Práce s cíli je v podnikatelském prostředí běžná a nezbytná záležitost. Během let praxe si většinou každý vypěstuje nějaký názor nebo metodu, z jakého důvodu a jak si dávat cíle, jak rozeznat ty pravé, jak s nimi nakládat v každodenním pracovním shonu, jak je sdílet se spolupracovníky a jak k nim skutečně dojít.
Víš, kam jdeš
Zjednodušeně řečeno, jsou cíle prostředkem, skrze nějž je možné naplnit nějaké potřeby. Ať už materiální nebo duchovní. Ať už potřeby soukromé nebo pracovní. Ať už potřeby vlastní nebo úzce související s rozvojem byznysu a růstem týmu. Pro podnikatele je asi ideální, když jsou jeho potřeby v souladu s tím, co vyžaduje jeho byznys, a když pro požadavky svého byznysu také najde motivované spolupracovníky (pokud nepodniká jako vlk samotář nebo vlčice samotářka).
Víme, jak dosáhnout vysněného cíle.
Zní to banálně, ale věci, které fungují, jsou často velmi jednoduché: Dávat si cíle je užitečné proto, aby člověk věděl, kam jde. Cíl je sen s termínem. Cíl je směrovka, místo určení, kvůli němuž někomu stojí za to vydat se na cestu. A jinému ne – proto mají lidé cíle natolik odlišné a občas jeden nemusí vůbec chápat cíle druhého, natož aby je sdílel.
Čtěte také: 7 užitečných koučovacích tipů pro každodenní podnikatelskou praxi
Cíle jsou pro mne důležité pro udržení směru a motivace při podnikání. Zvláště pak ty dlouhodobé v řádu let. Potřebuji o něčem snít, abych mohl mít jasnou představu, kam směřuji, co chci v budoucnu dělat, jak se mám vyvíjet,
dělí se o svou zkušenost režisér a fotograf Tomáš Malý. Dodává, že potřebuje cíle také proto, aby neztratil víru v krásnou budoucnost. Je zajímavé, že se mi plní i ty dětské sny a cíle. Je to příjemné,
usmívá se.
V oboru pracuji už deset let a neustále si stanovuji různé cíle, kam bych chtěla směřovat, co dokázat, změnit atd. Moje práce je i zároveň můj koníček, ale čím jsem starší, tím si dávám i za jeden z hlavních cílů vždy následovat směr (práce s určitými lidmi, značkami) a tempo, které mi vyhovují a pořád mě naplňují,
dává nahlédnout do své kuchyně cílů Make up Artist Adéla Bartáková. Za svůj hlavní cíl označuje fakt, že dělá práci, která ji naplňuje, má v ní kontakt s lidmi, učí se nové věci a pomáhá lidem cítit se krásně. A také pro ni má taková práce odpovídající ekonomický přínos.
1. Čím je cíl konkrétnější, tím jasněji se otevírá cesta
Jedna z pomůcek, které ulehčují práci při formulaci cílů, je metoda SMARTER. Přehledně shrnuje parametry dobře formulovaného cíle.
Co znamená SMARTER?
S = specifický, konkrétní, jasný cíl, M = měřitelný cíl, A = ambiciozní, aby motivoval, R = realistický, tedy takový cíl, kterého může člověk ve zvoleném časovém úseku a se svými zdroji dosáhnout (neznamená to, držet se zbytečně při zemi), T = termínovaný neboli časově ohraničený, E = ekologický, tedy v souladu s prostředím, kontextem, R = zaznamenaný cíl, tedy zapsaný, nahraný, nakreslený.
Takto podrobně rozpracovaný cíl pak poslouží k hledání variantních možností, jak cíl realizovat. Může dokonce sám o sobě naznačit správnou cestu, po které se k němu vydat. Může vyjevit jednotlivé kroky, které je třeba podniknout. Kroky lze pojmout jako dílčí cíle a opět je formulovat podle metody SMARTER. Naformulovaný cíl pak pomůže ohledat terén, uvědomit si, co už má podnikatel ve vztahu k cíli v ruce, na čem už zapracoval, co už se podařilo a na čem lze dál stavět nebo co naopak nefunguje a nemá cenu se k tomu vracet. Vypracovat si akční plán, jako sled kroků vedoucích k cíli, je něco jako postavit žebřík k místu, na které je potřeba stupínek po stupínku vylézt.
