Koučovací přístup je možné využít pro rozvoj vlastního byznysu i sebe sama. Ideální ale je, oboje zkombinovat. Jak na to?
1. Ptejte se „proč?“
Je užitečné stále testovat své činnosti a aktivity dětskou otázkou „proč?“ nebo „z jakého důvodu?“. Je to otázka po smyslu dané činnosti. Po smyslu vzhledem k osobním potřebám a cílům, podnikatelským cílům, cílům oddělení, firmy… Umožní nahlédnout, zda má daná aktivita své místo v určitém kontextu, nebo je jen žroutem času a energie. Zda motivuje, protože je potřebná, nebo demotivuje, protože je úplně zbytečná (ve firmě například vytváření hodnocení či výkazů, které skončí v šanonu a nikdo je nikdy na nic nepoužije).
Čtěte také: 7 užitečných koučovacích tipů pro každodenní podnikatelskou praxi
2. S realitou zacházejte opatrně
Často se říká, „to je prostě realita“. Jenže realita je ve skutečnosti velmi ošemetný koncept. Dva lidé, kteří budou mluvit o realitě, nebudou většinou mluvit o tom samém. Jednoduchým příkladem je třeba to, jak různí lidé vnímají barvy na semaforu – jeden mluví o oranžové, druhý o žluté. Když někdo řekne, že je zboží za dobrou cenu, v konkrétním číselném vyjádření to bude pro dva lidi znamenat něco úplně jiného, a to klidně i řádově. Když někdo vyzdvihne, že „to byl obrovský úspěch“, druhý se podiví, že tak může mluvit o události, která byla podle jeho měřítek naprosto průměrná.
Realitu každý vidí jinak, podle toho, skrz jaké brýle se dívá, jak přemýšlí, jakou má zkušenost nebo v jakém kontextu vnímá. Jsme zvyklí něco považovat za reálné, tak to za reálné zkrátka považujeme a nenapadne nás to zpochybňovat. Americký filozof Nelson Goodman však dokonce tvrdil, že realismus (v umění) je jenom mírou zvyku.
Čtěte také: 5 základních otázek, na které neznáte odpověď? Na podnikání se raději vykašlete
Nejde o to, aby takové konstatování vedlo k chaosu v podnikání. Jde o to, mít tuto myšlenku na paměti a ověřovat si, zda lidé vnímají to, co podnikateli připadá evidentní, opravdu stejně. Znamená to ptát se, zpochybňovat, ověřovat, nikoliv jednoduše předpokládat. Znamená to také přemýšlet (a to i při stanovení cílů) o reálnosti v kontextu – vzhledem k člověku, k jeho touhám a schopnostem, vzhledem k organizaci a jejím možnostem nebo sdíleným hodnotám, vzhledem ke kulturnímu backgroundu a podobně. Tip: Měňte brýle, kterými se kolem sebe díváte.
3. Sněte s otevřenýma očima
V koučování se říká, že co je možné si představit, je také možné realizovat. Vizualizace může sehrát v podnikání pozitivní roli. Vizualizované cíle jsou názornější, lákavější, dostávají punc opravdovosti – zvlášť, když se zapojí všechny smysly a obraz se doplní i představou zvuku, vůně, chuti nebo dotykových vjemů (samozřejmě tam, kde to, s ohledem na cíl, jde). Při vizualizaci se také mohou objevit rysy cíle, které zatím nebyly zřetelné, nebo podnikatel svůj cíl koriguje, protože se v představě necítí dobře.
Po Waltu Disneyovi, který zanechal tak hluboké stopy v podnikání a animovaném filmu, je pojmenovaný model, který v koučování pracuje s trojicí rovin přístupu k cílům. Na cíle je možné se dívat očima snílka, vizionáře, tedy toho, kdo svobodně sní, představuje si, vášnivě tvoří, vymodelovává. Pak je možné je podrobit pohledu realizátora, tedy toho, kdo má na starosti uskutečnění vizí. To je praktik, který zvažuje potřebné zdroje, plánuje kroky, detailně zkoumá různé možnosti, kudy k cíli dojít. Třetím členem pomyslného týmu je kritik. Ten ovšem kriticky přistupuje jen k plánům realizátora. Nesmí se setkat s vizionářem, není tu od toho, aby rozsekal jeho vize. Je tu proto, aby dal zpětnou vazbu realizátorovi.
Čtěte také: Jak poskytovat zpětnou vazbu? Vždycky nastražte čtyři uši
4. Myslete na pravidlo, že lepší je málo, ale pravidelně
Kdo podnikne se svým cílem hru na vizionáře, realizátora a kritika, má na stole představu, jak cíl vypadá, vizi, i podrobný plán, jakými kroky k ní dojít. Pak je čas na akci. Velmi často váží praxe víc než teorie. Kdo chce něco dokázat, realizovat nějakou změnu, dosáhnout svých cílů, většinou se musí smířit s tím, že pro to něco musí udělat. Mluvit zpravidla nestačí, je potřeba soustavně praktikovat (kolik potenciálních podnikatelů rádo slovně rozvíjí své geniální nápady, ale nikdy je nezačnou uskutečňovat).
