Antidiskriminační zákon může mít likvidační dopad

17. 3. 2008
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Autor: 258398
O zásadách obsažených v antidiskriminačním zákoně není třeba pochybovat. Horší to může být s důsledky. Zaměstnanec, který se cítí diskriminován, se obrátí na soud. Zákon ale neřeší, jak se bude brátnit zaměstnavatel vystavený křivému nařčení. Dobré jméno mu nikdo nevrátí.

Česko koketuje s antidiskrimi­načním zákonem několik let, normu se však stále nepodařilo uvést v život. Antidiskriminační zákon připravoval již v roce 2004 ministr spravedlnosti Pavel Němec. A téměř po čtyřech letech teprve putuje norma Parlamentem.

6. a 7. března se v Praze uskutečnila mezinárodní konference Spravedlivá společnost. Tématem jednání byl atidiskriminační zákon v Evropské Unii a v České republice. O české právní úpravě referovala na konferenci Džamila Stehlíková, ministryně Vlády ČR pro lidská práva a národnostní menšiny (ta ovšem na otázky business serveru Podnikatel.cz do uzávěrky článku neodpověděla). Česko sice již mnohé unijní zásady rovného zacházení do svého právního řádu implementovalo. Zaměstnavatelé a zaměstnanci je znají třeba z platného zákoníku práce. Speciální Zákon o rovném zacházení a právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon) je však teprve ve stavu projednávání v Poslanecné sněmovně – na pořadu schůze byl zrovna v pátek 14. března. Podle Důvodové zprávy k návrhu antidiskriminačního zákona hrozí Česku za netransponování několika směrnic souvisejících s antidiskriminací žaloby od Evropské komise.

Za zpoždění může Brusel

Proč přijetí zákona tak trvá? - zeptal se business server Podnikatel.cz na Ministerstvu spravedlnosti ČR (MS). Hlavní příčinou „zpoždění” antiskriminačního zákona byl především fakt, že v průběhu jeho příprav byly do České republiky zasílány další směrnice EU ke vztahu rovnosti mužů a žen, tvrdí Zuzana Kuncová, tisková mluvčí MS. Nyní podle ní probíhá tradiční projednávání v Poslanecké sněmovně. Nutno říci, že ani petiční, ani ústavněprávní výbor k němu nemají závažnějších připomínek, dodává Kuncová.

Ve vztahu k hrozící pokutě a žalobě od Evropské komise podotýká, že Česká republika pochopitelně má ve svém právním řádu upravenou problematiku diskriminace. Tato úprava je zahrnuta v desítkách zákonů, kterých se týká - jmenujme například zákoník práce, zákon o zaměstnanosti atd. EU po svých členech zkrátka vyžaduje, aby tuto problematku řešili jediným zákonem, říká Kuncová pro business server Podnikatel.cz.

Účinnost zákona předběhne rozsudek

Účinnosti zákona jsou podle Zuzany Kuncové navrženy dvě: polovina roku 2008, leden 2009. Druhá alternativa je dána žádostí Ombudsmana o šestiměsíční odložení z důvodů zřízení kanceláře, která bude mít tuto agendu ve své gesci, vysvětluje. A optimisticky dodává, že v obou případech je vysoce nereálné, že k sančním opatřením dojde, neboť zákon vejde v platnost dřív, než Evropská komise vynese rozsudek, a řízení bude proto zastaveno.

Antidiskriminační zákon

Zákon zapracovává příslušné právní předpisy Evropských společenství a v návaznosti na Listinu základních práv a svobod a mezinárodní smlouvy vymezuje právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace.

Zákon se dotýká mimo jiné:

  • práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání
  • přístupu k povolání, podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti
  • pracovních a služebních poměrů a jiné závislé činnosti, včetně odměňování
  • členství a činnosti v odborových organizacích, radách zaměstnanců nebo organizacích zaměstnavatelů
  • členství a činnosti v profesních komorách
  • přístupu ke zboží a službám
  • sociálního zabezpečení

Právo nebýt diskriminován

Základní pravidlo zákona zní: Fyzická osoba má právo v právních vztazích, na které se vztahuje tento zákon, na rovné zacházení a na to, aby nebyla diskriminována. Zákon pak vymezuje právo na rovné zacházení, tedy právo nebýt diskriminován. Přímou diskriminací se rozumí nerovné zacházení z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Diskriminací z důvodu pohlaví se rozumí také diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství nebo pohlavní identifikace. Nepřímou diskriminací se rozumí, když je osoba diskriminována na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe. Také ale situace, kdy subjekt odmítne přijmout přiměřená opatření například pro zaměstnání osoby se zdravotním postižením a tím ji znevýhodní při přístupu k určitému zaměstnání nebo pracovní činnosti. Zákon definuje také obtěžování a pravidlo rovného zacházení při odměňování. Zaměstnavatel má dále povinnost dodržovat zásadu rovného zacházení s muži a ženami.

Přípustná diskriminace

Zákon také stanoví přípustné formy rozdílného zacházení, které nejsou diskriminací. Diskriminací tak není například rozdílné zacházení z důvodu věku v přístupu k zaměstnání, pokud zaměstnavatel vyžaduje minimální věk, odbornou praxi nebo dobu zaměstnání, jsou-li to pro dané zaměstnání nezbytné podmínky.

Právo na soud

Diskriminovaná osoba má právo se domáhat nápravy u soudu, a to včetě peněžité náhrady.

Marketing Meeting AI a tvorba obsahu

Zaměstnavatelé se nemají na co těšit

Podle Lucie NešporovéAdvokátní kanceláře Pajerová & Šnajdrová zákon určitě sumarizuje vše, co by měl každý občan považovat za sobě vlastní. Dopady zákona pro podnikatele - zaměstnavatele však nemusí být veskrze kladné. Obecně podle ní platí, že pro toho nejslabšího a nejmenšího podnikatele může být dopad vždy likvidační. V tuto chvíli nejsem schopná hovořit o přínosech pro podnikatele, neboť mě žádné konkrétní nenapadají, vidím přínos pro podnikatele spíše pesimisticky, upozorňuje pro server Podnikatel.cz Lucie Nešporová. Podle jejího názoru budou podnikatelé vystaveni mnohem většímu tlaku ze strany zaměstnanců. Zaměstnanci totiž mohou s antidiskrimi­načním zákonem dostat do rukou další zbraň. A to vedle zákoníku práce, který je pozitivně nastavený ve prospěch zaměstnanců. V případě jakékoliv neshody a nespokojenosti mohou podle Nešporové zaměstnanci jednání svého zaměstnavatele označit za diskriminační a tím ho vystavit nepříjemnému tlaku, přestože třeba k diskriminačnímu chování ze strany zaměstnavatele ve skutečnosti vůbec nedošlo. Hypotetických příkladů lze podle Nešporové vyjmenovat celou řadu: horší finanční ohodnocení, než má kolega, neúspěch při konkurzu na určitou pracovní pozici, apod.

Nešporová se také domnívá, že by měl zákon kromě diskriminace a sankcí řešit i otázku možného zneužití pojmu diskriminace. Zákon totiž může sloužit jako zástěrka pro řešení jiných sporů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Zaměstnanec je tak podle ní zvýhodněný, protože pokud neprokáže diskriminační jednání ze strany zaměstnavatele, nic mu nehrozí. Dobré jméno zaměstnavatele ale může být vážně ohroženo již jen samotným tvrzením, že „tento zaměstnavatel diskriminuje určité skupiny lidí,“ myslí si Nešporová.

Myslíte si, že jako zaměstnavatel dodržujete princip rovných příležitostí?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).