Pavel Sobíšek: Bez eura se Česko ocitne na chvostu střední Evropy

Aktuální událostí bylo v posledních dnech schvalování úsporného balíčku zákonů souvisejícího s nižším deficitem státního rozpočtu na příští rok. Jsou z vašeho pohledu navržená opatření dostatečná?

Naštěstí byl balíček přijat. Je vidět, že i přes nejasnou politickou situaci dokázali politici najít společnou řeč ve chvíli, kdy opravdu hrozil závažný problém. Nebýt přijetí balíčku, stalo by se to, že by Česko bylo z hlediska deficitu veřejných financí na chvostu zemí střední Evropy. A tudíž by právě v této zemi, a nikoliv třeba v Maďarsku, hrozila v případě eskalace nějakých problémů nemožnost financovat dluh za standardních podmínek, standardním způsobem. To znamená vydáváním dluhopisů. To by pak mohlo nutit vládu, aby přijímala podobný balíček, ale pod daleko silnějším tlakem a možná i pod diktátem Mezinárodního měnového fondu, což by znamenalo větší zpřísnění podmínek, než k jakému došlo současným balíčkem. To je jeden aspekt.

Druhý aspekt je, že bohužel tento balíček – jak ho někdo trefně nazval – není úsporný, ale daňový. V podstatě 80 nebo 90 procent opatření, která zasahují do veřejných financí, se dělá ze strany zvýšení daní, pouze zbylých 10 – 20 procent ze strany úspor výdajů.

Třetí věcí je fakt, že balíček je záchranný, čili nějakým způsobem řeší situaci příštího roku, ale neřeší problém veřejných financí u nás systémově. Neřeší například to, že sociální výdaje tu jsou nastavené na tempo růstu HDP kolem pěti procent, takže i v případě, že se ekonomika vrátí k růstu HDP, ale nižšímu než pět procent, budou sociální výdaje narůstat. To je neúnosné, nemůžeme si to dlouhodobě dovolit. Další vládu čeká korekce tohoto balíčku. Některá daňová zvýšení budou možná moci být zrušená, ale náhradou budou muset být škrty ve výdajích.

Úřednická vláda ale bude podle všeho pracovat až do řádných voleb v příštím roce – co tedy podle vás ještě bude muset udělat právě ona?

Tato vláda by, myslím, měla dělat to, co jí politici dovolí a na čem se shodnou. A toho, obávám se, asi moc nebude. Před volbami není na radikální řezy vhodná doba. Obávám se, že by s tím měla problém i pravice, která je obecně k reformám vstřícnější, natož levice. Tato vláda třeba může nastartovat nějaké přípravné kroky k důchodové reformě nebo se vrátit k reformě financování zdravotnictví, která zamrzla. Ale tyto přípravné kroky nevyústí v žádné řešení.

Na svém blogu jste v březnu napsal, že pád vlády může být pro ekonomiku plus, hlavně kvůli její tehdejší slabé akceschopnosti. Jak pád vlády hodnotíte dnes, s odstupem několika měsíců?

Když jsem toto psal, myslel jsem tím, že nás čekají předčasné volby a je naděje, že po nich bude sestavena většinová vláda, která bude mít silnější mandát. To se nestalo. Bez ohledu na to, že se teď politici domluvili na nějakém krizovém řešení, vracíme se do situace, že se tu nevládne. Nedělají se žádné zásadní kroky a nebudou se dělat až do příštího jara. Takže to je pro mne svým způsobem zklamání.

Jak toto bezvládí a zároveň změny navržené v balíčku dopadají na podnikatele, kteří se navíc musí potýkat s recesí a dopady globální krize?

Má to několik aspektů. Jeden aspekt je, že podnikatelé vpodstatě nemají s kým mluvit. Je jasné, že současná vláda jim nepomůže a není jasné, která strana bude klíčová v příštím volebním období. Z hlediska podnikatelů to také znamená odklad klíčových systémových kroků. Je to nepříjemné o to víc, že ekonomika prochází krizí.

