Bez pšenice není pečivo. Jak vidí situaci pekaři a co požadují po vládě?

S dodávkami pšenice jsou problémy už nyní

Martin Křižák, ředitel společnosti Pekařství Křižák, potvrzuje, že k problémům s dodávkami pšenice, potažmo mouky, v souvislosti s válkou na Ukrajině dochází prakticky od začátku konfliktu. Primárně se jedná o neustálé a nepředvídané zvyšování ceny, v jejich případě mouky. Vzhledem k tomu, že se k nám dostávají informace, že je pšenice v Česku ve velké míře skupována zahraničními překupníky, je namístě obava, zda bude vůbec dostatek této suroviny pro české zákazníky, dodává s tím, že vláda sice veřejnost ujišťuje prostřednictvím ministra zemědělství, že tento problém nehrozí, nicméně nesdělila, jakým opatřením toto zajistí. 

Podle Libora Blaháčka, jednatele Vašíček – pekařství a cukrářství Zábřeh, jediná cesta, jak zajistit pšenici pro domácí obyvatelstvo, spočívá v omezení jejího vývozu. Neví se, kdy konflikt skončí a jaký to bude mít dopad na letošní objem sklizně na Ukrajině, která je společně s Ruskem jedním z největších pěstitelů a vývozců pšenice. Vzhledem ke skutečnosti, že se i výkupní ceny domácích pěstitelů již několik let řídí cenou burzy v Hamburku, lze očekávat, že vysoká cena plynoucí z nedostatku pšenice ovlivní i výkupní ceny u nás, doplňuje.

Jiří Balabán z Pekařství Balabán podotýká, že v celé Evropě bude poptávka po pšenici od bývalých zákazníků Ruska a Ukrajiny. Nezná přesnou bilanci Evropy, ale tento výpadek se již projevil na skokovém růstu ceny na burze a této ceně se velmi rychle přizpůsobili zdejší obchodníci. Ať to jsou výkupy nebo přímo farmáři. Jsou ochotni prodat jen za burzovní ceny, ačkoliv ceny na výkupu po loňské sklizni byly kolem 5500–6000 Kč/t. A některé výkupy zastavily prodej pšenice jiným mlýnům, ačkoliv s nimi obchodovaly spoustu let, a prodávají jen mlýnům z vlastní sítě. Moji mlynáři se pochopitelně přizpůsobili situaci a zvedli ceny, popisuje.

Zdražování je nezbytné

Roman Horký, obchodní manažer Pekárny Racek, uvádí, že zdražovat musí a budou. V minulosti ceny zvyšovaly také, a to z důvodu růstu cen vstupů (energie, PHM, suroviny, covidová opatření apod.) včetně minimálních mezd. Od 1. 4. 2022 jsem nucen zvednout ceny o 20 %. Předchozí úprava cen v prosinci loňského roku s takovým nárůstem ceny mouky nepočítala, přidává se Jiří Balabán. Libor Blaháček dodává, že ceny mouky jsou již na dvojnásobku cen loňských a prudce rostou i ostatní suroviny pro výrobu, obalové materiály, režijní náklady a energie. Například oleje a tuky jsou již za dvojnásobkem v meziročním srovnání a co horší, těžko se nakupují a shánějí na trhu i za tak vysoké ceny. Žádný dodavatel nechce garantovat cenu a zajistit dodávku surovin na delší časový úsek. Z těchto důvodů se dá těžko předvídat vývoj a ceny nastavit s nějakou delší perspektivou, vysvětluje dále.

Martin Křižák vyjmenovává, že kvůli neustálému zvyšování ceny pšenice, v kombinaci s vysokou cenou plynu, elektřiny, pohonných hmot a spirálovitě se zdražujícími i ostatními surovinami, jim nezbývá nic jiného než tyto ceny přenést řetězově dál na konečné zákazníky. Ačkoliv se to zdá matematicky jednoduché, z pohledu provozu firmy se podle něj schyluje zřejmě pro některé k velkému problému, protože vlivem vysokých cen dojde k nižší poptávce a firemní rozpočty vyčerpané a oslabené po covidovém období nebudou schopné ufinancovat fixní náklady, které nejsou přímo úměrné k produkci. Jedná se o bezprecedentní situaci, kterou nikdo neočekával ani v nejhorším snu a ve velké míře bude záviset na štěstí firem, jak se jim podařilo zvládnout předchozí krizi, shrnuje.

