Nesdílím obavy některých „svatých bojovníků“, že elektronická evidence tržeb (e-tržby) povede ke zničení živnostenského stavu u nás či že tím vznikne Velký bratr, bez kterého si podnikatel nebude moct dojít pomalu ani na záchod. Nebojím se toho, co v kampaních uvádí TOP 09, tedy že moje manželka nebude vědět, kolik jsem si dal piv v hospodě, zatímco Andrej „Áno“. A není to rozhodně jen kvůli tomu, že žádnou manželku nemám. Přesto však se zavedením e-tržeb nesouhlasím, a to především kvůli těmto 3 důvodům.
Data z Chorvatska ukazují, že vyšší daňové příjmy nepřišly
Ministerstvo financí odhaduje, že by e-tržby mohly státnímu rozpočtu vynést až 12 miliard korun navíc. Podíváme-li se však na metodiku, kterou ministerstvo použilo, a faktory, které bere (a především nebere) v potaz, je zřejmé, že číslo stojí na vodě. Předpoklad, že někdo nyní zatajuje tržby, po zavedení e-tržeb je začne přiznávat a nic jiného se kromě toho nezmění, je, kulantně řečeno, značně optimistický. Zaměřme se ovšem na podnikatele, kteří v současnosti nevykazují pravdivě všechny tržby. Z poctivců totiž e-tržby vyšší daňové inkaso nedostanou.
Čtěte také: Vyčíslení nákladů a přínosů #EET kulhá na obě nohy, stojí na odhadech z odhadů
Ano, z těch, kteří nepřiznávají všechny tržby, se asi najdou tací, kteří začnou odvádět na daních více, jenže zbytek této skupiny vyšší inkaso spolehlivě zneutralizuje. Zaručeně totiž většině podnikatelů, kteří začnou vykazovat vyšší příjmy, překvapivě stoupnou i náklady a zaplacené daně tak nevzrostou. Další skupina podnikatelů se na podnikání vykašle a buď se nechá zaměstnat, nebo půjde na pracovní úřad. Někteří živnostníci si zase raději založí firmy, protože pak budou moci lépe daňově optimalizovat, nebudou muset ručit celým svým majetkem a nějaká část se klidně může uchýlit do tzv. černé ekonomiky.
Že nejde jen o plané hrozby, dokazují statistiky z Chorvatska. Andrej Babiš nezapomíná neustále připomínat, že po zavedení e-tržeb vzrostly v Chorvatsku vykazované příjmy. Ano, to je pravda, příjmy skutečně výrazně vzrostly. Zároveň je však třeba jedním dechem dodat, že daňové příjmy se nezvýšily a zůstaly na stejné úrovni a přímo po zavedení dokonce klesly. Statistiky z Chorvatska rovněž ukazují, že se o desetitisíce propadl počet živnostníků. České ministerstvo financí sice argumentuje tím, že zase narostl počet firem, neuvědomuje si však, že tato transformace živnostníků na firmy je de facto daňovou optimalizací (a nejen daňovou) a k podobnému trendu dochází už i u nás, a to bez e-tržeb.
E-tržby řeší z makropohledu marginální problém
Že v Česku není výběr daní ideální, asi netřeba polemizovat. Pravdou však je, že problém státního rozpočtu se nachází na výdajové straně. A nejde jen o strukturální problémy typu důchodů. Desítky let se mluví o veřejných zakázkách a desítky let na nich neustále unikají desítky miliard korun. Další desítky miliard korun jdou na dotace a investiční pobídky. Ale budiž. Když už však chceme hledat vyšší daňové příjmy při stejné daňové zátěži, měli bychom se zaměřit na největší úniky a ztráty.
Nápovědou by mohla být nedávná zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) z kontroly správy daně z přidané hodnoty. Podle ní nelegální a stínová ekonomika, kam míří například opatření zavedení elektronické evidence tržeb (EET), činí 7 % z celkové mezery. Největší podíl naopak zaujímají podnikatelé, kteří úmyslně zkreslují hospodářské výsledky, především pak zvyšují náklady a tzv. optimalizují. V této oblasti jde až o 40 % z celkové daňové mezery. Jak uvedlo navíc NKÚ, svůj podíl na tom mají také velké poradenské společnosti a auditoři.
Čtěte také: Náklady na EET musí být o řád nižší než příjmy z ní, říká prezident NKÚ
Pokud chce ministerstvo zvyšovat příjmy, možná by stálo za to se podívat na velké korporace, které daně platí na Bermudách a v dalších daňových rájích. Ano, řemeslník, který nedá účtenku, obere stát o pár korun na daních. O kolik však stát obere například společnost Google, která v roce 2013 zaplatila v Evropě při příjmech 17 miliard eur na daních 27,7 milionu eur?
Neplacení daní není samo o sobě nemorální
Posledním důvodem, proč nelze souhlasit se zavedením e-tržeb, je to, jak její vznik ministerstvo obhajuje a jaké argumenty u toho používá. Ministerstvo totiž stále více prosazuje názor, a tato argumentace často zaznívá i při debatách o e-tržbách, že ten, kdo platí na daních málo nebo je neplatí, ač klidně legální cestou, je zloděj a parazit. Neplacení je neetické a nemorální a normální je prostě daně platit a basta. Jenže ochota platit daně jde ruku v ruce s tím, co se za vybrané daně lidem poskytne a předně, jak jsou samotné daně vysoké a administrativně komplikované . Pokud se například vláda rozhodne schválit daň z příjmů ve výši 80 % a přiznání se bude muset podávat každý den, bude stále ještě amorální daně neplatit? Při které výši už to bude nemorální?
Známá Lafferova křivka například říká, že nad určitou hranicí se zvyšování daňové sazby projeví na daňových příjmech negativně. Absolutně nejde o žádnou otázku etiky a morálky. Veškerá argumentace o zlých občanech, kteří okrádají stát na daních, je velmi nebezpečnou. Utužuje totiž falešnou představu „hodného“ státu, kterému se musí platit, ať už jeho vedoucí představitelé dělají sebevětší nesmysly.
Pokud budete zvyšovat daně, nad určitou hranicí se vám lidé a firmy prostě „seknou“ a řeknou „a dost“ a přesunou se do daňových rájů, šedé ekonomiky a ilegality. Zatímco do daňových rájů se však přesunou korporace, živnostníci a malí podnikatelé mají šanci zamířit maximálně do šedé ekonomiky, aby se uživili. Jestliže tak některé sektory či lidé daně neplatí, není to možná kvůli tomu, že jsou už teď daně příliš velké a komplikované? Nebylo by proto cestou raději daně snižovat a stejně tak byrokracii s nimi spojenou? Možná by Andrej Babiš zjistil, že díky tomu vybere na daních více, než kolik očekává od e-tržeb.