Je to tak, jak se říká, ve zdravém těle zdravý duch.
Pokud člověk přetáhne pracovní dobu, neodpočine si pak tolik a další den nepodá výkon. Což je však nejhorší zakládá si na vyhoření a přestane ho bavit život.
Priority jsou důležité. Občas pomůže si psát co člověk daný den udělal, uvidíte tak, kde "ztrácíte čas", například zjistíte, že čtete 3 hodiny internetové noviny místo práce, pak nestíháte, musíte protahovat práci, tím zkrátíte dobu odpočinku a jste v čudu.
Nejhorší to mají lidé, kteří se musí sami řídit. Nemáte nad sebou šéfa, musíte si sami stanovovat priority atd. Pak už pomůže jen mít nějaký plánovací "systém" třeba od ADK, Herlitze a nebo někoho jiného. Stanovit si životní cíle, podle toho udělat projekty a těmi projekty pak plnit roky, měsíce, týdny a hodiny svého času.
Pane Adámku, to bylo hezky řečeno, především poslední odstavec.
Je pravda, že když člověk nemá nad sebou šéfa a už z povahy je poněkud více aktivnější a ambicióznější může vzniknout problém. Já například vedu internetové obchody a jiné internetové projekty. Stále se v hlavě rojí nápady na další, bohužel člověk má jen 24h denně. Určitě souhlasím, že je třeba si stanovit priority, určit si kam chce směřovat ať se to týká práce či čehokoliv jiného a pak už jen dodržovat určitý plán. Když má člověk hodně plánů, za kterými si jde, může občas cítit stres, ale když člověk nemá žádné plány a žije tak říkajíc ze dne na den, pak život postrádá smysl :)