Na druhou stranu bych toto nechtěl přeceňovat, protože politika u nás hraje menší roli než kdysi. Jsme součástí Evropské unie, podmínky pro podnikání se u nás nemohou příliš odchýlit od podmínek v sousedních zemích, protože jinak by to byl problém a více méně sebevražda pro politickou stranu, která by to chtěla prosazovat.

Třetí aspekt je, že odklad voleb až na příští rok může ekonomice uškodit v tom, že ovlivní rozhodnutí o některých investičních projektech. Zvlášť pokud jde o projekty citlivé na stabilní makroekonomické prostředí, nebo pokud musí rozhodnutí o investičním projektu padnout v krátkém časovém horizontu, je možné, že Česko automaticky vypadne ze hry o možnost ucházet se o takovou investici, a to ve prospěch okolních zemí. Proč? Protože tu nejméně ještě půl roku bude trvat politické bezvládí. Čili je možné, že česká ekonomika přichází o některé investice.

Dotkl jste se již středoevropského regionu, konkrétně se nabízí porovnání Česka se Slovenskem, které od ledna letošního roku přešlo na euro. Pomohlo euro Slovensku ve vyrovnávání se s krizí a recesí nebo naopak je naší výhodou, že stále máme korunu?

Řekl bych, že v první fázi krize, to znamená v období listopad až únor, nám pomáhalo ne to, že jsme neměli euro, ale to, že koruna oslabovala. To přece jen znamenalo určitou úlevu pro některé podniky, byť si uvědomuji, že řada podniků a podnikatelů byla kurzově zajištěna za zcela jiných podmínek, takže z téhle výhody nemohli čerpat. Také je toto oslabení koruny zřejmě jedním z hlavních důvodů, proč propad ekonomiky na Slovensku byl v této první fázi hlubší než v Česku. Nicméně jsme prošli tímto prvním obdobím, od března koruna zase posiluje a podle mého názoru se na Slovensku začne čím dál více projevovat výhoda příslušnosti k eurozóně. Právě třeba v tom, že některé investice budou upřednostňovat kvůli euru a tudíž menším transakčním nákladům Slovensko. Drobnou výhodu jsme si tedy už odbyli, teď nás čekají spíš nevýhody. Čtěte více: Euro dává Slovensku konkurenční výhodu

Někteří ekonomové nyní predikují, že přijetí eura je v Česku reálné až kolem roku 2018. Souhlasíte s tímto názorem?

Myslím, že pokud by byla politická vůle a v příštím roce byly provedeny reformy veřejných financí, pořád je ještě reálný rok 2014. Pochopitelně je reálné i každé pozdější datum. Ale čím později, tím větší hrozí nebezpečí, že se z hlediska střední Evropy ocitneme na chvostu. Slovensko euro má, v Maďarsku se stav veřejných financí výrazně zlepšuje a předpokládám, že Maďaři budou aspirovat na vstup do eurozóny poměrně brzo. V Polsku je sice situace složitější, ale současná vláda má také tah na branku větší, než je tomu u nás. A toho, že budeme ostrůvkem obklopeným eurozónou, bych se dočkat nechtěl.

Mohlo by to v důsledku znamenat i to, že stále více podnikatelů bude zvažovat přesun sídla podnikání z Česka do jiného státu – ať už kvůli euru, daním nebo obecně výhodnějším podmínkám pro podnikání?

Nepochybně. Není to už jenom o euru, ale o mnoha různých ekonomických podmínkách, některé z nich jste jmenovala. Jak to vidím, firmy stále zvažují, která země je pro ně podle mnoha kritérií nejatraktivnější. Samozřejmě příslušnost k eurozóně je jenom jedním z těchto kritérií, není nutné tento aspekt přeceňovat a nechci tvrdit, že když nebudeme mít euro, přesunou všechny firmy svoje sídla někam jinam. Ale v rámci multikriteriálního rozhodování máme kvůli neexistenci eura jednu z nevýhod.