Čtěte také: 5 ukázkových příkladů, jak (ne)komunikovat na Facebooku se zákazníky
Aby si člověk něco zadřel pod kůži a přesvědčil o tom svůj mozek, musí to opakovat. A pokud člověku o něco opravdu jde, je lepší se tomu věnovat málo, ale pravidelně, než hodně, ale jenom občas. Je to stejné, jako při cvičení – je užitečnější i zdravější cvičit krátce, ale denně, než se sedřít ve fitness centru jednou za měsíc. Rčení, že zvyk je železná košile, může vyznívat i pozitivně. A je nasnadě, že čím víc cokoliv někdo dělá rád, tím spíš mu nebude dělat potíže se tomu pravidelně věnovat. Lidé jsou totiž bytosti, které jsou racionální i emocionální.
5. Měřte
Kdo má cíl, měl by také vědět, kde se vzhledem k cíli nachází právě teď. Měl by mít rozmyšlené, jak vůbec pozná, že cíle dosáhl a jak průběžně ověří, že jde správnou cestou. Neboli vědět, jak to změří. Kdo holduje turistice, ví, že hrad, který je cílem cesty, je vzdálený deset kilometrů od startu, až ho uvidí, bude evidentní, že k němu došel. Cestou k hradu bude míjet rozhlednu (na třetím kilometru), studánku (na šestém kilometru) a stánek s občerstvením (na devátém kilometru). To jsou milníky na cestě, podle kterých rozliší, jestli jde správně, nebo z cesty sešel. Podobně se to má s pracovními cíli.
Podnikatelé jsou většinou v problematice měření zběhlí, ale jsou i tací, kteří ho upřímně nenávidí. Měření ale může vypadat různě – od velmi sofistikovaných grafů a tabulek, až po jednoduchou škálu od jedné do deseti, procentní vyjádření od nuly do stovky nebo škálu různě se tvářících smajlíků. Způsob měření závisí na kontextu, na tom, o jaký jde cíl i na individuálních preferencích nebo třeba firemních standardech. Každopádně by měření nemělo sloužit jen k tomu, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Mělo by být takové, aby skutečně sloužilo účelu – ukázat, jak je na tom podnikatel aktuálně vzhledem ke svému cíli, co má ještě před sebou a ve finále poznat, že cíle skutečně dosáhl.
6. Pracujte s vášní, tady a teď
Slovo motivace se v podnikatelském prostředí skloňuje ve všech pádech. Je pravda, že každého motivuje něco jiného – někoho vydělané peníze, jiného pocit užitečnosti, dalšího možnost tvořit něco nového a jiného snaha vymyslet produkt, co jiným lidem usnadní život. Jsou situace, v nichž se motivace k činnosti hledá snadněji, a jiné, kdy je třeba motivaci doslova vytáhnout až z paty – a jindy se to nepovede vůbec. Snadno ovšem roste motivace tam, kde se člověk věnuje něčemu, pro co má skutečnou vášeň, pro činnosti, které mu samy o sobě přinášejí radost či dokonce pocit štěstí.
Americký psycholog maďarského původu Mihaly Csikszentmihalyi popsal stav flow (ponoření se do toho, co dotyčný právě dělá, splynutí s činností) v kontextu své koncepce štěstí. Prožitek flow je obvykle provázen pocitem hlubokého uspokojení a radosti, pocitem, že řídíme své činy a jsme pány svého osudu,
uvádí Alena Slezáčková ve svém obsáhlém Průvodci pozitivní psychologií (vyd. Grada Publishing, 2012).
Čtěte také: Ivo Toman: Mám pro vás dobrou zprávu, můžete se naučit být šťastní
Kdy vzniká flow? Podle Aleny Slezáčkové při činnosti, která je náročná a zároveň pro ni máme dostatek schopností, abychom měli šanci ji dokončit. Jde o činnost, která má jasné cíle a člověk se na ni intenzivně soustředí, vykonává ji však bez námahy. Průběžně získává zpětnou vazbu, přestává myslet na sebe a svůj všední život a má pocit, jako by se zrychlovalo plynutí času. Protože je flow popsatelné, existuje i možnost zvyšovat přítomnost tohoto prožitku v práci. Například větší všímavostí vůči přítomnosti nebo bojem s nudou.
7. Myslete na sebe
Ověřte si, že vaše cíle jsou v souladu s tím, kým jste nebo chcete být. Pokud tomu tak není, zapomeňte na ně a stanovte si jiné. Jedině tak zajistíte, aby každá vaše část směřovala k úspěchu,
doporučuje konzultantka, trenérka a koučka Sue Knight (v knize NLP v praxi, vyd. Management Press, 2013). Neboli: Lepší je vlastní stezka, byť nedokonalá, nežli dokonale vyšlapaná stezka druhého,
jak říká vozataj Kršna bojovníkovi Ardžunovi v Bhagavadgítě, součásti staroindického eposu Mahábhárata..
Mít ambiciózní a pečlivě propracované cíle není k ničemu, když nejsou v souladu s tím, jak člověk vnímá sám sebe, co je mu přirozené, co ho těší, pro co se dokáže nadchnout a v čem vidí smysl – právě teď nebo v přesahu s tím, jak chápe smysl svého podnikání nebo smysl života. Jak se o souladu přesvědčit? Zeptat se „proč?“.
ČLÁNKY DO MAILU