se věnoval krátkodobému pronájmu svého vlastního bytu a poznal odvrácenou stránku této činnosti – velkou časovou náročnost. Vydržel jsem to rok, pak přišlo vyhoření,
přiznal. Hledal proto řešení, jak se oboru a příjmů nevzdat, ale zachovat si psychickou pohodu. Tak vznikla společnost Blahobyty. Správcovská firma nabízející služby pro majitele nemovitostí, kteří je chtějí krátkodobě pronajímat, založená na datové analytice. O Matějově podnikání se více dočtete v článku Pronajímal byt. Stala se z toho noční můra, kterou překonal. Teď pomáhá jiným.
Janu Pelánovou přivedla nemoc nejen k podnikání, ale také k úplně novému oboru. Asi jsem potřebovala pořádnou ťafku, abych věci začala dělat jinak,
konstatuje nynější majitelka šicí dílny Pokoj č. 10, kde pořádá kurzy šití, a také obchodnice s kvalitními látkami. Víc o tom, jak se jí podnikání rozjelo, si přečtěte v článku Nejdřív si ušila záclonky na chalupu. Teď prodává látky a pořádá kurzy šití nebo si prohlédněte galerii z její dílny:
Prodělek zase někdy dláždí cestu k budoucímu výdělku. S tím, že je v jeho oboru normální, když se objeví nějaký finanční propadák, se Michal Žáček smířil. Se svou Agenturou Velryba totiž pořádá koncerty (a také firemní akce). V jeho branži je podle něj potřeba trocha opatrnosti a pragmatický přístup. A ten se nikdo z učebnic nenaučí. Člověk musí prodělat několikrát velké peníze, vyhrabat se z toho zpátky a ustát to. To je ta největší škola a největší zkušenost,
tvrdí v článku Kdyby každá akce vydělala, byl bych miliardář, říká ředitel eventové agentury.
2. Dělat to, co umím nejlépe
Nejlepší je dělat to, co podnikatel umí, a předat práci, která není jeho šálkem čaje, někomu jinému. Když se Petr Kosiner osamostatnil, začal jako živnostník vařit knedlíky. Díky skvělé kvalitě poptávka po knedlících brzy převyšovala jeho nabídku. Jenže co vypadá jako terno, se může stát noční můrou. Petrovi podnikání přerostlo přes hlavu. Vaz mu to ale nezlomilo, protože našel investora. Vladimír Zikmunda do jeho podnikání nejdříve vložil peníze, pak se stal stoprocentním vlastníkem firmy a přinesl do ní také své manažerské know-how. Zatímco Petr zůstal v kuchyni, u práce, která ho stejně baví nejvíc. Podrobněji si o firmě Knedlíky Láznička přečtěte v článku Knedlíky povýšené na umění. Takové jako u Lázničků vaří málokde.
3. Nespokojenost, která motivuje
Nespokojenost se může stát dobrou motivací pro vlastní podnikání. Nespokojenost v zaměstnání a pocit, že kdyby člověk pracoval na sebe, zvládl by to líp než jeho současný zaměstnavatel. Právě to je nejednou rozhodující moment, který vyústí v samostatné podnikání. Tak vznikla kavárna Šlágr, kterou založili Ondřej Němeček a Michal Appl, a do týmu přibrali také své dvě někdejší kolegyně cukrářky. Jak nastavili svůj kavárenský koncept, vysvětlují v článku Provozují prvorepublikovou kavárnu. Místo reklamy se zaměřují hlavně na kvalitu.
Šéfkuchař Ladislav Dvořák o sobě říká, že se s kuchařinou narodil a vždycky chtěl být v kuchyni. Pracoval v restauraci hotelu Mandarin Oriental i jinde, ale vždycky pro někoho. Až si konečně řekl, že bude pracovat po svém. Rozjel TamarindTree, kde se soustředí hlavně na street food asijskou kuchyni. O tom, jak se mu podniká s přítelkyní Malvínou Horákovou, hovoří v článku Jsou mistři dim sum knedlíčků. Vsadili přitom na pop-up koncept a vaří na ulici. Nebo se na jejich podnikání podívejte do galerie:
4. Živelný rozjezd je možností
Start podnikání lze zvládnout i bez detailního plánu a rozvíjet byznys živelně a organicky. Když se Blanka a Pavel Kulišťákovi pustili do rozvíjení vlastního grafického studia a papírenské značky Voala, neměli žádný přesný plán. Spíš jsme živelně zjistili, že chceme takovou práci dělat, že neumíme nic jiného a nevejdeme se do omezení, která by nám dávalo zaměstnání,
upřesňuje Pavel. Co budování takové firmy obnáší, se dozvíte v článku Ve studiu Voala všichni věří papíru. Podívejte se, jak jejich práce vypadá.
Silvie Machalová (tvář na úvodním obrázku) zase začala péct perníčky nejdřív pro sebe, potom pro kamarádky a známé. Kamarádka to řekla kamarádce a Silvie začala prodávat své perníčky v obchodě s dárkovým zbožím. Do tří ráno zdobila perníčky a za chvíli vstávala do práce. Jak nyní pracuje perníkářka, jejíž perníčky dostal i princ Charles, čtěte v článku V Luhačovicích se tvoří perníčky od srdce. Ochutnal je i princ Charles.
5. O byznyse někdy rozhoduje mateřství
Výhybku směrem ze zaměstnání k podnikání někdy definitivně přehodí mateřství. Šárka Richtrová ve firmě Viabel prodává designový dětský nábytek a zařizuje pokojíčky na míru. Původně pracovala ve vrcholovém managementu farmaceutické firmy. Když se jí narodilo první dítě, do korporátu se nevrátila – chtěla být paní svého času. Začala podnikat v úplně jiném oboru. Manažerské dovednosti pomohly, jinak se musela všechno naučit. Víc o tom říká v článku Pracovala ve farmaceutické firmě, teď plní dětská přání. Čtěte její příběh.
