Aby se stát nažral a OSVČ i zaměstnanci zůstali celí, říká Robert Vlach

Domluvit si rozhovor s digitálním nomádem, poradcem a provozovatelem portálu Navolnenoze.cz Robertem Vlachem, bylo poměrně snadné. Najít však brzký termín již tak snadné nebylo, protože se Robert právě chystal na nomádskou cestu do ciziny. Po návratu se však rychle ozval a domluvili jsme ihned termín. Velká vedra přímo vybízela k tomu, abychom rozhovor uskutečnili někde na zahrádce. Robert byl pro a volba padla na Letenské sady, ze kterých je úchvatný výhled na Prahu. Také místo setkání přispělo bezesporu k tomu, že rozhovor se nesl v přátelském duchu a že slova „inspirativní a příjemný“ ani zdaleka nevystihuje pocit, který jsem z rozhovoru měl. Interview sice trvalo bez mála dvě hodiny, ty ale utekly jako voda. To, s jakou zapáleností Robert hovoří o freelancerech, digitálním nomádství nebo o svých projektech, je obdivuhodné. A zároveň silně nakažlivé.

Zajímalo by mě, jak vypadá pracovní den českého freelancera. Jaký máte vy denní režim?

Každý freelancer má jiný režim. Já osobně celkem pravidelný, což je dáno i tím, že mám rodinu a 9měsíčního syna. Teď v létě vstávám v šest a kolem sedmé se dostanu k práci. Nedávno jsme byli ve Švýcarsku u přátel a ti nás nadchli tím, že přes týden dělají se širší rodinou společné obědy, tak jsme s tím také začali. Po obědě ještě tak do páté–šesté něco dělám. Pak už jen nějaký sport, dětské hry, procházka nebo jiná zábava a večeře.

Pravidelný režim mi vyhovuje nejvíce, dosahuji lepších a stabilnějších výkonů. V rámci poradenství pomáhám nastavit pracovní režim i jiným, takže jsem musel vyzkoušet leccos, ale teď už to moc nedělám. Loni mě zaujala kniha Daily Rituals, jejíž autor zdokumentoval z dostupných životopisných zdrojů každodenní pracovní návyky desítek historických osobností. Zaujalo mě, že nejplodnější byli převážně ti, kteří měli výdrž, režim a tvořili třeba až do vysokého věku. Pak je tam druhá skupina, převážně umělců, kteří zahořeli pro inspiraci, relativně brzy dosáhli vrcholu, ale svým životním stylem se odrovnali a tvořili relativně krátce. Ta kniha mne utvrdila v názoru, že i na volné noze je pevná pracovní doba pro mne ta správná volba.

Odkud pracujete?

Pokud jsme v Česku, tak pracuji z Ostravy nebo Beskyd, kde střídavě bydlíme. Mohu ale pracovat bez ohledu na lokalitu a hodně díky tomu s rodinou cestujeme. Udělal jsem vše pro to, abych mohl své podnikání řídit odkudkoliv, což byl z hlediska životního i pracovního stylu významný posun. Nyní jsem tedy tzv. location-independent professional.

Když cestujete s rodinou, nekříží se vám pak profesní život s osobním?

To právě řeší onen pravidelný režim. Máme dohodu o denním rozvrhu práce a volného času. Vždy se také můžeme domluvit operativně. Letos ve Francii jsme chytli vlnu veder a byly dny, kdy se přes den moc pracovat nedalo. Hledání rovnováhy mezi prací a osobním životem je ale obecný problém všech lidí, kteří pracují z domova. V Ostravě máme v centru dva byty a v jednom mám i pracovnu, když potřebuji soustředění a klid, to je ideální flexibilita.

Vezměme obecně lidi, kteří se živí na volné noze. Musí mít takový člověk nějaké zvláštní schopnosti či vlastnosti, které jsou potřeba pro tento způsob obživy?

To závisí na tom, jak budeme definovat freelancera a jestli započítáme do volnonožců i lidi, kteří pronajmou svůj pokoj přes Airbnb jako přivýdělek při zaměstnání, a na druhé straně i oborové celebrity s miliónovými příjmy a vlastním týmem, typicky v individuálním sportu či showbyznysu. Pokud jde o nízkoprahové podnikání jako Airbnb nebo pokud si k práci vezmu přivýdělek a edituji texty, tak to nevyžaduje žádné speciální vlastnosti a dovednosti. Čím více jde ovšem o odborné podnikání na hlavní příjem, tím náročnější je dělat pouze onu odbornou činnost. Špičkový nezávislý profesionál toho musí zvládat a umět mnohem více.

