Existují situace, kdy se i běžný platební styk může stát komplikací pro obchodníka i zákazníka. Jednou z takových situací je placení mincemi. Ačkoli se může zdát, že každý obchodník nebo pracovník pokladny bude za hrst mincí vděčný, protože bude mít na vrácení, někdy se velké množství mincí může stát nežádoucí. Jak z takové situace ven a co na to zákon?
Pravidlo omezení plateb mincemi je tradiční ustanovení předpisů o peněžním oběhu. V minulosti vzniklo, a je i nadále přebíráno novějšími právními předpisy, s cílem zabránit platbám, které by pro přijímající strany mohly znamenat značné provozní potíže. Především se jedná o ztrátu času nutnou pro přijetí, náročnější úschovu nebo přepravu. Málokdo asi půjde zaplatit útratu ve výši několika tisíc korun korunovými mincemi, ale i takové případy mohou nastat. Lidí, kteří si spoří a jednoho dne rozbijí prasátko napěchované mincemi, není málo. Problém může vyvstat dokonce i ve chvíli, kdy se jedná o padesátikorunové mince.
Svého času platila vyhláška České národní banky, která obchodníkovi dávala právo odmítnout platbu více jak deseti mincemi stejné nominální hodnoty. Přijetím zákona o oběhu bankovek a mincí ale byla zrušena. Zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí stanovuje, že obchodník je oprávněn odmítnout platbu, jestliže je tvořena více než 50 kusy mincí. Nezáleží přitom na jejich nominálních hodnotách,
říká Petra Vlčková z odboru komunikace České národní banky. Výjimkou jsou pochopitelně Česká národní banka a další bankovní ústavy. Ty mince v jakémkoli množství musí přijmout.
Vyhledejte své obchodní partnery a souvislosti. Vyzkoušejte Rejstřík firem
Vždy pochopitelně záleží na dané situaci. Především ve velkých obchodních řetězcích a jejich pobočkách bývají mince vítané a pokladní zákazníkům vycházejí vstříc. Berou to jako výhodu, protože nemusí objednávat tolik mincí. Na druhou stranu, pokud chce pokladní vrátit zákazníkovi neúměrné množství mincí, ten má právo to odmítnout. Vždy záleží na vzájemné dohodě. Některé firmy také mají svá vnitřní pravidla. Například v prostředcích hromadné dopravy je cestující povinnen platit za jízdenku přiměřeným platidlem.
Hotovostní platby mají svá zákonná pravidla. Víte, kdy můžete zákazníka s plnou hrstí mincí odmítnout?
U bankovek žádné takové pravidlo neexistuje. Zákon o oběhu bankovek a mincí stanoví, že každý je povinen přijmout tuzemské bankovky bez omezení. Smyslem tohoto ustanovení nicméně není striktně ukládat obchodníkům povinnost mít vždy k dispozici dostatek drobných peněz na vrácení zákazníkovi, ale především zamezit apriornímu odmítání bankovek určitých nominálních hodnot. Při uskutečnění obchodu je pochopitelně vždy třeba mít na zřeteli zájem obou stran na uskutečnění obchodu,
vysvětluje Petra Vlčková.
Je tedy možné zaplatit například částku 5000 korun pětadvaceti dvousetkorunovými bankovkami. Stejně tak má obchodník u bankovek právo rozhodnout se, jakými bankovkami zákazníkovi vrátí rozdíl. Už 10 let ovšem platí, že v obchodech je zakázáno zaplatit v hotovosti více, než je ekvivalent 15 000 eur. V současnosti při kurzu 27,5 korun za euro tedy přibližně 412 500 korun. Tento limit je ale v době bezhotovostních plateb spíše teoretický a nebývá ani zdaleka dosažen. Pokud ano, většinou vyvolává řadu oprávněných podezření.
Prodávající ale může odmítnout přijmout bankovku, která je neplatná nebo není celá. Může také odmítnout přijmout bankovku, která je nestandardně poškozená, například ohořelá, zetlelá, zašpiněná od krve, roztržená na více než 2 kusy a podobně. Podrobnosti k pravidlům oběhu poškozených bankovek obsahuje vyhláška České národní banky číslo 37.
ČLÁNKY DO MAILU