V minulosti se v souvislosti s odhalováním karuselových podvodů prověřovali především podnikatelé, kteří byli vědomě zapojeni do podvodných řetězců obchodníků s určitými komoditami, kteří dodávky zboží buď pouze fingovali, anebo v uzavřeném řetězci společností přeprodávali stále stejné zboží.
Tato situace se však v současné době rapidně mění a orgány finanční správy ve stále větší míře prověřují společnosti, které se díky nedostatečným kontrolním opatřením nechaly nevědomě zatáhnout do daňového podvodu na DPH.
Čtěte také: Jak probíhají karuselové podvody a co dělat, abyste se do žádného nepřipletli
Karuselových podvodů se lze účastnit nevědomky
Pojem karuselové podvody (nebo obecněji daňové podvody na DPH) již dávno neznamená jen fiktivní dodávky zboží, které mají zamaskovat neodvedení DPH, ale zahrnuje i dodávky zboží, které následují za sebou v řetězci, v němž jeden ze zapojených podnikatelů sice řádně dodá požadované zboží, ale nepřizná a nezaplatí za něj daň.
Přesto, že ostatní společnosti v řetězci nemají tušení, že se něčeho takového účastní, správce daně může dojít k závěru, že tyto společnosti nepostupovaly při realizaci obchodů s dostatečnou obezřetností a že jsou tudíž odpovědné za neodvedení DPH. V takovém případě může být podnikatel z pozice ručitele povinen zaplatit neodvedenou daň, případně mu není uznán související nárok na odpočet DPH, a ten je tak fakticky nucen uhradit za jiného chybějící DPH, ačkoliv sám své daně řádně platil.
Důsledky takové situace přitom mohou být fatální. Kromě zcela zřejmých ekonomických dopadů, kdy se daň spolu se souvisejícím penále a úroky z prodlení může vyšplhat do desítek miliónu korun, může tato situace daného podnikatele poškodit i reputačně především před jeho obchodními partnery.
Neplaťte daně za podvodníky
Podnikatelé dnes již relativně standardně prověřují solventnost svých obchodních partnerů. Velká část z nich však doposud nikterak nevyhodnocuje, zda je tento nový obchodní partner věrohodný i z hlediska plnění jeho daňových povinností. Platná právní úprava přitom stanovuje, že pokud společnost nemá nastaveny dostatečné kontrolní mechanismy ve vztahu ke svým obchodním partnerům, správce daně po nich může fakticky požadovat zaplacení DPH, které neodvede některý z jeho dodavatelů či subdodavatelů. Ke standardu náležité péče každého podnikatele by tedy v dnešní době mělo patřit i to, že si vybírá své obchodní partnery z hlediska jejich důvěryhodnosti při plnění daňových povinností a požaduje po nich, aby si obdobným způsobem vybírali své dodavatele.
Součástí dodavatelsko-odběratelského řetězce, ve kterém dojde k neodvedení DPH, se nevědomky může stát téměř každý podnikatel bez ohledu na to, s jakou komoditou podniká. Není přitom v silách ani možnostech společností zjišťovat, zda všichni obchodníci v řetězci před ním odvedli DPH. Pokud však má podnikatel vhodně nastavené interní kontrolní procesy, měl by být v případě daňové kontroly schopen prokázat, že ani při vynaložení náležité péče nemohl mít podezření, že přijatá dodávka zboží byla zatížena podvodem na DPH. V takovém případě tedy nemůže být činěn odpovědným za to, že někdo jiný řádně neplní své povinnosti a neodvádí státu DPH.
Jaká opatření by měli podnikatelé přijmout?
Aby se společnost vyhnula odpovědnosti za daňové podvody na DPH, měla by přijmout zejména následující kroky:
1. Zavést systém řízení daňových rizik
Přesný rozsah, v jakém by podnikatelé měli prověřovat své obchodní partnery, není nikde stanoven. V zásadě ale platí, že podnikatel by si své obchodní partnery měl prověřit na základě veřejně dostupných zdrojů a vnímat signály, které mohou naznačovat, že daný obchodní partner je nebo může být zapojen do podvodu na DPH.
Často se stává, že nestandardní průběh dodávky sám o sobě nic neznamená a má celkem logické ekonomické vysvětlení. Pokud se ale nesrovnalostí sejde více, společnost by je neměla přehlížet, neboť riskuje, že případné neodvedení DPH půjde k její tíži. Již ke standardu v této oblasti patří kontrola registrace k DPH, kontrola v seznamu nespolehlivých plátců a prověření informací v obchodním rejstříku.
2. Rozdělit odpovědnost v rámci společnosti
V rámci společnosti by mělo být jasně nastaveno, kdo odpovídá za prověřování obchodních partnerů z hlediska daňových rizik. Za situace, kdy společnost sice bude mít nastavený interní kontrolní systém, ale konkrétního dodavatele si nezkontroluje, se taková společnost jen těžko vyviní z odpovědnosti za případné neodvedení souvisejícího DPH.
3. Požadovat stejný standard kontrolních opatření po svých dodavatelích
Některá opatření by společnost měla promítnout i do smluv s obchodními partnery. Podnikatel by měl především požadovat závazek druhé smluvní strany prověřovat obdobným způsobem své dodavatele. Stejně tak by ve smlouvách mělo být pamatováno na případy, kdy společnost bude uplatňovat zvláštní způsob zajištění daně (tj. společnost si vymíní možnost odvádět DPH za svého dodavatele přímo na účet správce daně) či se z důvodu nevěrohodnosti svého dodavatele rozhodne tento obchodní vztah ukončit.
ČLÁNKY DO MAILU