Docela běžně se setkávám s tím, že odborníci nejdou do podnikání právě proto, že nechtějí dělat marketing, řízení projektů a další věci, které se nutně s prací na volné noze pojí. Docela je chápu. V jistém smyslu se to ale zlepšuje. Freelanceři, kteří jsou součástí nějaké odborné komunity, chodí na akce, baví se s kolegy a vyměňují si zkušenosti, se do problémů tak často nedostávají. Těžší to mají ti, kteří jsou izolovaní a nechápou, proč by měli komunikovat s lidmi, které považují za konkurenci. Je-li profesionál více otevřený sdílení, i cizí know-how se pak k němu snáze dostává a naseká o to méně problémů a chyb. Izolace škodí podnikání, na volné noze to tak je.

Při pohledu na českou freelance scénu, myslíte si, že vzájemná spolupráce mezi odborníky, o kterých mluvíte, tady funguje?

Teď už ano. Nyní mají freelanceři desítky možností, ať už akcí či platforem, kde mohou know-how a inspiraci čerpat. Přínosné rovněž je, že mnozí profesionálové začali psát oborové blogy.

A když to obrátíme, jsou nějaké slabé stránky české freelance scény?

Jak říkám, stále je tady hodně lidí, kteří jsou izolovaní. Sice sledují nějaké zdroje, ale s nikým dalším se nestýkají a nejsou aktivní, což je bohužel často poškozuje i příjmově. Špičkoví odborníci na volné noze, kteří mají dobrou reputaci a tomu odpovídající příjmy, věnují velké množství času svému marketingu i networkingu a vnímají to nezřídka jako svou nejlepší investici do budoucnosti.

Patří i marketing freelancerů mezi slabé stránky tuzemské scény?

Ani ne. Češi jsou možná méně propojení a neprůbojní v přímém navazování kontaktů, ale dokážeme to kompenzovat jinými formami freelance marketingu. Obecně si myslím, že česká freelance scéna si ve srovnání se zahraničím stojí velice dobře. Kulturní rozdíly jsou značné, ale jinak si nemyslím, že by Češi byli výrazně horší než Američané či Britové. V čem jsme možná trochu pozadu, je společenský status OSVČ a hlavně politická a legislativní podpora.

Freelancerů je čím dál tím více, ale z principu to jsou lidé, kteří podnikají a nedožadují se žádných výhod. Takže ten fenomén sice roste, ale nemá žádné dramatické projevy, jako že bychom coby freelanceři stávkovali v ulicích za nižší daně apod. To si uvědomila zakladatelka obří americké asociace Freelancers Union a začala za práva freelancerů úspěšně lobovat — aby měli přístup ke zdravotnímu pojištění, větší ochranu proti korporátním dlužníkům či aby zákony reflektovaly změnu, která na americkém trhu práce probíhá. A to si myslím, že v Česku zatím chybí. Na vývoj trhu práce jsme zvyklí nahlížet optikou překonaných kategorií. Mezitím nové trendy jako freelancing, automatizace a distribuce práce pomocí síti typu Airbnb či Uber posouvají pracoviště 21. století úplně jinam. Ale jsem optimista a věřím, že i tohle se časem lepší. Je v prvořadém zájmu každé svobodné země podporovat samostatné a podnikavé lidi.

Jak sám říkáte, freelanceři pro státu nic nechtějí. Přitom ale ze strany odborů a řady politiků zaznívá, že zneužívají systém, že jsou paraziti a podobně. Jak se vám toto poslouchá?

Upřímně, nechává mne to chladným. Podle mne je to jen další důsledek vzájemného nepochopení, střetu starého a nového pohledu na to, co je trh práce a kde bychom jej chtěli ve 21. století mít. Ještě v 90. letech hodně lidí věřilo, že podnikatelé jen bohatnou a vykořisťují. Dnes víme, že podnikání je spíš spravedlivě odměněná dřina s nemalým rizikem a navíc společensky prospěšná, protože podnikatelé přetvářejí svět kolem nás. Stejně tak obvinění, že OSVČ parazitují na zaměstnancích, má svá nejlepší léta za sebou, ačkoli to někteří politici a odboráři stále rádi populisticky opakují. Pro mne je důležitější, co se reálně děje, tedy jaké je skutečné podnikatelské prostředí. A to není u nás ve srovnání s řadou zemí, kde jsem pobýval, vůbec špatné. Takže i v tomto jsem optimistou a věřím, že se postupně jako společnost domluvíme a nastavíme pravidla tak, aby se stát nažral a OSVČ i zaměstnanci zůstali celí.