Komu SMARTER nesedí, může si zapamatovat alespoň jednoduché myšlenkové schéma, podle něhož je možné při cílování postupovat. Kdo? Co? Kdy? Kde? Proč? Jak? Tedy kdo a co udělá, v jakém termínu, kde a proč, a nakonec jak (to popisuje cestu a postupné kroky).
Každý den si hlídám svých pět p (co se povedlo, na co se budu soustředit) a jednou týdně si sednu a řeknu si, jaký je můj záměr na další týden, čeho chci určitě dosáhnout. Mám takových sedm velmi užitečných otázek, které mne tím procesem provedou,
popisuje svou metodu lektorka a koučka projektu Arting.me Irena Ellis, která přesto svůj přístup k cílům označuje za spíše intuitivní. Dodává, že si nedávno definovala své nejdůležitější hodnoty, položila si otázku jak a proč chce být, jak a co chce dělat a to jí pomohlo ve formulování jejího byznysu.
2. Co si umíte představit, můžete také realizovat
Někteří podnikatelé „to“ mívají připíchnuté na nástěnce, zavěšené na stěně, položené na stole nebo založené v diáři. Co? Vysněné auto, dům, dovolenou, obrat firmy za pět let, ideální tým… Cokoliv, co pro ně nějakým osobitým způsobem zpřítomňuje jejich cíle. Říká se tomu pohlednice z cíle. Jako by ve svém cíli už člověk byl a poslal si odtamtud pozdrav rychlou poštou.
Pohlednici z cíle si lze pomocí vizualizace utvořit ke každému cíli. Pomůže konkretizovat cíl, podpoří motivaci a chuť překonat překážky, když ten obrázek opravdu stojí za to. Pohlednice může být jednoduchá, ale ještě lépe velmi komplexní – zahrnující obraz, vůni, pocity, sluchové vjemy…, cokoliv připadá tomu, kdo si cíl vizualizuje, důležité. Lze si ji vytvořit virtuálně, jen v hlavě, nebo ji nějak ztvárnit pomocí obrázků, myšlenkové mapy, zapsat si ji, nahrát na diktafon. To záleží na preferenci jednotlivce a také na tom, jaký je typ. Tedy zda spíše vidí obrazy (vizuální typ), více slyší a pamatuje si zvuky (auditivní typ) nebo na něj nejvíc působí pohyb, akce (kinestetický typ).
3. Radost z mravenčí práce, kreativita a růže za trpělivost
Cesta k cíli většinou obnáší mnoho práce. Práce postupné, mravenčí. Cíl v sobě zpravidla nese nutnost změn a jejich realizaci nepodmiňuje jedno lusknutí prstů. Trpělivost růže přináší,
tvrdí české přísloví a při realizaci cílů to platí také.
Kdo má vášeň pro hledání alternativních řešení, překonávání překážek, pro tvorbu strategií, jak něčeho dosáhnout, pro odhalování způsobů přemýšlení, které posouvají dál, je ve výhodě. A kdo takovou vášeň nemá, může na ní zapracovat, respektive ji u sebe objevit. Třeba si jen zatím nedával pro sebe správné cíle.
Čtěte také: 10 pravd o podnikání, které by se měly tesat do kamene
Pokud přemýšlím o stanovení svých cílů, tak si vždy něco usmyslím a jdu si za tím. Někdy to jde pomalu, ale pokud je člověk vytrvalý v tom, co dělá, úspěch se dostaví. Hodně brainstormuji a píšu si body, co pro danou věc můžu ještě udělat. Stejně tak jako když jsem hledala pozici National Make up Artist Sephora, tak to byl proces bodů – zlepšit CV, rozeslat, prodat svou osobu a know how. Mám i blok, kam si píšu, co mě zrovna napadá,
sdílí svůj tip Adéla Bartáková.
