Ctu ten paragraf stale dokola, ale to co vyklada soud v nem proste nevidim (ikdyz bych moc chtel :( ). Myslim, ze finamcni sprava spravne pochopila jak to zakonodarce myslel. Protoze kdyby to myslel tak, jak se to snazi vykladat NSS tak by vubec nevznikly odstavce 2,3. Protoze by bohate stacil odtavec prvni = prijemce zdanitelneho plneni vedet mel a mohl...
Protože zákon o DPH je zákonem speciálním neměl by, dle mého názoru, vykládat NSS ustanovení speciálního zákona ustanoveními obecně platných právních předpisů. Takto to vypadá jako že speciální zákon o DPH je chybně sepsán a podmínka ručení je neuskutečnitelná. Kdo může předpokládat, že obchodní partner nechce zaplatit DPH. Pokud by tomu tak bylo, pak by se jednalo o podvodné jednání obou zůčastněných obchodních partnerů. Výklad NSS se mi jeví jako právní klička k oslabení ustanovení speciálního zákona, která mají zabránit daňovým únikům. NSS svým výkladem vytvořil "únikovou uličku" pro daňové podvodníky a ztížil tak práci Finanční správy.
Takto to vypadá jako že speciální zákon o DPH je chybně sepsán
Ano, zákon, který mj. "zakazuje" pod hrozbou ručení za DPH platit na účty v zahraničních bankách (aniž by se aspoň obtěžoval rozlišit, zda se jedná o banku licencovanou v EU čili nic), je skutečně chybný a bylo by lépe ho rovnou zrušit.
NSS svým výkladem vytvořil "únikovou uličku" pro daňové podvodníky
Jistě, fšetci kradnú...
P.S. Že má FS ztíženou práci, to mě, poslušně hlásím, opravdu strašně mrzí...
30. 8. 2021, 13:01 editováno autorem komentáře
NSS tu není od toho, aby napravoval chybnou práci zákonodárců, ale má poskytnout v případě sporu posouzení skutku podle současně platných norem. Jestli jsou naše zákony v rozporu s právem EU, potom o tom rozhodne SDEU. NSS tímto hrubým způsobem překračuje svoje pravomoci a popírá rozdělení moci ve státě a defacto ústavu. Kam jsme to došli?
Záměr zákonodárce je z textu zákona zcela zřejmý a výklad NSS je tak v rozporu se zněním zákona. Odstavec 2 zcela jasně určuje další nezávislé důvody ručení bez ohledu na odstavec 1.
Tak ještě jednou znovu - součástí těch "současně platných norem" je evropské právo a jeho výklad daný SDEU, přičemž se zde uplatňuje zásada nadřazenosti. Obracet se v těchto případech na SDEU je zcela nadbytečně, protože o výkladu v daném případě již mnohokrát rozhodl (acte éclairé).
Národní právo je nutno vykládat a aplikovat euro-konformním způsobem, vnitrostátní normy neslučitelné s evropským právem nelze aplikovat vůbec. Záměr zákonodárce nehraje žádnou roli, ten měl především zajistit, aby přijímal jen takové právní normy, které neodporují právu EU.
NSS v daném případě zvolil ten nejmírnější použitelný přístup, když zákon vyložil v souladu s výše uvedeným, taky mohl klidně říct, že daný paragraf nelze aplikovat vůbec.
Právě, že není. Směrnice EU nejsou v ČR právně závazné. Je to jen "mustr", podle kterého máme udělat naší legislativu. Závazná je ale pouze naše legislativa a přihlížet k evropskému právu se sice při výkladu může, ale pouze ve smyslu upřesnění či odstranění nejednoznačností. Pokud je v rozporu české a evropské právo, pak platí právo české (ale ČR je povinna dle mezinárodních smluv ho dát do souladu).
Pane Logiku, doporučuji Vám nastudovat základní principy vztahu práva EU vůči národním legislativám - například oblast přímých a nepřímých účinků směrnic. V některých případech (pokud je to ve prospěch daňového subjektu) je evropská legislativa skutečně závazná bez ohledu na to, co obsahuje český zákon.
Po mně chtěl finančák naprosto nesmyslně doplatit cca 40.000,-, nechal jsem si udělat posudek soudního znalce, doložil, že jsem měl vše v pořádku. Známá z finančáku mi potom řekla, že je to vůbec nezajímá, že mají shora pokyn vybrat to bez ohledu na zákony a spravedlnost. Pochopil jsem, zaplatil jsem.