Lenko, závidím vám vaši odvahu k podnikání a vím, že podnikatelé to nemají lehké. Ovšem k zaměstnaneckému poměru tak jak ho vidíte vy - to vám musím opravdu poopravit váš názor. Zaměstnaná jsem. Ale - o tom, že bych měla pevně danou pracovní dobu, to se mi může jenom zdát, zaměstnavatel by byl nejradši, abychom pracovali od rána do večera a smlouvu měli a byli placeni na poloviční úvazek. Nemocenská - ano malá, ale je. Ale zkuste si ji vzít, okamžitě s vámi ukončí pracovní poměr z nějakého vymyšleného důvodu, nebo vám neprodlouží smlouvu na dobu určitou, kterou má dnes skoro každý. A čistá hlava po přijítí z práce - úl plný myšlenek na to, že opět vám bylo vyhrožováno vyhazovem a jak uživíte rodinu a poplatíte všechno, co je nutno poplatit. Navíc únava z šíleného kolotoče, tak tak stačíte doma udělat to nejnutnější a padnete do postele. A druhý den nanovo. Stravenky mám, ale půl hodina neplacená na jídlo neexistuje, takže si za ně kupuju potraviny - ale ne všude je taky berou. Neustálé přehazování směn, kdy člověk neví jak půjde, vám znemožní prakticky život se širší rodinou a s přáteli - nemůžete nic plánovat více dopředu. Tolik k idylickému životu v zaměstnaneckém poměru.