5 častých chyb, na které si dejte pozor v daňovém přiznání za rok 2016

Kromě chybně uplatňovaných slev na dani a nezdanitelných částek se stále chybuje v paušálech nebo při stanovení základu daně při ukončení nebo pozastavení podnikání.

Nepodání přiznání elektronicky, i když to máte za povinnost

Častou chybou, která navíc vyjde podnikatele na 2000 Kč, je to, že nepodají přiznání elektronicky, přestože to mají za povinnost. Konkrétně tak musí činit ti, kdo mají zpřístupněnou datovou schránku anebo zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem. Ti všichni musí činit vybraná podání pouze datovou zprávou ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně odeslanou způsobem uvedeným v § 71 odst. 1. daňového řádu. Ještě v roce 2015 šlo tuto povinnost vyřešit pomocí tzv. e-tiskopisu, tedy podat přiznání skrze Daňový portál a do 5 dnů doručit na úřad podepsané potvrzení o podání. Od loňského roku však tato alternativa není možná.

Že jde o časté pochybení, dokládají i statistiky finanční správy. Ta v loňském roce udělila celkem 13 tisíc pokut za nedodržení elektronické formy podání. Nejčastěji podnikatelé chybovali právě u daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob, kde bylo uděleno 8330 těchto pokut. Pokuta automaticky činí 2000 Kč.

Čtěte více: Podnikatelé loni dostali 13 tisíc pokut za to, že nepodali přiznání elektronicky

Řada OSVČ chybuje ve slevách na dani

Neustále opakující se chybou je špatné uplatnění slev na dani a nezdanitelných částek. Předně si připomeňme, že zatímco nezdanitelné částky snižují základ daně, slevy na dani snižují daň samotnou. Chyby ale každopádně přichází především v samotném uplatnění slev a nezdanitelných částek a také v jejich výši. Jak ostatně upozornila před týdnem i finanční správa, chybuje se především u slevy na manželku/manžela a u daňového zvýhodnění na vyživované děti. V uplynulém roce byla vyměřena rozdílně od částek přiznaných poplatníky v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob u slev na dani na manželku/manžela částka téměř 10 milionů korun, u daňového zvýhodnění na vyživované děti to bylo dokonce 17,5 milionu korun, komentovala Petra Petlachová, mluvčí Generálního finančního ředitelství.

Slevu na dani ve výši 24 840 korun lze od daně odečíst na manželku/manžela žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, pokud její/jeho vlastní roční příjem nepřesahuje 68 000 korun. Příjmy, které se do vlastního příjmu manželky/manžela nezahrnují, jsou taxativně uvedeny v zákoně o daních z příjmů. Jedná se například o dávky státní sociální podpory (např. rodičovský příspěvek). Naopak příkladem částek, které se zahrnují, jsou dávky z nemocenského pojištění (např. peněžitá pomoc v mateřství).

Na daňové zvýhodnění (13 404 korun na první dítě, 17 004 korun na druhé dítě a 20 604 korun na třetí a každé další dítě) má nárok poplatník, který vyživuje dítě, které s ním žije ve společné domácnosti, přitom vyživuje-li v jedné společně hospodařící domácnosti více poplatníků, nárok může za tentýž kalendářní měsíc uplatnit pouze jeden z nich. Nejčastější chybou bývá právě duplicitní uplatnění stejného dítěte dvěma poplatníky, ať už z důvodu nedorozumění či chybného posouzení společně hospodařící domácnosti, vysvětlila Petlachová.

Čtěte více: Pozor na slevy v daňovém přiznání. Poplatníci si je často uplatňují špatně

U daňového zvýhodnění a slevy na manželku ovšem i pro zdaňovací období 2016 stále platí, že je nemohou uplatnit ti, kdo využívají výdajové paušály a součet dílčích základů (tj. včetně příjmů z pronájmu), u kterých byly výdaje tímto způsobem uplatněny, je vyšší než 50 % celkového základu daně. Pokud si to nezváží dopředu, přichází pak, protože jde o slevy na dani, o celkem hodně peněz. Pokud plánují dopředu, lze totiž z manželky udělat tzv. spolupracující osobu a rozdělit na ní část svých příjmů, tak aby měla minimálně 6násobek min. mzdy, tj. za rok 2016 alespoň 59 400 Kč nebo pro rok 2017 66 000 Kč, a mohla si slevy na děti v tomto případě formou daňového bonusu uplatnit sama, vysvětlil Jaroslav Sůsa, daňový manažer společnosti RSM Tacoma.

