Dobrá pověst tvoří nedílný základ úspěšného podnikání. V některých oborech se však získává mnohem obtížněji než v jiných. U řady činností si totiž podnikatelé vysloužili nálepku „gaunerů“, které se ta poctivá část z nich jen těžko zbavuje. Přinášíme 7 oborů podnikání, které nemají u veřejnosti příliš dobrou pověst. Souhlasíte s naším výběrem, nebo byste mezi černé ovce podnikatelů zařadili jiné odvětví?
7. místo: Trhovci s oblečením, obuví a elektronikou
Přestože jde o doménu především vietnamských obchodníků, ani český prodejce není na tržnicích výjimkou. Především v devadesátých letech zažívali trhovci se „značkovým“ oblečením, obuví a elektronikou zlaté časy. Češi lační po západním zboží brali vietnamské tržnice doslova útokem a málokdo na sobě nikdy neměl tričko Adidas za 100 korun či boty Puma za 150 korun. Ani tehdy příliš nevadilo, že kvalita kupovaného zboží byla prachmizerná a že třeba boty zpravidla odrovnal první větší déšť. Elektroniku pak na trhu nakupoval jen kaskadér, který rád experimentoval s výboji elektřiny. Na žádné zboží navíc neexistovala záruka a často obchodník již za týden na daném místě stánek vůbec neměl.
Vietnamští přistěhovalci se tehdy stali symbolem tohoto způsobu podnikání a tato nálepka jim v podstatě zůstala až současnosti. Zatímco však ještě v minulém století byl zájem o levné padělané zboží z tržnic poměrně velký, v dnešní době již dávají Češi přednost dražší kvalitě. Proměně nahrály také pravidelné kontroly, kterým se začaly úřady věnovat s mnohem větší pečlivostí. Výsledkem se stalo zabavování zboží v hodnotách mnoha milionů a uzavírání některých tržnic. Vietnamci se proto ve velké míře přeorientovali ze stánkových prodejen textilu na kamenné obchody s potravinami, ve kterých zaplnili prázdné místo na trhu, které opustili čeští obchodníci. Zároveň došlo k obměně zboží ve stáncích a na tržnicích a zdaleka již neplatí, že co zboží na trhu, to „šmejd“, který se hned rozbije. Pověst trhovců jako prodejců levného aušusu však přetrvá stále. Čtěte také: Supermarkety žárlí na Vietnamce, proto hází špínu.
6. místo: Majitelé hospod
Šizení na porcích, podávání nepoživatelného jídla, nalévání podmír, připisování čárek, nepříjemné chování či prodej alkoholu nezletilým. Řadě lidí se vybaví právě tyto myšlenky, když slyší spojení majitel hospody nebo jednoduše hospodský. Nic na této pověsti neubralo zavedení registračních pokladen, velká konkurence v oboru ani pochopení řady podnikatelů, že „náš zákazník, náš pán.“ Že čeští podnikatelé v pohostinství mají co dohánět, dokazují kontroly České obchodní inspekce, při kterých se vždy okolo poloviny případů nalezne nějaké porušení zákona.
O osvětu se a změnu image se snaží nejen lepší restaurace, které jdou příklad, ale i profesionálové z oboru. Například v televize běžely (a stále běží) pořady, které restauratérům radily, jak se k hostům po všech stránkách chovat a co a jak jim servírovat. Navzdory tomu si kolikrát ještě dnes připadá host při návštěvě restaurace, jako by se vrátil do dob normalizace, kdy zákazník musel držet pusu a krok. Pověst českých hospodských tak zůstává stále pošramocená. Čtěte také: Kouření v hospodách se zvýší, paradoxně kvůli antikuřácké novele.
5. místo: Řemeslníci
Řemeslníky potřebuje čas od času v podstatě každý, jelikož ani nejšikovnější čeští kutilové nezvládnou vše. Tuzemští řemeslníci si tak na nedostatek práce rozhodně nemohou stěžovat a často dělají na více věcech najednou, ke kterým si přidávají ještě večerní a víkendové melouchy. Živit se jako elektrikář, instalatér, truhlář nebo zedník není v současnosti rozhodně špatné, avšak nedostatek kvalifikovaných řemeslníků pověsti oborů spíše škodí. Kvůli velkým pracovním nárokům, které na sebe řemeslníci berou, však občas trpí kvalita provedené práce a lhůty.
Někteří řemeslníci ve snaze mít zakázku co nejdříve z krku ji odfláknou a následné reklamace zákazníků se snaží odbýt. Méně průrazní Češi tak mohou skončit se špatně udělanou pergolou, nekvalitně nahozeným domem, či opět protékajícím záchodem. Pověsti řemeslníků příliš nenahrávají ani ceny jejich služeb. Výměna kohoutku u umyvadla vyjde klidně i na tisíc korun, i když ji zručný instalatér zvládne za několika desítek minut. V očích mnoha lidí si proto řemeslníci účtují za svou práci neúměrně vysoké částky. Čtěte také: Za daňové úniky hrozí vězení, přesto podnikatelé riskují.
4. místo: Pumpaři a autoservisy
S příchodem velkých čerpacích stanic se kvalita pohonných hmot sice značně zvedla, stále se však najdou pumpaři, u kterých si řidič nemůže být jistý, zda místo nafty nečerpá toluen s kousky biomasy. Pančování paliv nevymizelo a především benzínky s nízkými cenami vzbuzují mezi zákazníky podezření. Ti se tak raději uchylují k jejich velkým konkurentům, u kterých však zase žehrají na vysoké ceny.