Svět OSVČ a zaměstnanců je spojenou nádobou. Pěkně to ilustruje jeden nový trend. Na volnou nohu odchází z firem stále více lidí — Freelancers Union odhaduje, že podíl freelancerů na americkém trhu práce je 34 %. Progresivní firmy, které chtějí tyto (zejména mladší) profesionály získat, se jim snaží nabídnout to, co chtěli mít na volné noze — tedy home office, volnější pracovní dobu, možnost občas pracovat na cestách… Ve chvíli, kdy toto firmy začnou nabízet plošně, ztratí řada lidí motivaci podnikat, protože jejich potřeby životního stylu tím budou z velké části naplněny. Firmy se snaží urvat ty nejlepší lidi a pokud dokážou ušetřit tím, že jim vytvoří o něco flexibilnější pracovní podmínky, tak to udělají. Ale než to dorazí do Česka, ještě si pár let počkáme.

Z nových trendů bych ještě zmínil, že přibývá Čechů, kteří jsou na volné noze a začínají výrazně upřednostňovat zahraniční trh. Čím dál tím častěji třeba školím absolventy vysokých škol, kteří nejdou po studiu někam do zaměstnání a rovnou se snaží na volné noze coby kontraktoři získat práci v nějakém zahraničním startupu. A daří se jim, finanční odměna může být až několikanásobně vyšší než v Česku. Týká se to hlavně IT, grafického designu, ale i marketingu a různých technických oborů. Jsme součástí globálního trhu práce a je na čase to přijmout.

• 
• 
• 

Dalších 7 fotografií

Funguje též komunita freelancerů tak, že v rámci své činnosti spolu freelanceři spolupracují a najímají sami sebe? Ve smyslu, že mi třeba nejde účetnictví, tak si na něj najmu jiného freelancera?

Ano, přesně tak. Dokonce bych řekl, že špičkoví profesionálové mají většinou kolem sebe tým prověřených spolupracovníků na volné noze a ty dále kontraktují do vlastních projektů. Menší práce někdy zaplatí sami, jindy se část zakázky vyčlení k fakturaci subdodavateli zvlášť a původní freelancer se ujímá role manažera projektu. Pro klienta tak zakázka zůstává souvislým celkem, byť rozporcovaným mezi několik profesionálů. Pokud chce člověk na volné noze dosáhnou na větší zakázky, jsou projektové kompetence jedním z hlavních předpokladů.

Mluvíte o důležitosti projektových kompetencí. Když se ale zaměříme na jednotlivá odvětví, u kterých oborů pozorujete, že v nich lidé chodí na volnou nohu čím dál častěji?

Na vzestupu je bezpochyby poradenství. Když jsem před více než 10 lety jako konzultant začínal, mělo odborné poradenství horší pověst než dnes. I zde bych řekl, že se už veřejnost naučila lépe rozlišovat mezi profesionálními poradci a prodejci nejrůznějších produktů, kteří se za poradce pouze vydávají. Tohle se hodně změnilo a řada podnikatelů, kteří by si dříve poradce nikdy neplatili, dnes nakupuje jejich know-how. Je to další oblast, v níž doháníme vyspělé ekonomiky. Řada lidí si dnes spočítá, že než složitě studovat zdroje, různé postupy a draze experimentovat objevováním slepých uliček, vyjde je levněji zaplatit si hodinu času člověka, který tu cestu zná jako své boty, včetně řady užitečných zkratek.

Přibývá i freelancerů, kteří dělají primárně třeba grafiku nebo texty, ale do portfolia služeb poradenství přidali. Má-li profesionál deset let praxe, akumuluje cenné know-how, které může sekundárně zpeněžit formou poradenství.

Spousta freelancerů se také zapojuje do startupové scény. Práce na volné noze je relativně konzervativní v tom, že dobré jméno v oboru profesionál buduje třeba i desítky let. To znamená, že i kdyby měl stokrát chuť jít dělat jiný obor, není to příliš v jeho ekonomickém zájmu. Jakmile se člověk jednou vyprofiluje jako nezávislý odborník v nějakém oboru, není moc výhodné jej opouštět. Startupy ale dovolují udělat si takovou profesní odbočku a rozjet s pár lidmi nějaký zajímavý projekt. Může to být příjemná změna pro člověka, který dělá v oboru třeba už dvacet let a někdy si připadá vyhořelý. Přes startupy a různé crowdfundingové projekty může navíc zpětně obohatit i své profesní podnikání. Zrovna včera jsem natáčel pro náš videoblog rozhovor s programátorem, který je na volné noze už skoro 25 let a za tu dobu měl těch vyhoření hned několik.

