Po prázdninách se budou poslanci opět zabývat Zákonem o rovném zacházení a právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminačním zákonem). Zákon sice již jednou Poslaneckou sněmovnou a Senátem prošel, prezident Václav Klaus ho ale vetoval.
Podnikatelé zřejmě nemusejí průtahů s přijetím zákona nijak litovat. Jak totiž řekla před několika měsíci business serveru Podnikatel.cz Lucie Nešporová z Advokátní kanceláře Pajerová & Šnajdrová, pro podnikatele, a to zejména malé, by mohl mít zákon až likvidační dopad. V tuto chvíli nejsem schopná hovořit o přínosech pro podnikatele, neboť mě žádné konkrétní nenapadají, vidím přínos pro podnikatele spíše pesimisticky,
řekla Nešporová serveru Podnikatel.cz. Čtěte více: Antidiskriminační zákon může mít likvidační dopad
Češky a Češi neví, co je to diskriminace
Návrh antidiskriminačního zákona předložil vládě tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Němec již v roce 2004. K prezidentskému vetu tedy putoval celé čtyři roky.
Proč podle Džamily Stehlíkové, ministryně vlády ČR pro lidská práva a národnostní menšiny, trvá přijetí zákona tak dlouho? Důvod, proč přijetí antidiskriminačního zákona trvá tak dlouho, lze jen těžko odhadovat. Může jím být to, že v České republice dochází jen k malému posunu ve vnímání toho, co je a co není diskriminace,
myslí si Stehlíková. Za diskriminační jsou podle ní často mylně označované i situace, které pod rozsah tohoto pojmu zdaleka nespadají. Podle Stehlíkové tak roste obava, že jakékoliv rozlišování bude diskriminací. Tato představa dále nahrává argumentu, že rozlišovat je přece přirozené a že zákaz diskriminace tedy omezuje svobodu člověka. Tyto mýty a polopravdy bohužel k podpoře antidiskriminačního zákona nepřispívají,
napsala serveru Podnikatel.cz Džamila Stehlíková v březnu tohoto roku.
Václav Klaus: Česká republika nikoho nediskriminuje
Ačkoliv od prezidentského veta uplynuly již dva měsíce, stojí za připomenutí důvody, které Klause k vetování zákona vedly.
Zákon považuji za zbytečný, kontraproduktivní a nekvalitní a jeho dopady za velmi problematické,
napsal 16. května Václav Klaus v dopise předsedovi Poslanecké sněmovny Miloslavu Vlčkovi, který současně zveřejnil na hradních internetových stránkách. Zákon neobsahuje nic, co by bylo pro české právo zásadně nové. Většinu věcí, které jsou v zákoně uvedeny, již obsahují stávající právní normy (od Ústavy České republiky či Listiny základních práv a svobod až po konkrétní zákony a speciální předpisy),
uvedl Klaus. Antidiskriminační legislativní opatření tedy podle prezidenta není třeba zastřešovat jedinou normou, která bude ostatním zákonům fakticky nadřazená. Pokud některé naše zákony nejsou dostatečné, nebo jsou v praxi neúčinné, nebo v nich něco dílčího chybí, lze věc napravit novelizací konkrétního zákona nebo eventuálně přijetím konkrétního zákona nového,
napsal dále Klaus. Nesouhlasil ani s argumentem, že podobný zákon po nás chce Evropská komise. Podle jeho názoru je totiž sice nutné implementovat určité evropské směrnice, forma je ale věcí České republiky. Pro verzi jednoho zákona se tak podle prezidenta rozhodla česká vláda, nikoliv Evropská unie.
Česká republika nikoho nediskriminuje,
myslí si Klaus. Prezident své veto mimo další argumenty odůvodnil také tím, že Senát sice zákon podpořil, nicméně ho doprovodil podle Klause bezprecedentním usnesením: Senát považuje antidiskriminační zákon za nástroj implementace požadavků vyplývajících z evropského práva, za jejichž neprovedení hrozí České republice sankce. Neztotožňuje se však s charakterem normy, která umělým způsobem zasahuje do přirozeného vývoje společnosti, nerespektuje kulturní odlišnosti členských států a požadavek rovnosti ve výsledku povyšuje nad princip svobody volby. Senát žádá vládu, aby nedávala souhlas s přijetím dalších antidiskriminačních předpisů na úrovni EU.
Prezident ztěžuje postavení diskriminovaných
Prezident svým postojem zvyšuje toleranci vůči diskriminačnímu jednání v českém prostředí a tím výrazně ztěžuje postavení diskriminovaných osob,
nešetří například kritikou vůči vetu Alexandra Jachanová Doleželová, projektová manažerka obecně prospěšné společnosti Gender Studies (GS). Společnost (GS) také upozorňuje, že roztříštěnost antidiskriminační legislativy do mnoha norem ztěžuje obranu proti diskriminaci.