Další dopady situace ukáže čas

Jiří Balabán předpokládá pokles výroby s tím, že zákazníci budou vyhledávat levnější produkty a některý sortiment se přestane vyrábět. Záleží, jak vysoké ceny je zákazník schopen akceptovat, jak to potažmo ovlivní naši celkovou výrobu, myslí si Roman Horký. V případě Pekařství Křižák se úplně zastavil rozvoj firmy a stopli veškeré plánované investice do modernizace a rozšíření provozu. I dobíhající investice, které jsme započali v loňském roce, se nyní stávají přítěží. Myslím, že nejen v našem případě se jedná o boj o přežití firmy, doplňuje Martin Křižák. Libor Blaháček zdůrazňuje, že kromě obav, z čeho budou péct, mají také obavu, čím budou topit v pecích, pokud by mělo dojít k omezování dodávek plynu. Drtivá většina všech pecí v ČR používá totiž jako topné médium zemní plyn, elektrických pecí je v průmyslových pekárnách absolutní minimum. Jako nejpodobnější alternativa k plynovým pecím by byla snad možná přestavba na peletkové, ale s tím není v ČR téměř žádná zkušenost a mimo ekonomické bariéry by tu byly zejména ty časové, potřebné na přestavby, podotýká.

Pekárny trápí nárůst cen i nejistota

Pekárny se potýkají především s navýšením cen dalších vstupů, jako jsou energie, PHM, suroviny, minimální mzdy a podobně. Všichni vidíme nekontrolovatelný nárůst cen PHM, který je pro nás velmi citelný, protože každý den najezdíme spoustu kilometrů a nedokážeme tento nárůst promítnout do konečné ceny výrobku. Pečivo přitom nemůžeme přívézt na několik dní dopředu, ale musíme přijet každý den, popisuje Jiří Balabán. Podle Libora Blaháčka je kromě těchto cenových turbulencí problémem právě omezená dostupnost základních surovin. Nepříjemná situace je nejistota. Nedá se plánovat, respektive pro udržení dobré morálky a chuti pracovat je potřeba mít vyváženě nastavené plány, aby hnaly firmu nahoru, ale byly alespoň do určité míry splnitelné. Toto je za současné situace dost těžké, dodává Martin Křižák.

Co by pekařům pomohlo?

Podle Romana Horkého záleží na tom, jak se bude chovat trh a zda budou zákazníci nakupovat dražší výrobky ve stejném objemu. To on nepředpokládá, ale v tom případě by se se situací vypořádali. Jinak bychom uvítali snížení cen již zmiňovaných vstupů, abychom udrželi přívětivé ceny výrobků, za které jsou zákazníci ochotni nakupovat, podotýká. Souhlasí s ním i Libor Blaháček, který zmiňuje, že by jim nejvíce pomohlo promítnutí všech dodatečných nákladů do prodejních cen, smluvní zajištění základních surovin a energií a také lepší předvídatelnost vývoje cenové hladiny v ekonomice. Jiří Balabán zdůrazňuje, že potřebují, aby vláda uvolnila pšenici ze státních rezerv za cenu, která byla 1. ledna 2022. Tato pšenice by byla určena jen k semletí mouky pro české pekárny, protože export čerstvého pečiva je skoro nulový, takže nehrozí, že by tato mouka sloužila ke spekulativním vývozům. Tím by došlo k uklidnění situace jak na trhu s obilím, moukou i pečivem, vysvětluje. 

Martin Křižák uvádí, že nikdy nebyl velkým zastáncem dotací a nějakých pomocí zvenčí, ale toto podle něj nejsou běžné tržní podmínky. Věří, že část nárůstu cen je ovlivněna politikou a velká míra nárůstu cen je dána spekulativními obchody jednotlivců, které mu přijdou za současné situace na hranici morálnosti. Vláda České republiky má nesmírně těžký úkol. Mně by nejvíce pomohlo, kdybychom dostali od vlády jasné sdělení, jak zajistí dostatek obilí a případně jakým klíčem se dostane ke zpracovatelům, upřesňuje s tím, že by s největší pravděpodobností využili i státem garantovaný bezúročný úvěr na překlenutí nejhoršího období v případě, kdyby nebyli schopni splácet svoje sjednané dlouhodobé investiční závazky vůči bankám. Svoji firmu jsem budoval 30 let, na počátku jsem neměl kromě nadšení vůbec nic. Stálo mě to neskutečné úsilí, i proto se jen tak bez boje nevzdám, uzavírá.