Samostatnou kapitolou se stalo povinné přimíchávání biosložek do paliv, které před časem v rámci ekologie schválil parlament. Noviny se brzy po nabytí účinnosti zákona zaplnily články o tom, jaké všemožné čachry s biosložkou pumpaři provádějí. Nejde ovšem pouze o pančování paliv. Také velká fluktuace cen pumpařům v očích řidičů příliš kladných bodů nepřidává.
Velkou roli při pančování paliv hraje mimo jiné fakt, že zákazník zpravidla ihned nepozná, že palivo je naředěno. Pokud se kvůli špatným pohonným hmotách s vozem něco stane, již těžko lze dohledat, kdo konkrétně za to mohl. Na toto hřeší také autoservisy, jelikož naprostá většina řidičů autům prostě nerozumí. Nepoznají tak, zda skutečně došlo k výměně vadných součástí, či pouze k jejich naúčtování. Čtěte také: Vyšší daně v denní realitě: Pivo a benzin o korunu dražší.
3. místo: Bazary a autobazary
Zastavárny a bazary běžný člověk jen tak nenavštíví. Bazary jsou myšleny právě malé zastavárny, které prodávají zboží pochybného původu. Češi mají zastavárny zafixované jako místa, kde zloději mohou lehce udat kradené zboží a kde se schází a vyskytují lidé, kteří mají co do činění se zákonem. K prodeji přes zastavárny a bazary nemají lidé v Česku zrovna vřelý vztah. Jednu z výjimek sice tvoří autobazary, které se však navzdory velkému obratu netěší nejlepší pověsti.
Díky autobazarům se ke koupi vozů mohou dostat i méně majetní občané, kteří by na nové auto neměli dost prostředků. Jenže ani velké autobazary neprovází zrovna nejlepší reference. Jde hlavně o utajování informací, například, že auto mělo bouračku, či o přetáčení tachometrů, které se v některých tuzemských bazarech pořád praktikuje. Že se nejedná o ojedinělé případy, dokazují třeba odhady společnosti Cebia, která ojeté vozy kontroluje.
Podle ní mělo až 42 % automobilů, které se loni prodaly, přetočené tachometry. Odhaduje se, že z více než tři čtvrtě milionů ojetých vozidel, které se v autobazarech prodaly, jich prošlo přetočením tachometru skoro 320 tisíc. Jak tvrdí společnost Cebia, podnikatelé v oblasti ojetých vozů si díky těmto podvodům vydělali více než 3,2 miliardy korun. Čtěte také: Chcete prodat svůj vůz přes autobazar? Nemusíte dostat ani korunu
2. místo: Firmy nabízející spotřebitelské úvěry a finanční poradci
Nejen ve středověku se lichváři považovali za odporné chamtivce, kteří se snaží odrbat člověka až na samotnou kost. Rovněž nyní je lichva zákonem zakázána, přestože její definice se dá označit přinejmenším za spornou. Rozdíl mezi lichvou a ještě půjčkou však není jasně vymezen a pro řadu občanů platí prostá rovnost firma nabízející spotřebitelský úvěr = lichvář. Nic na tomto přesvědčení nemění ani argumenty, že lidé si spotřebitelský úvěr vybrali dobrovolně sami a že jde o dohodu dvou nezávislých subjektů.
Společnostem, které úvěry nabízejí, hodně uškodily medializované příběhy některých jejich obchodních zástupců, kteří lidem pod snůškou lží vnutili úvěry. Úvěrovým firmám nepomáhají ani srdceryvné reportáže nebohých maminek, které si vzaly úvěr, aniž by si uvědomily, že nemají na jeho splacení. Za několik měsíců je tak čekala exekuce. Média pak ráda odprezentují, s jakou bezohledností úvěrové firmy postupují.
Podobně jako na firmy, které poskytují úvěry, nahlíží veřejnost též na finanční poradce a pojišťovací agenty. Lidi v nich vidí především sobecké jedince, které vás klidně nechají uzavřít doživotní pojistku na rodinný dům a auto, ačkoli bydlíte v paneláku a váš jediný dopravní prostředek se nazývá jízdní kolo. Finanční poradci, které často finanční instituce odměňují podle uzavřených smluv, proto nemají mezi občany na růžích rozhodně ustláno. Čtěte také: 5 mýtů o českých podnikatelích, který je podle vás nejčastější?
1. místo: Taxikáři
Vítězství v anketě o podnikatele s nejhorší pověstí získávají taxikáři, kteří se svým věhlasným chováním vůči svým zákazníkům dostali dokonce do zahraničních průvodců. Brožury varují turisty před českými taxikáři, kteří se mají cíleně zaměřovat na okrádání cizinců. Pro Čechy se stalo zase známým zařízení turbo, které urychluje taxametr a napočítává zákazníkům vyšší částku, než kterou mají doopravdy zaplatit.
To potvrdily i kontroly České obchodní inspekce z letošního ledna, která našla pochybení u více než 50 % taxikářů. Pověsti taxikářů nepomáhají ani další aféry. Stačí jen vzpomenout případ z poloviny května letošního roku. Dva taxikáři tehdy surově zbili zákazníka, který nemohl dohledat 40 korun na doplacení jízdného. O necelého půl roku předtím zase řešila „válku“ taxikářů na pražském ruzyňském letišti. Taxikáři proto mají hodně co zlepšovat. Čtěte více: Taxikáři jsou nepolepšitelní, půlka z nich v lednu porušila předpisy.
ČLÁNKY DO MAILU