Přestože se ani působení TOMÁŠE BATI neobešlo bez problematických kroků, a hlavně z levicových řad čelí určité kritice dodnes, důvodů, proč se stal podnikatelem století oprávněně, existuje celá řada.
Co se dozvíte v článku
Od úmrtí Tomáše Bati uplynulo 90 let
Před 90 lety, ráno v úterý 12. července 1932, se chystal Tomáš Baťa na pracovní cestu do Švýcarska. V Otrokovicích, odkud měl odletěl, však panovala hustá mlha. Delší dobu se proto řešilo, kdy a zda vůbec letět. Nakonec se Baťa rozhodl odstartovat, jelikož dle získaných informací měla být mlha pouze nad řekou Moravou. Toto rozhodnutí se však brzy ukázalo jako nešťastné. Pilot Jindřich Brouček ztratil v mlze orientaci, chtěl se sice vrátit zpět na letiště, při otáčce však příliš klesl a narazil do země. Ironií osudu letadlo spadlo do areálu Baťovy firmy v Otrokovicích.
Informace o pádu Baťova letadla se rychle rozšířila a už před polednem přistál na otrokovickém letišti tehdejší předseda vlády František Udržal, který se ihned odjel podívat na místo, kam se letoun zřítil. Pohřeb se konal dva dny a byl spojen s průvodem městem Zlínem. Zúčastnilo se jej podle odhadů až 50 tisíc lidí.
Dětství neměl Baťa jednoduché
Tomáš Baťa se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně jako třetí dítě ševce Antonína Bati. Dětství neměl Tomáš Baťa jednoduché. V 10 letech mu zemřela matka a se svým otcem příliš nevycházel. Ve 14 letech proto odešel pracovat do Prostějova do firmy Fäber. Zanedlouho ale dostal výpověď, údajně proto, že byl příliš zvídavý a zaměstnavatelé se obávali, že jim chce začít konkurovat. Z Prostějova se tak vrátil k otci do jeho dílny, ale ani zde dlouho nevydržel a po konfliktu s otcem odešel do Vídně za sestrou Annou.
Jenže ani ve Vídni neměl na růžích ustláno. Díky finanční podpoře sestry si sice otevřel ševcovskou dílnu, po několika měsících ji však musel uzavřít, protože de facto zkrachoval, a navíc si neobstaral živnostenské povolení. Následně se vrátil zpět k otci a začal dělat obchodního cestujícího.
Od bankrotu až ke hvězdám
V roce 1894 si Tomáš Baťa nechal spolu se sourozenci vyplatit pozůstalost po matce a společně založili vlastní firmu. Jenže ani společnému podniku se nejprve nedařilo a po necelém roce od jeho založení se ocitl na pokraji bankrotu. V roce 1895 museli Baťové zastavit svůj majetek a věřitelé jim hrozili žalobami. Zlomovým okamžikem ve vývoji firmy se stal odchod bratra Antonína Bati na vojnu. Řízení podniku se ujal Tomáš Baťa a pokusil se o nemožné – vzkřísit firmu na pokraji bankrotu.
Sám se vložil do chodu firmy, pomáhal i s nejpodřadnějšími činnostmi a pracoval doslova ve dne v noci. Svým přístupem inspiroval a motivoval zaměstnance a za rok dokázal nemožné, firmu zbavil do roku 1895 všech dluhů. Brzy se Tomášovi Baťovi podařilo postavit první výrobní halu, ve které mohl zaměstnat kolem 40 dělníků a 20 šiček.
Ve firmě zavedl americký způsob odměňování
Po smrti bratra stanul Tomáš definitivně v čele firmy, kde začal aplikovat zkušenosti, které nabral po půlroční cestě Amerikou, ze které se vrátil na jaře 1905. Po návratu zavedl americký systém managementu, odměňoval zaměstnance za reálně vykonanou práci, případně jim snižoval mzdu za špatně odvedenou práci a zavedl několik druhů mezd. Kromě pevné mzdy šlo o individuální úkolovou mzdu, kterou dostávali dělníci na kvalifikovaných pozicích, o kolektivní úkolovou mzdu, pro běžné dělníky v dílnách, a o část účasti na zisku.
V roce 1910 již firma měla stovky dělníků a dále se rozrůstala. Vznikl tak problém, kde budou všichni pracovníci bydlet. Tomáš Baťa se proto rozhodl postavit jim domy, tzv. Baťovy domky, které lze dodnes poznat díky červeným páleným cihlám, z nichž byly postaveny.
Po skončení první světové války dolehla na Baťův podnik krize, kterou se však podařilo Baťovi díky nápaditým krokům překlenout. Tomáše Baťu totiž napadlo snížit cenu obuvi o 50 %, čímž k sobě přilákal davy zákazníků. Díky deflaci, která v té době panovala, se navíc peníze výborně zhodnocovaly. V roce 1923 měla firma Baťa již 112 poboček a její majitel se začal rozhlížet po zahraničí. I v cizině dokázal vybudovat obchodní síť, když drtil svoji konkurenci nižšími cenami a boty Baťa se začaly nosit prakticky na celém světě.
Baťa – mistr inovací
Dalšímu rozvoji firmy nahrál i vznik samosprávných dílen, které měly vlastní výsledovku a odpovědnost. Odměňování zaměstnanců záviselo na výkonnosti a hospodaření dílny. Zaměstnanci se tak podíleli na zisku společnosti, čímž se zajistila jejich motivace a odpovědnost.
Novinek a inovací, které Tomáš Baťa zavedl, byla celá řada. Kromě již zmiňovaných novinek v odměňování zaměstnanců a managementu se nebál ani nových technologických postupů. Revoluci například způsobil botami z plátna, tzv. baťovkami. Zatímco boty z drahé kůže si mohli dovolit koupit jen někteří, boty z plátna prakticky všichni. Baťovky přinesly i historický zlom v přístupu k botám, kdy se lidem více vyplatilo koupit si novou obuv než si nechat opravit staré boty. Díky Baťovi vznikl v Rakousko-Uhersku zcela nový trh s novou obuví.
Klasikou, která přetrvala dodnes, se staly tzv. Baťovy ceny, které končily devítkou a zboží tak díky nim vypadalo levněji. Expanzi společnosti pomohlo též zavedení pásové výroby, díky které vzrostla produktivita práce až o 75 %.
Přístup k zákazníkům inspiruje dodnes
Příkladem šel Baťa rovněž v přístupu k zákazníkům a slogan „náš zákazník – náš pán“ nebyl jen prázdnou frází. Baťa se přitom držel jednoduché teze, dle které se zákazníkovi snažil nabídnout více než minimum, o které sám žádá, a to za cenu nižší než požadované minimum. Tím se řídil až do své smrti 12. července 1932, kdy zahynul při letecké nehodě. Bylo mu 56 let.
ČLÁNKY DO MAILU