Biofarmařina není obor jednoduchý. Je totiž svázaný mnohými pravidly a předpisy, a to jak na národní, tak evropské úrovni. Jedním ze základních oborových předpisů je Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, v platném znění. Pozemky, na nichž se ekologicky hospodaří, musí být zaregistrované a podnikatel podléhá kontrolám, které zajišťují kontrolní organizace (AbCert, Biokont, KEZ). Další speciální předpisy existují pro chov zvířat. A v neposlední řadě je nutné splnit množství hygienických norem. Zároveň je to ale obor, v němž lze dosáhnout na mnohé dotace – a ač oslovení farmáři nejsou jejich velkými příznivci, shodují se: je to něco za něco. Čtěte více: BIO je v kurzu, zákon ale nehlídá výrobky například biokosmetiky
Nejdřív byla poptávka, pak nabídka
Vojtěch Sýkora hospodaří v Máslovicích čtvrtý rok. Vrátil se k rodinné tradici a do míst, kde hospodařil jeho praděda – dnes je tu Farma Na Větrné Pláni. Zaměřuje se na pěstování biozeleniny a v e-shopu Dobrá farma se spojil s kolegou Antonínem Šmakalem, který se v Okrouhlici na Benešovsku zaměřuje na chov skotu, produkuje maso a mléčné výrobky, a mele vlastní mouku. Cítili jsme poptávku po farmářských výrobcích a zároveň jsme chtěli, aby šly naše výrobky rovnou ke spotřebitelům bez prostředníků, proto jsme založili Dobrou farmu a sami svou produkci přes e-shop prodáváme,
vysvětluje Vojtěch obchodní strategii.
Vojtěch Sýkora však nezačínal hospodařit bez zkušeností. Jako agronom pracoval v zemědělských podnicích už asi deset let. Sbíral zkušenosti a pak se rozhodl, že bude pracovat sám na sebe. S myšlenkou osamostatnit se jsem si pohrával delší dobu, ale na mé konečné rozhodnutí mělo vliv asi to, že se začal rapidně zvedat spotřebitelský zájem o farmářské výrobky,
vzpomíná mladý farmář. Rozhodlo také to, že o dobrou zeleninu měli zájem jeho přátelé – nejprve tedy byla poptávka a pak nabídka. Ve větší poptávce měl v začátcích výhodu oproti zemědělcům, kteří začínali hospodařit v 90. letech a skutečně se potýkali i s existenčními problémy, museli trh a poptávku po bioproduktech budovat.
Díky zkušenostem, které měl, pro Vojtěcha nebylo složité rozjet vlastní farmu, musel se ale více dostat do pěstování zeleniny jako takové. Za složitější ale zpětně považuje rozjezd prodeje výrobků na internetu. Pole neorané pro něj byl spíš marketing, strategie, jak představit výrobky lidem, dostat se do jejich povědomí. Marketing se nám vlastně vrací až teď, povědomí se buduje dlouho,
konstatuje Vojtěch. V oblasti legislativy a pravidel neměl žádný problém, byl na ně totiž ze své předchozí praxe zvyklý.
Podnikání v oboru znamená také velké investice. Z hlediska investic byl rozjezd náročný, zvlášť, když jsme začínali na zelené louce, a stále nejsou všechny investice dokončené, spíš jsme tak v polovině,
zamýšlí se podnikatel. Využil našetřené peníze, také si ale musel vzít půjčky. Je to nekonečný koloběh,
dodává Vojtěch Sýkora.
Od čtyř ovcí k farmě
Zatímco Vojtěch Sýkora provozuje rodinnou farmu, pro Přemysla Čecha je farma Zelený Dvůr od roku 2004 vedlejší aktivitou – jinak je Managing Director a CEO společnosti pro výzkum trhu a vývoj software Median. Nechtěli jsme, aby pozemky a možnosti, které jsme měli k dispozici, zůstaly ladem,
říká Přemysl Čech. Významnější zkušenosti v oboru se svými kolegy neměl. Začínali jsme se čtyřmi ovečkami. Dospěli jsme ale k pocitu, že ovce jsou hodně pracné, takže bude vlastně lepší, když budeme mít zvířat víc. Začali jsme se tedy zabývat skotem. Dnes tedy chováme krávy a ovce,
vysvětluje Přemysl. Přihlásit se k ekologickému hospodaření pro něj bylo logické směřování – chtěl pracovat přirozeně. Eko certifikace, kterou má farma od roku 2007, je tedy určitým stvrzením tohoto směru a má ve vztahu ke klientům jistou váhu.
