5 oblastí, v nichž je možné vyjít v podnikání i z koronakrize opět silnější

1. Well-being aneb Máte rádi to, co děláte každý den?

Máte rádi to, co děláte každý den? – ptají se Tom Rath a Jim Harter, autoři publikace Wellbeing: The Five Essential Elements, kterou na základě výzkumů vydala analytická a poradenská společnost Gallup (2010). Jejich otázka se vztahuje k prvnímu elementu well-being, kterým je podle nich kariéra.

Kladou však i další otázky na tělo. Máte ve svém životě silné vztahy a lásku? Jste hrdí na svou komunitu? Máte dobré zdraví a dostatek energie na to, abyste každý den mohli dělat to, co chcete? Máte dost peněz na to, abyste v životě mohli dělat to, co chcete? To jsou totiž dotazy, které se podle nich vztahují k dalším podstatným oblastem well-being: sociální oblasti, komunitě, v níž člověk žije, psychice a financím, které teď mnoho lidí v podnikání pálí.

I osobní odpovědi na takové otázky proto mohou být součástí pokoronavirové inventury, protože právě pocit pohody v mnoha případech značně utrpěl. A zároveň se mohou stát užitečnou navigací, kudy se posunout k pozici, v níž budou podnikatelé výhledově celkově zase spokojenější, odolnější a silnější.

2. Nový start aneb Jaké má vaše podnikání základy?

Nouzový stav zapůsobil jako ostré světlo halogenové lampy nebo náraz, který lidi vrátil k podstatě práce a samotným základům jejich podnikání. S prací na dálku se v některých firmách ukázalo, jak je možné práci radikálně jinak uspořádat. S nutností šetřit zase vyšlo na povrch to, co je pro dané podnikání skutečně podstatné, s čím stojí a padá a co jsou naopak zbytnosti, které si lze dovolit platit jen v nejlepších časech. Nebo kdo táhne za jeden provaz a kdo se jenom veze, když to jde.

Přístup přísně orientovaný na srdce byznysu, na jednoduchost, předestírají podnikatelé Jason Fried a David Heinemeier Hansson, zakladatelé firmy 37signals, od roku 2014 přejmenované na Basecamp, a to ve své knize Restart (Jan Melvil Publishing 2010). Plédují proti dlouhodobým plánům, které jsou pouhými odhady, co stojí na vodě, ve prospěch schopnosti chopit se příležitosti, která se právě objeví, a nutnosti dělat to, co má smysl teď. Doporučují soustředit se na to, co funguje, a na ostatní věci se vykašlat, nebýt marnotratní. A vědět, proč firma dělá, co dělá, jaký je její názor a na jakých neměnných hodnotách jádro jejího podnikání stojí. Jak dodávají, pro všechny firmy navíc nakonec platí stejná pravidla: Příjmy ke mně, výdaje ven. Vytvoříš z toho zisk, nebo jdeš pryč. Kdy jindy se vrátit ke kořenům a udělat si inventuru, když ne teď? O možnostech minimalismu v podnikání čtěte více v článku Minimalismus v podnikání – byznys, v němž méně je více.

3. Finanční rezerva aneb Máte „vatu“?

Finanční rezerva se stala za poslední dva měsíce jedním z nejskloňovanějších pojmů. Fakt, že podnikatelky a podnikatelé nemají finanční rezervu, jim v poslední době už mnohokrát někdo „omlátil o hlavu“. Naposledy třeba ministryně spravedlnosti Marie Benešová, která jim vzkázala, že pro případ, že má byznys stopku, mají mít v záloze „vatu“. Někteří rezervu měli a mají a jsou ve výhodě. Zároveň se ale ukázalo, jak je často podnikání křehké a že řada lidí v byznyse své příjmy a výdaje počítá z měsíce na měsíc. A může to mít řadu důvodů, od osobních priorit ve výdajích, až po nemožnost tvořit rezervy z nedostatečných příjmů. Bez kontinuálního přísunu zakázek a prodeje pak nemají kam sáhnout a brzy nepokryjí ani fixní náklady. Faktem je také to, že mnozí podnikatelé kvůli tvrdým omezením svou živnost přerušili. Čtěte o tom více v článku Koronavir nutí některé živnostníky přerušit živnost. Kde a kdy to musí hlásit?

Finanční rezerva vypadá trochu konzervativně, snad až staromódně, jako peníze ve štrozoku. Jenže v době, kdy se ekonomika zčásti zastaví, a s tím se rozvrátí i firemní cashflow, se ukazuje, že byznys je s finanční rezervou v těžších časech zkrátka silnější. Je na čase na ní zapracovat. Když se teď navíc podnikání zase rozjíždí s reálnou perspektivou, že letošní jarní zkušenost se může opakovat a nemusí být perspektivně jen ojedinělým extrémem.

4. Na velikosti záleží aneb Víte, jaká je pro vás správná?

Je jediným možným cílem růst ve velikosti a neustálé zvětšování firmy a expanze byznysu? Nebo je lepší růst v kvalitě, zůstat malí, ale reaktivní a flexibilní a soustředit se na udržitelnost, která není spojená s rozšiřováním teritoria, ale spíše s péčí (o přidanou hodnotu, o produkt, o vlastní lidi, o zákazníky, o životní prostředí, o vztahy v podnikání…)? Co je na tom špatného najít si správnou velikost a zůstat na ní? – ptají se Jason Fried a David Heinemeier Hansson. Být malí, štíhlí a neplýtvat, může být podle nich v podnikání dobrým cílem.

I teď se tedy nabízí příležitost zodpovědět si upřímně a bez předsudků otázku o vlastních preferencích v byznysu a vlastních mezích nebo vizích růstu, které jsou spojené s tím, v jaké velikosti byznysu jsou podnikatelka nebo podnikatel nejsilnější. A to třeba i v tak náročné době, jaká je teď.

5. Lidé uvnitř i vně aneb Komunikujete?

Komunikovat se zákazníky je v krizových časech klíčové. Stejně jako komunikace s vlastními lidmi. Pokud lidé z byznysu mluví o tom, co jim pomohlo nouzovým stavem a omezeními projít, nezřídka zmiňují komunitu, kterou kolem sebe mají. Na jedné straně zaměstnankyně a zaměstnance, kteří v náročné době dělají pro firmu to nejlepší, co mohou. Na druhé straně zákaznice a zákazníky, kteří si oblíbili jejich práci, značku, produkty, služby a ve složité době je nenechali padnout. Vyjadřovali jim podporu a hlavně nakupovali online, pokud to bylo možné. Čtěte o tom více také v článku OSVČ a malí podnikatelé hledají urputně řešení, aby stav nouze vůbec přežili.

Když společnost Ipsos udělala aktuální výzkum pro profesní organizaci PR Klub, kde zjišťovala, jak firmy nyní naloží s financemi na komunikaci, ukázalo se, že právě interní komunikace patří mezi oblasti, kam podniky chtějí výhledově nalévat větší peníze. Intenzivní komunikace s vlastními lidmi je totiž pro firmy v době změn zásadní. Zhruba před 10 až 15 lety byla interní komunikace popelkou, dnes bez diskuse patří mezi stěžejní disciplíny public relations, řekl k tomu předseda Výkonného výboru PR Klubu Pavel Vlček. Pokud se tedy nyní ukázalo, že jsou ve firmě v interní komunikaci rezervy, je na čase ji zlepšit, i když jde o podnik, který své lidi spočítá na prstech jedné ruky. Přesto, nebo právě proto, jsou pro ni klíčoví, stejně jako zákazníci z vnějšku.