Takto to zní jako nějaká konstrukce. Ale na vlastní oči vidím, jak mizí podnikatelé, zejména ti, co přežili od devadesátých let a nemají o zákazníky nouzi. Prostě je jen nebaví se na stará kolena (i kdyby tehdy začínali v osmnácti, dneska jim bude k padesáti) furt s někým dohadovat. Je to škoda. Ulice v našem městě doznaly značných změn. Zatím to není až tak vážné, zmizela třeba cukrárna založená v roce 90 (zrovna ta nejlepší, ne ale jediná), nebo železářství založené v roce 91 (navzdory své maličkosti mělo úžasný sortiment a přežilo v konkurenci třech dalších ve stejné ulici a dalšího na druhém konci města). Dost zmizely trafiky. Mizí i obchody, jejichž tradice sahá ještě dál, protože soukromníci v nich navázali na předchozí funkci za minulého režimu (případně se po restituci vrátili k provozování předúnorové živnosti). Já chápu, že změna k životu patří, nemůžeme zamrznout, ale mám pocit, že "normální" obchody mizí a střídají je různí pojišťovací poradci (a podobní lehkoživkové) nebo rovnou vybydlené prostrory. V lepším případě vietnamci, kteří mají nějak větší trpělivost.