Certifikace představuje hodně papírování, velkou administrativu, kontroly. Někdy si myslím, že jsou pravidla až příliš tvrdá a nepřirozená. Na druhou stranu, na každém zemědělci závisí, jak se k tomu staví. A když chce dotaci, je to něco za něco,
zamýšlí se Přemysl Čech. Až tak svazující mu nepřipadají kontroly v provozu, ale především všechny podmínky týkající se porážek a distribuce masa ke spotřebitelům. Pro malou farmu jsou všechny hygienické normy strašně náročné a složité, předimenzované. Něco jiného přece jsou průmyslová jatka a něco jiného malá farma. Tady nejvíc narážíme. Když chceme mít certifikovaný produkt, musíme skot vozit na ekologická jatka, který jsou pro nás 140 kilometrů daleko,
říká podnikatel. Kontrola je podle něj nutná, ale v některých oblastech je u nás až přehnaná.
3 tipy přímo od profesionálů
Vojtěch Sýkora, Farma Na Větrné Pláni, Dobrá farma
Může se u nás zemědělec obejít bez dotací?
Nejsem příznivce dotací, ani jejich současného plošného nastavení. Špatný podnik na tom teď totiž je stejně jako dobrý. V zemědělství se ale bez dotací neobjedete. Důvodem je, že reálnou cenu výrobků bez dotací by spotřebitel nezaplatil. Pravda ale je, že dotace bortí tržní systém, což je velká nevýhoda. S dotacemi je administrativa, částečně je to byrokracie, ale je to něco za něco, dostáváte přece peníze, a ne malé.
Jsou přínosné farmářské trhy?
Samozřejmě ano. Na farmářské trhy jezdíme a dvoje pražské pořádáme. Loni to byl boom, vznikly bohužel i nekvalitní, letos už se trochu ustálily. Problém ale je, že je zemědělců pro farmářské trhy málo. Dřív se na trhy jezdilo, naši dědové na to byli zvyklí, dnes není maloprodej tak rozšířený a ještě nějakou dobu potrvá, než se farmáři naučí na trhy jezdit. Zemědělci jsou také dost nedůvěřiví, vyčkávají, jak se trhy rozjedou.
Jsou více medializované, než jak ve skutečnosti fungují. Ale vidím v nich potenciál, doufám, že se více rozjedou. Nejsem ale jejich velkým zastáncem, proto máme e-shop, kde nediktujeme lidem, co mají jíst. Na internetu si každý sám vybere a s kupujícím máme přímý kontakt. Bedýnky i e-shop ale zaberou hodně času.
Přemysl Čech, Biofarma Zelený Dvůr
Je podpora oboru u nás dostatečná?
Do zemědělství jsou veliké peníze. Tím, že pracujeme i v jiných oborech, kde co si nevyděláme, nemáme, mám k dotacím trochu vyhraněné stanovisko. Nezastírám, že je také využíváme. Ale přesto mi připadá, že za kvalitu by si měl spotřebitel připlatit. Ať klidně stojí kvalitní potraviny pětkrát víc. Subvence jsou někdy příjemné, ale opravdu nevím, jestli jsou zcela správné.
Na co si dát pozor, pokud někdo uvažuje o biofarmaření?
Když chce někdo něco dělat, musí to dělat pořádně a kvalitně. S polovičatou prací a polovičatou kvalitou se nikdo neprosadí. Úskalí je výměra půdy – 50 až 100 hektarů je minimum a neuživí se na něm deset lidí. Podnikatel by také neměl podléhat naději, že když si na začátku vezme zajímavé úvěry, tak se tím spasí. Může se něco zvrtnout a najednou bude muset splácet částky, na které nebude mít.
A na co se zvlášť soustředit?
Je podstatné dostat se na trh. Lepší asi je, když si farmář vytvoří stálý okruh odběratelů. Pět šest let může trvat, než se farmář na trhu chytne a prosadí, vytvoří si renomé, a je to práce od nevidím do nevidím.
Nejlepší je přímý kontakt s klientem
Vojtěch Sýkora se snaží odbyt svých výrobků rozvrstvit. Vedle e-shopu Dobrá farma dodává například přímo do restaurací. U těch je ale problém, že chtějí celý rok všechno od jednoho dodavatele. Jsou ale už i restaurace, které si vybírají,
říká. Restaurace jsou však pro něj jen doplňkoví odběratelé. Hodně také své výrobky prodává na farmářských trzích, které jsou pro něj kromě internetu druhým nejdůležitějším prodejním kanálem. Částečně dodává i do kamenných obchodů, na něž se chce ještě v budoucnu více zaměřit. Nemůžete sedět a čekat, že vám někdo zavolá. Musíte se prosazovat, být vidět,
tvrdí Vojtěch. V propagaci totiž vidí velkou část úspěchu.
