Partner začal podnikat. Od té doby mám pocit, že vztah šel do kytek. Přítel převzal rodinnou firmu, nezná nic jiného než práci. Manžel pracuje 18 hodin denně, nevšímá si mě ani našich dětí. Sex jsme měli naposledy před půl rokem a ani za nic nestál. Bojím se o svého muže.
Tyto věty se dají najít třeba na ženských diskusních fórech stále častěji. Pracovní vytížení neustále roste u zaměstnanců i podnikatelů. Zaměstnanci mají tu výhodu, že existuje zákoník práce a ten říká, že pracovní týden má 40 pracovních hodin. Bohužel v reálu často ani toto neplatí a lidé v zaměstnání tráví víc času. O to horší je pak situace mezi těmi, kteří se rozhodli postavit na vlastní nohy a začali podnikat.
Z průzkumu mezi čtenáři serveru Podnikatel.cz vyplynulo, že živnostníci a podnikatelé v průměru odpracují až 65 hodin týdně. Pokud budeme brát v úvahu fakt, že pracovní den má 8 hodin, tak to znamená, že se podnikatelé práci věnují ne pět, ale sedm dní v týdnu, a navíc pro ně práce po osmi hodinách rozhodně nekončí. Najdou se i extrémy, kdy člověk kombinuje zaměstnání s podnikáním a pracuje 40 hodin pro zaměstnavatele a dalších 40 hodin sám na sebe.
Často to bývá ve chvíli, kdy podnikat začíná a ještě se necítí na to, aby ukončil pracovní poměr. Tento styl života se dříve či později odrazí na fyzické kondici a psychickém rozpoložení člověka a je častou příčinou partnerských problémů. 66 % čtenářů našeho serveru ostatně potvrdilo, že už jim přílišné pracovní vytížení způsobilo problémy v rodině. Proč? Protože 48 % lidí si myslí, že živnostník si nemůže dovolit odmítnout pracovní nabídku ani v době, kterou si vyhradil pro odpočinek a další mimopracovní záležitosti. Potěšující naopak je, že 52 % podnikatelů se snaží den rozdělit na část pracovní a část osobní. A tu volnou si jednoduše nabourat nenechá. Na co si ale dát pozor pokud patříte do druhé skupiny?
Workoholismus a podnikání
Ilustrační obrázek.
O pracovně přetížených lidech se většinou mluví jako o workoholicích. Někteří podnikatelé toto označení odmítají a tvrdí, že práci neberou jako hlavní náplň svého života, ale jednoduše jim nic jiného nezbývá. Obava z nedostatku zákazníků a peněz je silnější. Jenže jednou ze základních charakteristik workoholismu je i to, že lidé dělají víc věcí najednou, a často slibují víc než mohou splnit. Za workoholismus se nedá považovat jen to, kdy se člověk například intenzivně zapracovává v novém oboru nebo nové roli, případně je k velkému pracovnímu tempu nucen krátkodobými okolnostmi. Vše je v pořádku, pokud má člověk zájem i o jiné aktivity a má na jejich provozování čas. Workoholismus, tedy chorobná závislost na práci, je velmi záludnou závislostí. Bohužel i proto, že dnes bývá tolerována.
Znaky zaneprázdněného člověka:
- každodenní pracovní režim mimo domov
- neúčast na každodenních provozních povinnostech, akcí s dětmi a partnerem
- časté zapomínání, které začíná u drobných záležitostí a jde až po závažné události
- nezájem o běžnou komunikaci, absolutní nezájem řešit konflikty
- ztráta smyslu pro povinnost
- emoční nevyváženost, přecitlivělost až labilita
- agrese u extrovertů, deprese a úzkost u introvertů
Je potřeba si uvědomit, že kvalita života má rozměr nejen materiální, ale také společenský, etický, estetický, duchovní, kulturní a další. Pokud budeme některý z těchto aspektů dlouhodobě ignorovat, může vést ke zhroucení systému jako takového,
varuje psycholožka Andrea Mládková z Psychosomatická ordinace.
Dále čtěte: Jak vyhrát závod s časem? Jeden z největších problémů podnikatele
Buďte empatičtí
Lidé ve vypjatých chvílích často ani nevidí, co na nich partnerovi vadí. V případě, že to partner neřekne přímo, signálem pro vás může být například změna jeho chování. Objeví se komunikační problémy, častá nedorozumění, hádky nebo naopak nekomunikace. Zkrátka doma začne být takzvaně dusno. Pokud jsou důvody přílišného pracovního vytížení nezbytné, například jde o hmotné zajištění rodiny, měl by ale váš partner uvažovat hlavně o tom, jak může k řešení situace přispět.
