Problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je v českém pracovním právu poměrně hodně rozsáhlá a nepřehledná. Dohromady jde asi o dvě desítky zákonů, nařízení vlády a vyhlášek. Jednak jsou to normy obecné, které stanoví základní podmínky, práva a povinnosti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. S těmi by se měl seznámit každý zaměstnavatel. Za druhé jsou to normy vztahující se podrobně na konkrétní pracovní obory a činnosti, které se vyplatí prostudovat tomu, koho se přímo týkají.
Zní to poněkud banálně, ale hlavním cílem je, aby se všem pracovalo co nejlépe. Samozřejmě s ohledem na podmínky konkrétní práce. A nikomu se při tom nic nestalo. Tak je vlastně možné celou problematiku zjednodušit.
Bezpečnost práce: Spojené síly zaměstnavatele a zaměstnance
Základní práva a povinnosti zaměstnavatele i zaměstnance týkající se bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci vyplývají ze Zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Jsou to ta nejzákladnější pravidla, podle kterých by se měli zaměstnavatel i zaměstnanec řídit.
Bezpečnost může vyjít draho
Podle zákoníku práce je zaměstnavatel povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnance (respektive všech osob, které se zdržují na pracovišti) při práci s ohledem na rizika, která z činnosti vyplývají. Tato povinnost se týká také všech vedoucích zaměstnanců. Veškeré náklady vynaložené na zajištění bezpečnosti práce padají na zaměstnavatele. Zákon výslovně zakazuje, aby je zaměstnavatel přímo či nepřímo přenášel na zaměstnance a za porušení tohoto pravidla také hrozí přísné sankce.
Zaměstnavatel se musí věnovat prevenci rizik, která hrozí zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce. Mezi preventivní opatření patří ovšem také například povinnost zaměstnavatele nahrazovat fyzicky namáhavé práce novými technologiemi a pracovními postupy. A to může přijít zaměstnavatele po finanční stránce velice draho.
Zaměstnavateli i zaměstnanci musí být jasné, jak zvládat krizové události a jak se například evakuovat. Ať už je to havárie, požár, povodeň nebo jiná katastrofa. Podobně musí na pracovišti existovat systém první pomoci, a to ve spolupráci se zařízením, které firmě poskytuje pracovnělékařskou péči – její zajištění totiž také patří k povinnostem zaměstnavatele. Zaměstnavatel by měl v předstihu určit konkrétní zaměstnance, kteří jsou zodpovědní za organizaci první pomoci a kteří v případě potřeby bez otálení přivolají záchranku, hasiče či policii. Nejedná se o formalitu. Tyto zaměstnance musí zaměstnavatel na své náklady pečlivě proškolit podle toho, jaká rizika na konkrétním pracovišti hrozí.
Další povinnosti čekají zaměstnavatele, pokud nemůže rizika spojená s výkonem práce odstranit, protože přímo souvisejí s charakterem práce. Pak musí zaměstnavatel na svoje náklady vybavit zaměstnance ochrannými prostředky, případně ochranným oděvem a obuví, poskytovat mu nápoje nebo mycí, čistící či desinfekční prostředky. Když dojde k nejhoršímu, pracovní úrazy a nemoci z povolání musí hlásit (podle druhu úrazu například zdravotní pojišťovně zaměstnance a inspektorátu bezpečnosti práce) a evidovat.
Zaměstnanec naopak může odmítnout práci, která bezprostředně ohrožuje zdraví nebo život jeho nebo někoho jiného na pracovišti. Tento krok pak může zaměstnavatel těžko kvalifikovat jako porušení pracovní povinnosti zaměstnance. Zároveň by se však měl i zaměstnanec aktivně podílet na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Minimálně respektovat pokyny zaměstnavatele a účastnit se školení.
Školení není nadstandard, ale nutnost
Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům potřebná školení týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. A to vždy:
- při nástupu zaměstnance
- při změně pracovního zařazení
- při změně druhu práce
- při zavedení nové technologie, pracovních postupů apod.
- v dalších případech, které mohou mít podstatný vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci
Podle velikosti organizace může školit buď sám zaměstnavatel, nebo s pomocí odborníků. Existují komerční agentury, které školení zaměstnanců provedou na zakázku. A kvůli rozsáhlosti agendy se v tomto případě spíš vyplatí zaplatit si odborníka.
Zákon a ergonomie
Na zákoník práce navazuje zákon č. 309/2006 Sb., který upravuje další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zákon především do českého právního řádu zapracovává hojné evropské směrnice. Upravuje požadavky na pracoviště a pracovní prostředí, ať už se jedná o vybavení pracoviště, osvětlení, údržbu a úklid, osobní hygienu… Blíže upravuje pracovní prostředí na staveništi nebo požadavky na výrobní a pracovní prostředky a zařízení – to musí mj. splňovat požadavky ergonomie.
Zákon také zasahuje do organizace práce a pracovních postupů. Zaměstnanci by tak pokud možno neměli vykonávat jednotvárné činnosti. Pokud je to nutné, pak musí zaměstnavatel bezpodmínečně dbát na dodržování bezpečnostních přestávek.