Trh v zemědělství vytváří spotřebitel. V Česku je problém, že spotřebitelé moc neřeší, odkud výrobky pocházejí. Ve Francii nebo Německu by nikdo moje výrobky nekoupil, protože jsou z Česka a ne jejich. Potíž je také tlak na nízkou cenu,
zamýšlí se farmář. Doufá, že se i čeští spotřebitelé naučí připlatit si za domácí kvalitu, což považuje pro rozvoj zemědělství za zásadní věc – a vidí, že už se to skutečně zlepšuje. Vždyť slevu si spotřebitel stejně doplatí na dotacích. Čtěte také: Reportáž: Starosti zemědělců na ekofarmě
Zelený Dvůr sídlí v Praze – Dolních Počernicích. V oblasti velké Prahy je podle Přemysla Čecha po kvalitním mase poptávka. Klientovi ale maso musíte přinést na podnose převázané mašličkou,
říká v nadsázce. Farma maso nabízí hlavně přes internet, maso si pak mohou zákazníci vyzvednout na odběrném místě, případně mají v některých případech možnost donášky domů nebo do práce. Farma se snaží především o přímý kontakt s klienty.
Konkurence není ostrá
Místo na trhu v oblasti biozemědělství podle Vojtěcha Sýkory v Česku stále je. Hlavně v případě, že zemědělec své výrobky prodává lokálně. I když je spotřeba biopotravin oproti konvenčním potravinám velmi malá. A ač se poptávka přece jen zvyšuje.
V oblasti masa podle Přemysla Čecha u nás žádná ostrá konkurence není. Farmáři se scházejí a ačkoliv jsou de facto konkurenti, otevřeně hovoří o problémech a sdílí zkušenosti. V oboru vidím další potenciál,
tvrdí.
Úskalí podnikání: lidé
Se sezonními pracovníky Vojtěch Sýkora potíž nemá – v tom smyslu, že by mu chyběli. Ozývají se prý ale hodně lidé, kteří sezonní práci berou jako útěk z města a nejsou proto tolik zkušení. O nekvalifikované nadšence nouze není, horší by to možná bylo s kvalifikovanými pracovníky.
Zelený Dvůr narazil na nedostatek lidí jako na velkou překážku v pěstování biozeleniny, které se také věnoval. Biozeleninu omezil, protože na její pěstování nesehnal pracovníky. Nejsme rodinná farma, kde všichni pracují. Tím, že máme farmu jako přidruženou činnost, musíme si sehnat pracovníky. Nepodařilo se nám sehnat lidi, kteří by byli schopní u nás pěstování biozeleniny rozvinout, tak jsme tuto činnost pozastavili,
krčí rameny Přemysl. Lidé se tak ukázali jako základní problém rozvoje farmy. Komplikovaně shání zaměstnance i v jižních Čechách, kde chová zvířata. Dodává, že potíž možná spočívá i v tom, že když už někoho tento obor baví, raději podniká na sebe. Přerušená tradice malozemědělců je u nás stále znát.
V biozelenině je hodně ruční práce, což rozvoj farmy částečně omezuje, uvádí dále Vojtěch Sýkora. Za největší úskalí své práce považuje také absenci volného času a práci od nevidím do nevidím. Mimo sezonu zase řešíte obchod. Naši práci asi můžou dělat jen workholici,
usmívá se. Čtěte také: Podnikejte v agroturistice, má budoucnost
Půda bude vzácná
Pokud se Vojtěcha Sýkory a Přemysla Čecha ptám na další rozvoj jejich farem, shodují se, že do budoucna bude hlavně hodně složitý přístup k půdě. Právě nákup další půdy ale je pro expanzi farem klíčový. V oblasti, kde se pohybujeme, je půda rozebraná,
konstatuje Přemysl a dodává: Líbilo by se mi, kdybychom si vybudovali lepší zázemí na přezimování zvířat, nebo bychom si mohli zařídit vlastní minijatka s vyzráním a uskladněním masa. Případně kdybychom mohli naše aktivity rozšířit například o produkci vepřového masa.
Když to chce farmář opravdu někam dotáhnout, je podle Přemysla farmařina opravdu hodně tvrdá. Vyžaduje velký, až fanouškovský zápal.
Foto: Ondřej Hošt, IInfo
ČLÁNKY DO MAILU