Flexibilita spojená se samostatným podnikáním přilákala také dvě maminky, Nikolu Dunkovou a Evu Tumpachovou. Při procházkách s kočárky dostaly podnikatelský nápad. Dnes vyrábějí dětské kolotoče a hračky na míru a více o tom prozrazují v článku Kamarádky vyrábějí dětské kolotoče na míru. O podnikání rozhodly jejich děti.
6. Reagovat na okolnosti
Mohou to být vnější okolnosti, které hodí podnikatelskou rukavici, jíž někdo zvedne. Společnost mmcité založili David Karásek s Radkem Hegmonem, když v roce 1994 vyhráli designérskou soutěž zaměřenou na prvky městského mobiliáře pro Zlín. V tu dobu ještě byli studenti. Když se jejich výrobky začaly realizovat, spolupráce s vybranou firmou neprobíhala podle jejich představ. Původně jsme měli záměr být jen designéři, ale když jsme viděli, že to moc nefunguje – byla to devadesátá léta, takže spousta věcí ještě nefungovala tak, jak by měla – tak jsme pak převzali i tu obchodní činnost a posléze i tu výrobní,
vzpomíná David na to, jak zkušenost z praxe změnila jejich plány. Pak mohli své návrhy realizovat tak, jak chtěli. O jejich práci hovoří v článku Cestu výrobků z vesnice na olympiádu a Mont Blanc popsal designér z mmcité.
7. Podnikání formované vášní
K podnikání může vést také vášeň. Daniel Binder byl v půlce devadesátých let sice nováčkem v podnikání, ale nikoliv ve svém oboru. Muzika a gramodesky ho provázejí celý život. Můj táta byl zvukař, pracoval pro Supraphon i v divadlech, doma nám pořád hrály desky. Od dvanácti mě to opravdu chytlo a pak už jsem se deskám věnoval celý život,
říká pro server Podnikatel.cz v článku Muzika je jeho vášeň. Prodává gramodesky a každý den se těší do práce. Překlopit koníček v obživu je podle něj vynikající, každý den se totiž těší do práce.
Podobně to udělala také Riwaa Nerona, která šije korzety a spodní prádlo, nebo dva fanoušci Star Treku, Jakub Holý a Karel Škop, kteří teď ve své dílně dokáží vyrobit téměř cokoliv. Více o nich píšeme v článcích Šije korzety a spodní prádlo. Je to dřina, při níž využije i brusku a kladivo a Fanoušci Star Treku si udělali z koníčku podnikání. V dílně vyrobí téměř cokoliv.
8. Balík peněz není nutností
Do podnikání se dá vstoupit i bez velkého balíku peněz na počáteční investice. Co bude sama prodávat, vybírala Marie Noe podle čichu. Na jedné konferenci si přičichla ke kadidlu značky éterických olejů Oshadhi od německé firmy Ayus. Nadchlo ji tak, že se na značku zaměřila. Za týden přes webový formulář firmu oslovila, pak absolvovala půlhodinový telefonický rozhovor s majitelem. Musela jsem ale docela složitě vysvětlovat, že náš trh je jiný. Že jejich běžné podmínky, jako třeba nákupy za určité objemy peněz, nejsem schopná okamžitě splnit. Vyšli mi vstříc a podpořili mě. Díky tomu jsem mohla začít,
vzpomíná. Měla malý obnos peněz, za ty nakoupila, co vydělala, zase investovala. Postupně prodeje navyšovala. Kudy vedla její cesta od podnikání z domova až k e-shopu a kamenné prodejně, vypráví v článku Vůní lehce oblafnete myšlení. Na návštěvě ve Voňavé lékárně Marie Noe.
9. Specializace vyhrává
V rozvoji podnikání může pomoci specializace. Michal Kadaník už si přesně nevzpomíná, v jaký moment se rozhodl, že se bude šperkům věnovat profesionálně. Vybavuji si ale, že to rozhodnutí provázela myšlenka, které se dnes občas trochu směju: Když budu dělat hezké věci, půjde to a budu se mít dobře. Postupně jsem ale zjistil, že i můj obor je hodně o byznyse, nejen o tom, dělat něco hezkého,
říká a dodává, že zásadním momentem, kdy pochopil, jak se ve svém oboru uživit, byla specializace. Od volné tvorby vlastních autorských šperků se postupně zaměřil hlavně na zásnubní a snubní prsteny a svatební oblast obecně pod značkou Řekla ano. V tom viděl potenciál a také se mu to potvrdilo. Více informací o tom, jak se mu podařilo ve šperkařství prosadit, jsme přinesli v článku Povoláním šperkař svatebních prstenů. Navštívili jsme ho v jeho dílně.
10. Crowdfunding si rozmyslete
Crowdfunding pomůže, ale kampaň si pořádně rozmyslete. Petra Barešová s Petrem Krátkým vyrábějí vykrajovátka na přání. Když výrobky potřebovali certifikovat, spolehli se na crowdfunding. Každé kulaté razítko totiž stojí dost peněz. Do kampaně se pustili spontánně skoro ze dne na den, ale dnes k tomu říkají: Nikomu to takto nedoporučuju, protože je dobré si to vše krok po kroku promyslet.
Jak ve svém podnikání pokračují dál, zjistíte v článku V baťovském domku tvoří Vykrajovátka na přání. Podívejte se jim pod ruce.
ČLÁNKY DO MAILU