Zaměstnavatel nemusí na prevenci rizik stačit
Zaměstnavatel je zodpovědný za prevenci rizik. Měl by kontrolovat možná rizika, která s konkrétní pracovní činností souvisejí, a odbornou způsobilost zaměstnanců vykonávat danou práci. Podle počtu zaměstnanců společnosti pak zaměstnavatel může nebo nesmí zajišťovat prevencí sám.
- Společnost do 25 zaměstnanců – zaměstnavatel může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, pokud má potřebné znalosti.
- Společnost od 26 až 500 zaměstnanců - zaměstnavatel může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, pokud je k tomu odborně způsobilý. To znamená, pokud splňuje zákonem stanovené podmínky a vykonal odbornou zkoušku.
- Společnost nad 500 zaměstanců - zaměstnavatel musí zajišťovat úkoly v prevenci rizik jinými způsobilými osobami, nikoliv sám.
Základní povinnosti týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců tak, jak je stanoví zákoník práce a související právní předpisy, jsou platné i pro osobu samostnatně výdělečně činnou. A to dokonce i v případě, že nemá zaměstnance a odpovídá tak jen sama za sebe.
Za porušení zákona 2 miliony
Za dozor nad dodržováním pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je zodpovědný Státní úřad inspekce práce a jeho oblastní inspektoráty práce. Podle Zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, se pohybují sankce týkající se přestupků z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci od 300 000 Kč až do 2 milionů korun.
Pro radu do „výzkumáku”
Výzkumný ústav bezpečnosti práce provozuje internetový server věnovaný bezpečnosti a ochraně zdraví při práci pro malé a střední podnikatele či živnostníky. Server obsahuje vyčerpávající informace o problematice a jeho součástí je on-line poradna. Podnikatelé tak mají možnost požádat o radu, pokud nic nechtějí ponechat náhodě. Užitečná může být také krajově tříděná databáze všech institucí, kam se může podnikatel obrátit o další radu – ať už se jedná o inspektoráty práce, pobočky Státního úřadu inspekce práce, hygienické stanice nebo další instituce.
Pracovnělékařská péče
Povinností zaměstnavatele je zajistit zaměstnancům pracovnělékařskou péči. Tedy uzavřít smlouvu s praktickým lékařem pro dospělé, poliklinikou nebo oddělením nemocnice, které tuto péči poskytuje. Každý zaměstnanec pak musí mít informace o tom, kdo mu pracovnělékařskou péči poskytuje a jaké prohlídky musí absolvovat.
Dozorovou činnost v této oblasti vykonávají Krajské hygienické stanice. Za neplnění podmínek pracovnělékařské péče opět hrozí zaměstnavateli tvrdé sankce. A to až do výše 3 milionů korun.
Požární ochrana
Základním právním předpisem, který upravuje povinnosti organizací v oblasti požární ochrany, je Zákon č.133/1985 Sb., o požární ochraně a Vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci a výkonu státního požárního dozoru.
Vybavení budovy z hlediska požární ochrany vyplývá již z požárně bezpečnostního řešení stavby, které by měl podnikatel znát. Často ale bývá při nájmu kancelářských prostor za prevenci požární ochrany zodpovědný pronajímatel. Pokud v nájemní smlouvě tuto povinnost nepřenese na nájemce. Budova pak má svůj požární řád, respektive požárně poplachovou směrnici, se kterou se nájemce seznámí a smluvně se zaváže ji dodržovat.
Nutné minimum
Minimálně by měl zaměstnavatel instalovat na pracovišti základní hasicí zařízení a požární techniku a kontrolovat jejich stav. Vyhláška pak stanoví přesné typy hasících přístrojů, které se mají instalovat na každých 200 m2 plochy. „Jedná se zejména o stanovení způsobu vytváření podmínek pro hašení požárů a pro záchranné práce nebo lhůty a způsob provádění pravidelných kontrol dodržování předpisů o požární ochraně,” upřesňuje pro business server Podnikatel.cz Hana Sečkárová z odboru prevence Hasičského záchraného sboru hlavního města Prahy. A poukazuje na skutečnost, že přestože se státní požární dozor nevykonává v bytech, mají i podnikatelé podnikající v bytech v tomto směru určitě povinnosti. Pokud bytové prostory slouží k podnikání a zaměstnávání dalších osob, musí totiž podnikatel požádat o rekolaudaci bytu prostřednictvím odboru výstavby příslušné obce. Tak jako u bezpečnosti práce i z hlediska požární ochrany platí další přísnější pravidla pro obory podnikání s vyšším požárním rizikem.
Kontrola a sankce
Kontrolovat činnost právnických a podnikajících fyzických osob jsou pak podle Hany Sečkárové oprávněni příslušníci hasičských záchranných sborů v rámci výkonu státního požárního dozoru. „Nedodržení zákonem stanovených povinností může být důvodem pro uložení pokuty. Při stanovení její výše se přihlíží zejména k závažnosti a době trvání protiprávního jednání a k rozsahu způsobené škody,” uzavírá Sečkárová.
ČLÁNKY DO MAILU