Zákoník práce aktuálně s antidiskriminačním zákonem počítá
V pracovněprávní oblasti je diskriminace zdánlivě ošetřena například zákoníkem práce. Faktem ale je, že současný zákoník práce na antidiskriminační zákon odkazuje – odvolává se tedy na neexistující normu. A to například v Hlavě IV – Rovné zacházení, zákaz diskriminace a důsledky porušení práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů.
Vladimír Špidla: Diskriminace v České republice je realitou
Jinak vypadá otázka diskriminace, respektive její existence či neexistence v České republice, z Bruselu.
Podle Vladimíra Špidly, evropského komisaře pro zaměstnanost, sociální záležitosti a rovné příležitosti, je v Česku rozdíl v platech mužů a žen asi 22 % (evropský průměr činí asi 15 %). Důvody jsou velmi komplikované. Dá se říci, že evropské zákonodárství odstranilo přímou diskriminaci. Teď už nenastávají situace, že za stejnou práci dostáváte méně peněz jenom proto, že jste žena, ale ženy bohužel zaujímají daleko víc částečných pracovních úvazků, daleko víc nízko placených prací. A co já považuji za opravdu zvláštní, je, že jakmile se určitý typ práce zfeminizuje, platy poklesnou,
řekl Špidla letos 13. června na ČT 24. Ohradil se také proti tomu, že by antidiskriminační zákon byl zbytečný. Chránit lidi proti diskriminaci je podstatná úloha veřejné moci v jakékoliv podobě a tento zákon posiluje schopnost lidí se bránit. Pomohlo by to i v případech platové diskriminace, pomáhá to v případech diskriminace v důchodových systémech, v sociálních systémech. Je to norma, která pomáhá a zlepšuje situaci,
řekl dále Špidla. A dodal, že diskriminace v České republice je realitou. Pokud sledujete tuto otázku pomocí sociologických výzkumů, lidé nejsilněji pociťují diskriminaci podle věku a diskriminaci z hlediska handicapu, z hlediska zdravotního postižení, to je realita. Takže Česká republika potřebuje tuto normu, aby zlepšila situaci,
upozornil. Podle Špidly ovšem také hlavní část práce spočívá na úrovni podniků – podnik, který diskriminuje, tedy postupuje chybně, by neměl být dlouhodobě konkurenceschopný.
Nerovný život mužů a žen
Platovou nerovnost, která se často s tématem diskriminace spojuje, potvrzuje také celoevropská statistika, přesněji publikace Eurostatu The life of women and men in Europe – A statistical portrait. Statisticky prokazuje nejen platovou nerovnost mezi muži a ženami ve všech evropských zemích, ale také větší ohrožení žen chudobou. Podle této publikace, která ve své aktuální verzi obsahuje data z roku 2005 a je přístupná na internetu, vydělávají ženy v České republice asi o 19 % méně než muži. Nejlépe jsou na tom Belgie, Malta a Slovinsko, kde se jedná jen o méně než devítiprocentní rozdíl. Nejhůře pak Německo, Estonsko, Kypr, Slovensko, Finsko a Velká Británie, kde se jedná o 20 a více procent.
Situace žen se zhoršuje
Také organizace Network of East-West Women (NEWW) prezentovala v červnu v Bruselu výsledky průzkumu Gender Watch Report 2008. Zpráva se týká situace žen v Bulharsku, České republice, Maďarsku, Arménii, Gruzii a na Ukrajině. Na bruselské tiskové konferenci zaznělo mimo jiné jedno z hlavních zjištění: Situace žen se zhoršuje a ani Evropská unie, ani národní vlády dostatečně nepodporují rovnost mezi muži a ženami.
Čím méně nebo čím více, tím hůř
Podle výzkumu Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, se v Česku nejčastěji objevuje diskriminace na základě věku, tzv. ageismus, se kterým má zkušenost 18,3 % dotázaných. Pohlaví je mezi důvody diskriminace až na druhém místě, zkušenost s diskriminací na základě pohlaví má 10,5 % respondentů. Ageismus se týká nejen starých, ale i mladých lidí, a to především v oblasti vzdělání a na trhu práce. 34 % dotázaných pak v roce 2007 uvedlo, že zná ve svém blízkém okolí případ, kdy někdo ztratil práci kvůli věku. Což je například o 10 % víc než v roce 2004. Základní data z průzkumu, který shrnuje údaje z let 2003 až 2007, zazněla na květnové konferenci Senioři – naše šance? a zveřejnila je vláda na svých internetových stránkách.
ČLÁNKY DO MAILU