Kontrolní hlášení k DPH bylo koncipováno a finanční správou propagováno jako institut, který má zabránit kolotočovým podvodům. Pokud by tomu tak bylo, určitě by se množství řízení, která jsou vedena ve věci vrácení nadměrného odpočtu DPH, podstatně zjednodušila a urychlila. V rámci vracení těchto odpočtů totiž dochází k ověřování skutečnosti, zda subjekt, který poskytl kupujícímu služby nebo mu dodal zboží, odvedl svou daň z těchto plnění. To představuje dožádání na úřad, pod který spadá dodavatel, a čekání na odpověď tohoto úřadu. Jedná se tak o časově náročné úkony, které proces vrácení peněz velmi oddalují. Na druhou stranu je nutno si uvědomit, že na tyto úkony má správce daně nárok, zejména pokud se jedná o vyšší částky a třeba nové dodavatele příslušného subjektu.
Čtěte také: Bezproblémová kontrolní hlášení? Ani omylem, potíží mají plátci hned několik
Jak mělo kontrolní hlášení fungovat
Pokyn „Kombajn“ seče podnikatele.
A právě kontrolní hlášení mělo být nástrojem, který celé toto ověřování zjednoduší, neboť nárok na odpočet bude ověřen okamžitě, nebude tedy ve většině případů nutné složitě prokazovat svá tvrzení ze strany podnikatelů. Kontrolní hlášení je totiž založeno na principu, kdy přijatá faktura, u které si plátce uplatní odpočet daně, hledá v databázi fakturu, kterou vystavil dodavatel, v případě nesouladu má být dle zákona o dani z přidané hodnoty vydána finanční správou výzva na dodavatele i odběratele, ve které bude uvedeno přesně, u kterých dokladů je nesoulad.
Na takovou výzvu existuje jednoduchá odpověď. Buď pošle jedna strana opravené své kontrolní hlášení a druhá potvrdí správnost svého, nebo obě strany pošlou opravená kontrolní hlášení, nebo obě strany pošlou potvrzení, že jejich kontrolní hlášení jsou v pořádku. Až v případě posledním, kdy obě strany potvrdí, že jejich kontrolní hlášení je v pořádku, a přesto bude dle správce daně v obou kontrolních hlášeních podstatný nesoulad, nastane klasický proces dokazování, kdy správce daně bude zjišťovat, jaká je skutečnost, která ze stran má vlastně pravdu.
Čtěte také: Žádná láce, kontrolní hlášení vyšlo některé firmy na více než 100 tisíc korun
Kontrolní hlášení mělo pomoci i firmám, ale…
Kontrolní hlášení schválil Parlament ČR 22. prosince 2014 s účinností od 1. ledna 2016. Všechny strany, jak plátci daně z přidané hodnoty, tak i finanční správa, měly tedy na přípravu jeho spuštění dostatečnou časovou rezervu. Společně s kolegy z naší společnosti jsem absolvoval čtyři školení, na kterých pracovníci Generálního finančního ředitelství ujišťovali plátce, že kontrolní hlášení nikoho nadměrně nezatíží, že samotní pracovníci finančních úřadů se nedostanou k datům, která kontrolní hlášení obsahují. Dále nám tvrdili, že výzvy dle § 101g odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty bude sám generovat software, který na jednotlivá územní pracoviště takovou výzvu zašle a příslušní pracovníci finančních úřadů jí přidělí pouze číslo jednací.
Pod vlivem informací z finanční správy jsem sám na mnou pořádaných školeních princip kontrolního hlášení propagoval, zásadní výhrady jsem měl pouze k sankcím, kterými chce správce daně „trestat“ chyby v kontrolním hlášení. Pozitivní na celém kontrolním hlášení je totiž skutečnost, že na jeho základě dojde k automatickému prověření přijaté faktury oproti faktuře vydané, a pokud i nastane situace, že obě strany budou mít ve svých kontrolních hlášeních nesoulad a dojde i k vydání výzvy na jeho odstranění, nedojde k zastavení lhůty 30 dní, do které má správce daně nadměrný odpočet vrátit plátci na jeho účet. Ověřování nadměrných odpočtů se tak zásadně urychlí.
