Účet živnostníka je jeden ze základních bankovních produktů a představuje zároveň stěžejní vztah mezi podnikatelem a bankou. Hlavní funkcí účtu je realizování běžného podnikatelského platebního styku.
Založení účtu
Jedná-li se o podnikatele fyzickou osobu, bude při zřizování účtu banka požadovat předložení oprávnění k podnikatelské činnosti – živnostenského listu a průkazu totožnosti.
U podnikajících fyzických osob si mohou banky vyžádat také osvědčení o registraci u Finančního úřadu s přiděleným daňovým identifikačním číslem (DIČ).
Disponování s účtem
Při zakládání účtu je potřeba předložit podpisový vzor, který je nedílnou součástí smlouvy o účtu. Pravděpodobně bude nutné uvést i podpisy dalších osob, které podnikatel zmocní k disponování s účtem, přičemž si může zvolit, zda bude postačovat podpis jedné osoby, více oprávněných osob, popřípadě všech oprávněných osob. Zřízení účtu dnes banky zpravidla nezpoplatňují. Banky nabízejí též specializované firemní účty pro vybrané skupiny podnikatelů, tzv. svobodná povolání.
Na co nezapomenout při zakládání účtu?
Při zakládání účtu je vhodné si od banky vyžádat například formuláře pro převody, šekové a směnečné formuláře a další formuláře, případně zároveň sjednat některou z forem přímého bankovnictví pro firmy.
Povinnosti banky
Obchodní zákoník stanovuje povinnosti, které bance ze zřízení účtu vyplývají. Základní povinností je přijímat vklady či platby na běžný účet. Na příkaz majitele účtu pak i uskutečnit či vyplatit požadovanou částku a zároveň je banka povinna ve stanovených lhůtách bez zbytečného odkladu majitele účtu o provedených změnách informovat.
Zdanění a poplatky
V případě úrokových výnosů se tyto daní sazbou 15 %, shodně jako u nepodnikajících fyzických osob, avšak tato daň není podnikateli automaticky sražena bankou, podnikatel si ji musí vyměřit sám v rámci daně z příjmů.
Poplatky za vedení účtu a transakce mohou v případě firemních účtů činit klidně desetitisíce, a to v závislosti na objemu transakcí na účtu. V každém případě jsou daňově uznatelnými náklady.
Firemní karta umožňuje firmě vybírat hotovost na přepážkách bank, z bankomatů, platit za dodávku zboží či služeb atd. Firemní kartou může utrácet peníze do výše zůstatku na firemním účtu (či do výše kontokorentu, který je k němu zřízen). Rozdíl mezi firemní kartou a charge kartou je přibližně stejný jako mezi debetní platební a kreditní kartou. Pomocí charge karty nakupují firmy výhradně na úvěr.
Jak získat firemní kartu?
Banky vydávají firemní karty k podnikatelským účtům, je tedy zřejmé, že základní podmínkou pro získání firemní karty je mít u dané banky účet. Platí, že čím „lepší“ kartu chcete, tím přísnější jsou podmínky pro její vydání. K vydání elektronické karty stačí většinou splnit pouze požadavek okamžitého zůstatku na účtu, u embasovaných karet je důležitý nejen momentální zůstatek, ale např. i průměrný zůstatek za posledních několik měsíců, který je zároveň požadován několikanásobně vyšší. Podmínky se mezi bankami výrazně liší.
Používáte-li firemní kartu, nemusíte s sebou nosit velkou hotovost a vaše peníze jsou zhodnocovány v bance na firemním účtu. Nakládaní zaměstnanců vaší firmy s firemními prostředky se také kontroluje lépe, pokud je vynakládají pomocí karty než v hotovosti.
Jak používat platební kartu?
Při výběru hotovosti z bankomatu zadáte čtyřmístné číslo PIN, které se dozvíte při převzetí karty. Při placení v obchodě zpravidla stačí podepsat účtenku dle podpisového vzoru na kartě, ale stále častěji bývá vyžadován též PIN.
Většina bankovních domů má pevně stanovené limity výběrů z bankomatů a limity plateb u obchodníků podle druhu karty. Zejména u dražších platebních karet lze stanovit limity individuální, jejichž výše závisí na průměrném zůstatku běžného účtu.
Jaké zaplatím poplatky?
Vydání karty bývá zdarma. Platí se roční „provozní“ poplatek, jehož výše závisí na typu karty a bance, která ji vydala. Embosované karty, které umožňují i platbu u obchodníka, který není připojen na online terminál, jsou spojeny obvykle s vyššími poplatky. Zpoplatněny bývají i transakce kartou provedené. Platba v obchodech je zdarma.
Co když kartu ztratím?
Při ztrátě karty je nezbytné neprodleně ohlásit tuto událost bance a kartu přihlásit na tzv. stoplist, aby se zamezilo jejímu zneužití. Zavedení karty na stoplist, stejně jako vydání náhradní karty, není levnou záležitostí, avšak neučiníte-li tak, vystavujete se mnohem většímu riziku.
Kontokorentní úvěr je úvěrový prostředek zřizovaný k běžnému osobnímu nebo firemnímu účtu. Kombinuje kreditní a debetní zůstatky na účtu, to znamená, že klienti mohou využívat peníze nad rámec vlastních prostředků, maximálně ale do výše sjednaného limitu.
Jak zřídit kontokorent
Základní podmínkou pro zřízení kontokorentu je, že máte založen firemní, živnostenský nebo profesní účet u banky, u které o kontokorent žádáte. Podniková klientela musí, vedle dokumentů potvrzujících, že mají u dané banky účet, předložit dokumenty o své finanční situaci, na základě nichž banka posoudí firemní riziko a rozhodne o výši úvěrového rámce. Na základě dokumentace je také často stanovována individuální úroková sazba nebo některé poplatky. Někdy banky schválení žádosti o kontokorent podmiňují určitou lhůtou, kdy musí klient účet v bance mít – obvykle nejméně tři měsíce.
Jaké jsou náklady spojené s kontokorentem?
Zřízení kontokorentu je obvykle bezplatné. V případě jeho čerpání se úročí od prvního dne, což je rozdíl oproti charge kartě. Tyto úroky se většinou pohybují od 10 do 20 % p. a. Pokud překročíte limit sjednaný pro kontokorent, nastupují sankční úroky, které mohou činit i přes 30 % p. a.
Pro jaké situace se kontokorent nejvíce hodí?
Kontokorentní úvěr slouží především jako nástroj k překlenutí krátkodobého nedostatku finančních prostředků a při jeho poskytnutí banka nezkoumá účelovost využití peněz. Kontokorent by neměl být využíván na financování dlouhodobějších investic, na to je opravdu příliš drahý. Výhodou je, že půjčku lze využívat opětovně, vždy po jejím splacení.
ČLÁNKY DO MAILU