NSS tu není od toho, aby napravoval chybnou práci zákonodárců, ale má poskytnout v případě sporu posouzení skutku podle současně platných norem. Jestli jsou naše zákony v rozporu s právem EU, potom o tom rozhodne SDEU. NSS tímto hrubým způsobem překračuje svoje pravomoci a popírá rozdělení moci ve státě a defacto ústavu. Kam jsme to došli?
Záměr zákonodárce je z textu zákona zcela zřejmý a výklad NSS je tak v rozporu se zněním zákona. Odstavec 2 zcela jasně určuje další nezávislé důvody ručení bez ohledu na odstavec 1.
Tak ještě jednou znovu - součástí těch "současně platných norem" je evropské právo a jeho výklad daný SDEU, přičemž se zde uplatňuje zásada nadřazenosti. Obracet se v těchto případech na SDEU je zcela nadbytečně, protože o výkladu v daném případě již mnohokrát rozhodl (acte éclairé).
Národní právo je nutno vykládat a aplikovat euro-konformním způsobem, vnitrostátní normy neslučitelné s evropským právem nelze aplikovat vůbec. Záměr zákonodárce nehraje žádnou roli, ten měl především zajistit, aby přijímal jen takové právní normy, které neodporují právu EU.
NSS v daném případě zvolil ten nejmírnější použitelný přístup, když zákon vyložil v souladu s výše uvedeným, taky mohl klidně říct, že daný paragraf nelze aplikovat vůbec.
Právě, že není. Směrnice EU nejsou v ČR právně závazné. Je to jen "mustr", podle kterého máme udělat naší legislativu. Závazná je ale pouze naše legislativa a přihlížet k evropskému právu se sice při výkladu může, ale pouze ve smyslu upřesnění či odstranění nejednoznačností. Pokud je v rozporu české a evropské právo, pak platí právo české (ale ČR je povinna dle mezinárodních smluv ho dát do souladu).
Pane Logiku, doporučuji Vám nastudovat základní principy vztahu práva EU vůči národním legislativám - například oblast přímých a nepřímých účinků směrnic. V některých případech (pokud je to ve prospěch daňového subjektu) je evropská legislativa skutečně závazná bez ohledu na to, co obsahuje český zákon.