Přešlapy u výdajových paušálů

I kvůli navrhovaným a schváleným změnám poplatníci také chybují u samotných výdajových paušálů. Problémy jsou především u různých typů finančních poradců, kteří mají zpravidla živnostenské oprávnění týkající se zprostředkování obchodu a služeb, ale mají i oprávnění ČNB působit jako např. tzv. vázaní zprostředkovatelé.

Jak upozornil Jaroslav Sůsa, daňový manažer společnosti RSM Tacoma, tito podnikatelé zapomínají rozdělovat příjmy do skupin podle paušálu, tj. nejčastěji na 60 a 40 %. Příjmy, ke kterým je třeba živnostenské oprávnění a nejde o živnost řemeslnou, mají 60% paušál, ale tzv. jiné podnikání, do kterého patří i podnikání, kde je nutným předpokladem obdržení nějaké licence, má jen 40% paušál. Podle druhu příjmu tak musí vést přesnou evidenci jednotlivých druhů příjmů, upřesnil Sůsa.

Chybné zařazení příjmů dle vystavené faktury

Další pochybení, kterého se dopouští hlavně začínající podnikatelé, souvisí s tím, že u fyzických osob se, vyjma příjmů ze zaměstnání a vyjma těch, co vedou účetnictví, zdaňují příjmy obdržené ve zdaňovacím období, tj. v kalendářním roce, který začíná 1. ledna a končí 31. prosince. Prakticky to znamená, že u těch, co podnikají ve službách a mají pravidelnou fakturaci, kdy ke konci měsíce vystavují faktury za daný měsíc, faktury za prosinec daného roku, splatné v lednu následujícího roku, nejsou příjmem tohoto roku, pokud k jejich úhradě dojde až v následujícím zdaňovacím období.

Například faktura za prosinec 2016, která byla zaplacená 13. ledna 2017, je z hlediska daně z příjmů příjmem zdaňovacího období 2017, ačkoli například v DPH vstupuje do přiznání za prosinec 2016 nebo za čtvrtý kvartál 2016. A platí to i obráceně, tj. do příjmů 2016 naopak patří i faktura za prosinec 2015 zaplacená začátkem ledna 2016. Z této logiky příjmů a výdajů se pak vychází i pro účely sociálního a zdravotního pojištění, takže tato chyba se pak může promítnout i do vykázaného vyměřovacího základu pro výpočet pojistného, varuje Jaroslav Sůsa, daňový manažer společnosti RSM Tacoma.

Opomenutí úpravy základu daně

Podnikatelé, kteří končí či přerušují činnost, například kvůli EET, nebo přechází ze skutečných výdajů na paušál, zapomínají upravit základ daně podle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů, a to tím, že nedodaní nezaplacené pohledávky a zásoby. Jak upozorňují odborníci, jde o takové skryté ustanovení, o kterém běžní podnikatelé moc neví, ale při daňové kontrole se jim může tato neznalost pěkně vymstít.

Jde o to, že u fyzických osob, které nevedou účetnictví, je výdajem i nákup zásob a příjmem pohledávka, až když dojde k jejímu zaplacení. Pokud by například v jednom roce podnikatel uplatňoval výdaje dle skutečnosti a do výdajů si tak dal v jednom roce i nákup zásob a v dalším roce, kdy přejde na paušál, je prodal, tak by si výdaje vážící se k prodaným zásobám vlastně uplatnil dvakrát. Jednou v roce dle skutečnosti a jednou formou paušálního výdaje k příjmu z prodeje. Ta samá logika platí i u pohledávek, které se zpravidla váží na nějaké v minulosti vynaložené výdaje.