A jak je překonal?

Teď vás asi překvapím — prací v přírodě! Sbalí notebook a jde třeba pracovat na celý den někam do lesa nebo na cyklostezku. Tvrdí, že tohle mu pomohlo překonat nejen vyhoření, ale hlavně najít lepší životní balanc. Říkal, že když byl neustále zavřený někde v kanceláři nebo doma, lezlo mu to na mozek. Takhle jezdí denně na kole nebo chodí pěšky a to jeho problém řeší.

Trendem je bezesporu také tzv. digitální nomádství. Tedy, že lidé cestují a pracují ze zahraničí a nejsou vázáni nějakou lokalitou. Jde o stálý trend nebo módní záležitost, která za čas zase pomine?

Začínám se mírně přiklánět k názoru, že nejde jen o přechodnou módu. Začíná totiž vznikat tržní infrastruktura, která toto spojení práce s cestováním rozvíjí a podporuje. Po celém světě vyrůstají coworkingová centra, která nabízejí nejen pracovní místo, ale i ubytování a rekreační zážitky pro digitální nomády, a to už je podstatně zajímavější byznys než jen provozovat coworking. Jinými slovy, podnikatelé v globálním turismu sázejí na to, že nomádství se udrží.

Pro nás Evropany má ale nomádství ještě jeden zvláštní význam. Kolik let už žijeme v jednotném tržním prostoru, přitom stále není běžné, že by jednotlivec dělal pro klienty z celé EU, jako je tomu u freelancerů v USA. Jsem přesvědčen, že tohle se během jediné generace změní. Před nástupem mobilů a internetu také nebylo zvykem, že by profesionál sháněl kšefty mimo svůj region, zatímco dnes dělá pro klienty z celé ČR. Stejně se budeme po čase ohlížet zpět a kroutit hlavou, proč předchozí generace odborníků zůstávaly omezeny jen na zemi svého původu, když mohly snadno lovit zakázky v bohatších vodách. Nomádství je pro nás Evropany důležité, protože pomáhá stírat hranice mezi národními trhy.

Jsem přesvědčen, že europrofesionálů bude i díky nástupu digitálního nomádství přibývat. Jezdíme v zimě nomádovat na Kanáry a potkáváme tam mraky freelancerů z celé Evropy, kteří jsou dnes v podstatě na stejné startovní čáře jako my Češi. Jakoby si najednou všichni uvědomili, že na volné noze nemusí být nutně omezeni na jeden trh a dělat pro klienty v bezprostředním okolí. Myslím si tedy, že obzvlášť u nás v Evropě bude nomádství setrvalejší trend. Jistě, nedá se to říci s určitostí, ale to, že trh práce v EU bude časem svou provázaností více připomínat USA, je hodně pravděpodobné. Ostatně sama EU se snaží migraci pracovníků podporovat. Freelanceři ale nečekají na nějakou regulaci. Eurobyznys je logickým krokem pro každého špičkového odborníka, kterému začíná být domácí trh malý. A z průzkumu, který jsem dělal minulý rok, vyplývá, že víc překážek máme v hlavě než mezi státy. Získat zahraniční klienty není vůbec těžké.

Jak je digitální nomádství finančně náročné? A s jakými pracovními omezeními se setkáváte?

Forem nomádství existuje řada a stále přibývají další. První bylo to individuální. Potom skupinové, které provozujeme rádi my, když si pronajmeme větší byt a rozdělíme se o náklady. Dále funguje nomádství rodinné, jak to praktikují třeba Válkovi s karavanem nebo cyklonomádi Ubíkovi. Nomádství se ale týká i zaměstnanců. Mají-li povolený home office, mohou někdy pracovat i ze zahraničí. Takoví s námi běžně jezdí také.

Pak je zde zmiňovaná kombinace coworkingu a rekreace, říká se tomu coworkation či nově workation. Tedy spojení práce (work) a dovolené (vacation), což zní jako oxymóron, ale je to tak. Je to dražší varianta, která se cenově blíží klasickým zájezdům. Naopak nejlevnější je zmíněná práce v přírodě, kdy sbalím notebook a odjedu pracovat na chatu, nebo třeba sem nahoru na Letnou. Takže utratím leda tak za kávu a oběd. Ale i naše skupinové nomádství vychází celkem levně. Rozpočítané životní náklady vycházejí podobně jako v Praze, takže žádná hrůza.

