Bohužel, taková je realita. Tzv. pojištění proti nezaměstnanosti bohužel žádným pojištěním není, je to dotace nezaměstnaných.
Ale dobrovolně nezaměstnaný (tzn. ten, který nevezme jakoukoliv práci ale hledá nějakou lepší - kvalifikovanou) vyměňuje své potřeby za potřeby poplatníků. Nevidím důvod mu zajišťovat nějakou lepší životní úroveň.
Proto myšlenka, že by minimálně lidé dostávající dávky v nezaměstnanosti měli odpracovat určitý počet hodin pro stát, se mi velmi líbí. Protože by potírala právě onu dobrovolnou nezaměstnanost. Naopak, nedobrovolně nezaměstnaní (=nemohou sehnat žádnou práci) by díky tomu neztratily sebeúctu. Protože by nebyly de facto nezaměstnaní, ale zaměstnaní úřadem práce za nějaké minimum. A existovala by motivace vzít cokoliv. Dnes, kdo chce dělat kvalifikovanou práci, sedí raději doma a bere podporu, dokud přichází. Teprve když dojde, začne být ochoten jít dělat něco jiného.