Přestože se ani působení Tomáše Bati neobešlo bez problematických kroků, a hlavně z levicových řad čelí určité kritice dodnes, důvodů, proč se stal podnikatelem století oprávněně, existuje celá řada.
Co se dozvíte v článku
Od založení firmy Baťa uplynulo 130 let
Před 130 lety, 21. září 1894, založili sourozenci Baťovi, Tomáš, Antonín a Anna, firmu. Použili k tomu prostředky, které získali z pozůstalosti po matce. Společnému podniku se však nejprve nedařilo a po necelém roce od jeho založení se ocitl na pokraji bankrotu. V roce 1895 museli Baťové zastavit svůj majetek a věřitelé jim hrozili žalobami. Zlomovým okamžikem ve vývoji firmy se stal odchod bratra Antonína Bati na vojnu. Řízení podniku se ujal Tomáš Baťa a pokusil se o nemožné – vzkřísit firmu na pokraji bankrotu.
Sám se vložil do chodu firmy, pomáhal i s nejpodřadnějšími činnostmi a pracoval doslova ve dne v noci. Svým přístupem inspiroval a motivoval zaměstnance a za rok dokázal nemožné. Firmu zbavil do roku 1895 všech dluhů. Brzy se Tomášovi Baťovi podařilo postavit první výrobní halu, ve které mohl zaměstnat kolem 40 dělníků a 20 šiček. Zanedlouho poté firmu opustila také sestra Anna, která se vdala.
Ve firmě zavládl americký způsob odměňování
Po smrti bratra stanul Tomáš definitivně v čele firmy, kde začal aplikovat zkušenosti, které nabral po půlroční cestě Amerikou, ze které se vrátil na jaře 1905. Po návratu zavedl americký systém managementu, odměňoval zaměstnance za reálně vykonanou práci, případně jim snižoval mzdu za špatně odvedenou práci a zavedl několik druhů mezd. Kromě pevné mzdy šlo o individuální úkolovou mzdu, kterou dostávali dělníci na kvalifikovaných pozicích, o kolektivní úkolovou mzdu, pro běžné dělníky v dílnách a o část účasti na zisku.
V roce 1910 již měla firma stovky dělníků a dále se rozrůstala. Vznikl tak problém, kde budou všichni pracovníci bydlet. Tomáš Baťa se proto rozhodl postavit jim domy, tzv. Baťovy domky, které lze dodnes poznat díky červeným páleným cihlám, z nichž byly postaveny.
Po skončení první světové války dolehla na podnik krize, kterou se však podařilo Baťovi díky nápaditým krokům překlenout. Tomáše Baťu totiž napadlo snížit cenu obuvi o 50 %, čímž k sobě přilákal davy zákazníků. Díky deflaci, která v té době panovala, se navíc peníze výborně zhodnocovaly. V roce 1923 měla firma Baťa již 112 poboček a její majitel se začal rozhlížet po zahraničí. I v cizině dokázal vybudovat obchodní síť, když drtil svoji konkurenci nižšími cenami. Boty Baťa se začaly nosit prakticky na celém světě.
Firma Baťa – centrum inovací
Dalšímu rozvoji firmy nahrál i vznik samosprávných dílen, které měly vlastní výsledovku a odpovědnost. Odměňování zaměstnanců záviselo na výkonnosti a hospodaření dílny. Zaměstnanci se tak podíleli na zisku společnosti, čímž se zajistila jejich motivace a odpovědnost.
Novinek a inovací, které Tomáš Baťa zavedl, byla celá řada. Kromě již zmiňovaných novinek v odměňování zaměstnanců a managementu se nebál ani nových technologických postupů. Revoluci například způsobil botami z plátna, tzv. baťovkami. Zatímco boty z drahé kůže si mohli dovolit koupit jen někteří, boty z plátna prakticky všichni. Baťovky přinesly i historický zlom v přístupu k botám, kdy se lidem více vyplatilo koupit si novou obuv než si nechat opravit staré boty.
Klasikou, která přetrvala dodnes, se staly tzv. Baťovy ceny, které končily devítkou, a zboží tak díky nim vypadalo levněji. Expanzi společnosti pomohlo též zavedení pásové výroby, díky které vzrostla produktivita práce až o 75 %.
Přístup k zákazníkům inspiruje dodnes
Příkladem šla firma Baťa rovněž v přístupu k zákazníkům a slogan „Náš zákazník – náš pán“ nebyl jen prázdnou frází. Baťa se přitom držel jednoduché teze, dle které se zákazníkovi snažil nabídnout více než minimum, o které sám žádá, a to za cenu nižší než požadované minimum. Tím se řídil až do své smrti 12. července 1932, kdy zahynul při letecké nehodě. Bylo mu 56 let.
Po válce musela být firma Baťa budována ze zahraničí
Vedení společnosti se následně ujal jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa, pod jehož vedením se zaměření firmy rozšiřuje. Vyrábí se pneumatiky, letadla, jízdní kola. Firmě se rovně dařilo uchytit na dalších zahraničních trzích. Rozšiřování společnosti do zahraničí nabírá dynamické tempo. V roce 1937 jsou zakládány nové sklady v Holandsku, Singapuru nebo Francii. Firma Baťa dokonce získala dvě lodě na přepravu svého zboží přes moře.
Jak Jan Antonín, tak i Tomáš junior (syn Tomáše Bati) následně utekli před nacisty do zahraničí. Po skončení druhé světové války však firmu zasáhlo znárodnění všech jejích podniků ve východní Evropě (v Československu se z Bati stal národní podnik Svit). Společnost Baťa tak musela začít znovu budovat své postavení z poboček mimo východní Evropu.
Zároveň ale došlo ke sporu mezi Janem Antonínem a Tomášem juniorem o vlastnictví zahraničních podniků firmy Baťa. Soudní pře se bez významnějšího výsledku táhly 15 let. Jan Antonín se ale nakonec rozhodl vzdát a Tomáš Baťa ml. se tak stal vlastníkem všech podniků Baťa. Výjimkou bylo území Brazílie, kde zůstal majitelem Jan Antonín.
Pod Tomášem juniorem zažila firma další období rozmachu a stala se důležitým globálním hráčem, který dodnes působí v 70 zemích světa a zaměstnává desítky tisíc lidí. Po pádu komunismu se navíc značka Baťa vrátila i do Československa, kde se během několika let opět vrátila na výsluní obuvnického byznysu a daří se jí do současnosti. Celosvětový obrat firmy překonává v posledních letech několik miliard dolarů a do dalších 130 let tak vstupuje s optimismem.
Firma Baťa oslavila v sobotu 21. září své 130. narozeniny. Otestujte se v našem kvízu, jak dobře znáte její historii.
ČLÁNKY DO MAILU