To bych mohl taky zkusit.

Určitě, pošlu vám příště pozvánku! Doporučuji začít nějakou evropskou destinací. Evropa je na tohle úplně super — Španělsko, Francie, Portugalsko, to jsou země nomádům zaslíbené.

Nicméně i Praha patří dle serveru Nomadlist mezi oblíbené destinace nomádů. V minulé verzi ji server dokonce zařadil mezi TOP 5 nomádských destinací na světě. Čím je to způsobené, že je Praha takhle oblíbená?

To pořadí na NomadListu se neustále mění. Ten žebříček nesleduje ani tak oblíbenost, jako spíš nějaká objektivní kritéria, jako jsou ceny a možnosti internetového připojení, z nichž pak odvozuje, které lokace jsou nejlepší. V minulosti vedly žebříček thajská města jako Chiang Mai, protože nabízejí velmi příznivé klima a nízké životní náklady. Když zakládáte v Americe startup a přesunete se do levnější destinace, poskytne vám to mnohem více času na vývoj. Vznikly tak velké místní komunity startupistů a nomádů z celého světa, velice specifická subkultura.

Z míst, kde jsme zatím byli, považuji za nejlepší Las Palmas de Gran Canaria (momentálně #1 i na NomadListu), Barcelonu, Lisabon a francouzské Nice. Kanáry jsou prakticky jediná destinace, kam se dá v rámci EU v zimě vyrazit za teplem (pohybuje se to mezi 16 a 32°C), takže ubytování v Las Palmas rozhodně doporučuji zajišťovat až několik měsíců předem.

Dokázal byste odhadnout, kolik je v České republice nomádů?

Odhaduji, že jde o řádově stovky nadšenců. Předpokladem totiž je, aby byl člověk na volné noze, nebo měl dostatečně flexibilní úvazek. Samotné rozhodnutí vycestovat také není snadné, protože jsme hodně zvyklí pracovat na jednom místě, doma nebo v kanceláři. Většina nomádů, které znám, k tomu přistupuje zcela profesionálně. Přemýšlejí a plánují. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by někdo dorazil k pláži, jenom si užíval a nechal klienty na holičkách. To si nikdo z nás nedovolí. Všichni máme své klienty a snažíme se nezklamat jejich důvěru.

Ono to jen ilustruje, jak je práce na volné noze v některých ohledech konzervativní — takový archaický element ve světě podnikání. Celé je to hodně postavené na dobrém jméně. Dobrý odborník se vyvíjí a zraje velmi dlouho a stejně tak veřejnost má stále ještě zafixován předsudek, že člověk může být v životě skutečně dobrý jen v jednom oboru. Nezávislí profesionálové proto většinou moc nemění svůj obor podnikání a dávají si velký pozor na chyby, které by je mohly poškodit reputačně, ať už mezi kolegy nebo u zákazníků. A v některých oborech je navíc velmi pomalá křivka učení, což ještě více posiluje onen důraz na dlouhodobé zlepšování.

Podnikání na volné noze mi v ledasčem připomíná švýcarský způsob myšlení. Ve Švýcarsku je běžné, že lidé uvažují na desítky let dopředu. Taková perlička. Šli jsme letos s tamní kamarádkou hledat lanýže s jejich cvičeným psem a zmínila se, že jejich rodina chce lanýže začít pěstovat. Nechápali jsme, co tím míní, protože tahle houba je vzácná právě tím, že se vypěstovat nedá. A ona na to, že chtějí vysázet stromy, které až za dvacet nebo třicet let vyrostou, tak pod nimi možná začnou růst i ty lanýže! Nemohl jsem si pomoci, ale tahle švýcarská mentalita dlouhodobého rozvoje směrem k prosperitě mi hrozně připomíná mentalitu úspěšných freelancerů. Žádný spěch, sázet to a jednou možná posbírají i ty lanýže. Svět firem je oproti tomu mnohem dravější a více orientovaný na rychlý výsledek. Tak či tak, oba světy se navzájem potřebují a doplňují.

Druhá část rozhovoru, kde se Robert věnuje samotného poradenství a také díře na trhu, kterou objevil: Našel jsem velmi zajímavou díru na trhu, říká Robert Vlach