Způsobům vnitřní motivace a sebepovzbuzování se meze nekladou. Je proto důležité, aby byl cíl atraktivní, ambiciozní, zkrátka opravdu z hloubky motivující. To zaručuje, že od něj ten, kdo o něj usiluje, neuteče při první sebemenší překážce, nebo když se neosvědčí první řešení. Blázen je někdo, kdo stále dokola opakuje totéž a očekává jiný výsledek,
poznamenává expertka na vyprávění příběhů a lidskou komunikaci Annette Simmons v knize Přesvědčujte a ovlivňujte pomocí příběhů: storytelling (vyd. Computer Press 2008).
Zkušenost stoletého staříka
Šinul si to přes hřbitov směrem na jih, když se mu do cesty postavila kamenná zídka. Neměla sice na výšku víc než metr, ale Alan byl stoletý stařík, ne skokan. Na druhé straně čekalo malmköpinské autobusové nádraží a stařec v té chvíli pochopil, že ho vetché nohy nesou právě tam. Kdysi, o mnoho let dřív, Alan přešel Himálaj. To bylo obtížné. Teď, když stál před poslední překážkou, která ho oddělovala od nádraží, si na to vzpomněl. Vzpomněl si na to tak živě, že se mu zídka před očima smrskla téměř v nic. A když byla nejmenší, Alan ji navzdory svému věku a kolenům přelezl.
(Jonas Jonasson: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, vyd. Panteon 2012, s. 11 – 12.)
Uvedený citát ze švédské knihy pěkně ukazuje konkrétní situaci, v níž je třeba poprat se o svůj cíl a překonat překážku k jeho dosažení. Protože formulace cíle a obraz cesty samozřejmě nezaručují, že všechno půjde hladce. Překážky jsou běžné a můžou zafungovat jako mezníky a výzvy.
Stoletý stařík z knižního příběhu právě utekl z domova důchodců a vydal se za dobrodružstvím, které ho láká víc, než klidné dožívání a pravidelný režim. Při překonání zídky se ponořil do svých nejhlubších vnitřních zdrojů a našel ve svém životě analogii, která ho natolik motivovala, že si dokázal upravit momentální realitu. Když se v jeho očích zídka zmenšila a jeho schopnosti vyrostly, přestalo přeskočení zídky představovat sebemenší problém. Cíl dostat se na nádraží, pro něj byl natolik atraktivní a motivující, že mu stál za to, aby zapojil svou kreativitu, a prostě si vytvořil vlastní unikátní řešení. A uvěřil, že to dokáže.
Kam vede „musturbace“
Při práci s cíli je ale zároveň nezbytné mít se na pozoru a zůstávat v kontaktu se sebou a svou vlastní nebo firemní či tržní (záleží na kontextu cíle) momentální realitou. Pro cíl se lze rozhodnout, ale také není od věci zachovat si schopnost cíl opustit nebo změnit, pokud se změní kontext, podmínky, priority a cíl přestane být žádoucí.
Čtěte také: 5 šílených byznys nápadů, které vás mohou inspirovat
Pozor na musturbaci,
řekl by k tomu zřejmě americký psycholog Albert Ellis. Nazývá tak (ve své knize Trénink emocí, vyd. Portál 2001) situaci, kdy si snahou držet se svých vnitřních příkazů a přesvědčení, že něco bezpodmínečně musí nebo měl by, člověk přivodí nepříjemné emoční stavy, neurózu, úzkost nebo propadne depresi. Ellisova předchůdkyně Karen Horneyová by mluvila o tom samém jako o tyranii pocitu měl bych
. Fakt, že cíl přestane být atraktivní, důležitý nebo realizovatelný, protože se změnily vnitřní či vnější podmínky, je běžnou součástí práce s cíli. Cíl není modla, ale (což je mnohem lepší) užitečný pomocník.
ČLÁNKY DO MAILU