Pokud někomu něco vadí, měl by hledat řešení především u sebe. Jak mu s jeho přetížením pomoci, je-li to možné, a pokud možno nepřidělávat další starosti,
je přesvědčena psycholožka Irena Wagnerová a dodává: Nejhorší jsou situace, kdy živnostník nemá rezervy a postihne ho pracovní neschopnost nebo druhotná platební neschopnost. Pokud nemá rezervy a má trvalé měsíční náklady, pak řešení není snadné. Může totiž nastat dominový efekt, kdy se po neuhrazené zakázce a nezískání dalších mohou objevit exekuce, problémy v rodině, pak psychosomatické a zdravotní problémy a tak dále.
Je možné se alespoň na čas uskromnit nebo se snažit najít zaměstnání třeba s nižším, ale pravidelným příjmem. Pomáhá to ke zklidnění a upravení režimu přetíženého člověka. Důležité je uvědomit si, že by se problém mohl stupňovat a začít o něm včas mluvit. Život je otázkou priorit. Některým lidem stačí se zastavit a uvědomit si v čem oni sami a jejich rodiny žijí. Stačí maličkosti, například si každý den vyhradit určitý čas pro kávu s partnerem, krátké popovídání si o tom, jak se dařilo ostatním členům rodiny. Jindy si zase podle možností jít zaběhat nebo zaplavat a jednou v týdnu provozovat jakýkoli jiný relaxační program s celou rodinou,
radí personální psycholožka Jitka Šebová Šafaříková. Důležité je si tyto chvilky dopředu naplánovat a když se začne dařit je plnit, rodina by měla svého vytíženého člena podpořit pozitivním hodnocením a motivovat ho.
Podnikatelé by si měli uvědomit, že je potřeba dodržovat zásady duševní hygieny, pravidelně odpočívat, hýbat se, pobývat na čerstvém vzduchu a těšit se z maličkostí. Nezbytné je naučit se účinně relaxovat, odbourávat tělesné a duševní napětí, které běžně vzniká v průběhu každého dne. Někdy jsou jako větší stresory popisovány drobné každodenní nepříjemnosti a frustrace než závažné životní události.
V případě, že si zaneprázdněný člověk nedokáže pomoci sám, může vyhledat pomoc odborníka. A to konzultanta, kouče nebo psychologa, který mu může pomoci zorientovat se v situaci, nastavit priority, porozumět sobě, svým motivacím a ujasnit si další životní směřování. Je možné pracovat i na konkrétních oblastech rozvoje, které mohou pomoci, jako jsou motivace a vedení lidí, stanovování cílů a priorit nebo time management.
Naopak odborníci nedoporučují, aby partneři začali pracovat spolu. Důležitá je momentální výpomoc, ale vyřešení problému se od toho většinou očekávat nedá. A to zvlášť když předmět podnikání není srdeční záležitostí obou partnerů. Obecně lze říci, že z dlouhodobého hlediska má společné podnikání partnerů četná úskalí. Mezi partnery může brzy vzniknout takzvaná ponorka, stírá se hranice mezi pracovním a osobním životem. V krajním případě přestane fungovat partnerský vztah a z životních partnerů se stanou partneři obchodní. Doporučuji jen krátkodobou a jasně definovanou výpomoc typu „já ti teď pomohu s papíry, a pak si to vynahradíme",
uvádí Andrea Mládková.
Bude vás zajímat: Úspěšný podnikatel musí být už od dětství lehký antisociál
Důležité je si problém uvědomit sami v sobě
Dokážeme se vůbec zastavit a přehodnotit svůj život? Workoholici se sami zastavit nedokážou a někdy pro to ani nemají podporu blízkých. Rodina si ráda zvyká na určitý standard, na zahraniční dovolené a dobrá auta. Pak už tento standard vyžaduje a živitel jim je prakticky neumí odmítnout. Odmítnutí totiž vnímá jako prohru,
komentuje Irena Wagnerová. Svůj život tito lidé zastaví a přehodnotí obvykle až v případě vážných zdravotních potíží, úrazu, psychického vyhoření, rozvodu, exekucí či jiných závažných situací.
Potřebné uvědomění více zvládají partneři se zkušenostmi, s rozvážnější povahou, kteří umí sami sebe emočně regulovat, umí být empatičtí. Naopak jedinci, kteří jsou výrazně dominantní až arogantně sebejistí, s nádechem agresivity, sobeckosti, emoční nezralosti a neschopnosti vnímat druhého, těm se takové situace zvládnout nedaří,
popisuje své zkušenosti Jitka Šebová Šafaříková. V takovém případě je dobré obrátit se na odborníky, kteří mohou dotyčnému pomoci zorientovat se v tom, co vlastně chce a jakou cenu je za to ochoten případně zaplatit. Důležitá je osobní motivace každého vytíženého podnikatele, protože workholismus v konečném důsledku není nic jiného než únik do práce.
Kritický okamžik lze ale využít i k osobnímu prospěchu. Každá krize v sobě nese transformační potenciál. Někdy je bolestivé a těžké ho hledat, hodnotné věci ale obvykle nebývají zadarmo. Ne nadarmo se říká, že kde zakopneš, tam hledej poklad,
připomíná psycholožka Andrea Mládková.
ČLÁNKY DO MAILU