Po podání prvních kontrolních hlášení za měsíc leden však nastala situace zcela odlišná, než jakou popisuje zákon o dani z přidané hodnoty v již zmíněném § 101g odst. 2 a než jakou slibovala finanční správa ve svých prohlášeních uvedených na jejím webu, či jakou činili pracovníci Generálního finančního ředitelství při jejich přednáškách.
Správci daně mohou svévolně zadržovat vrácení odpočtu
V případě nesouladu v kontrolních hlášeních nevydali pracovníci finanční správy jednoduché výzvy tak, jak jim ukládá zákon, ale namísto toho začali plátce obtěžovat telefonáty. V nich požadovali, aby jim podnikatelé skenovali množství dokladů, bankovních výpisů, smluv, objednávek a dalších důkazních prostředků. Nastaly i takové situace, kdy správci daně vydali výzvy podle § 89 daňového řádu, čímž zahájili zdlouhavá řízení v podobě Postupu k odstranění pochybností, která mohou přejít až do daňové kontroly a která, a co je nejdůležitější, zastaví lhůty 30 dní pro vrácení nadměrného odpočtu. Správce daně tak může zcela svévolně oddálit vrácení peněz, které dle zákona podnikatelům náleží.
Je důležité si na tomto místě uvědomit, že vznik nadměrného odpočtu není jakýmsi výmyslem plátců daně, kteří měli tu drzost po finanční správě požadovat vrácení peněz, ale nadměrný odpočet vznikající daňovému subjektu je přímým důsledkem pravidel stanovených společným systémem DPH a daňový subjekt nemá žádnou možnost se těmto důsledkům vyhnout. Z opakovaně citované judikatury Soudního dvora EU přitom vyplývá, že na plátce nelze přenášet finanční a jiná rizika související se správou DPH, nejedná-li se o případ daňového podvodu.
Finanční správa však všechny automaticky za podvodníky považuje a veškerou správu daně svými telefonáty a nezákonnými výzvami přenáší na plátce daně. Navíc má ještě odvahu takový nezákonný postup obhajovat ve svém sdělení zveřejněném na svém webu, kde dokonce tvrdí, že plátcům takovým postupem vychází vstříc. Jedná se o zcela zásadní nepravdu, protože kdyby chtěla plátcům vyjít vstříc, vydá výzvu tak, jak jí ukládá zákon v ust. § 101g zákona o dani z přidané hodnoty, na kterou je, jak jsem již uvedl v úvodu, zcela jednoduchá odpověď, která plátce nijak nezatíží.
Čtěte také: Finanční správa porušuje u kontrolních hlášení zákon, tvrdí daňový poradce
Pokyn zvaný Kombajn „seče“ podnikatele
Aby pracovníci finančních úřadů věděli, jak mají takové nezákonné postupy provádět prakticky, vydalo Generální finanční ředitelství pro ně tajný interní metodický pokyn nazvaný „Kombajn“, kde se jasně v bodu 2. tohoto pokynu uvádí, že v případě nesouladu se mají vydávat nezákonné výzvy dle ust. § 89 daňového řádu, které zastaví lhůtu 30 dní pro povinné vrácení odpočtu, nikde se v něm neuvádí, že by správci daně měli postupovat podle zákona a vydat výzvu, která se speciálně kontrolního hlášení týká (§ 101g).
Již z názvu metodického pokynu jasně plyne, že finanční správa kontrolní hlášení pojala jako nástroj, kterým plošně „poseče“ všechny plátce a „vymlátí“ z nich maximum tak, jak to kombajny na polích dělají. Nejen z tohoto názvu, ale i z postupů v pokynu uvedených lze jednoznačně vyčíst aroganci finanční správy a její snahu o plošnou šikanu všech plátců DPH. Tento pokyn má č.j.: 5414/16/7100–20116–205396, je podepsán ředitelem GFŘ panem Janečkem.
Podejte stížnost proti postupu správce daně
Jaká je tedy možná obrana? Plátci daně z přidané hodnoty se musí proti postupům vyplývajícím z „Kombajnu“ postavit tím, že budou striktně požadovat vydání výzvy podle ust. § 101g odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty, že nebudou předávat správcům daně žádné dokumenty ani v rámci místních šetření a v případech, kdy správci daně budou zcela v rozporu se zákonem vyžadovat provedení místního šetření nebo vydají výzvu dle § 89 daňového řádu, je třeba podat stížnost na postup správce daně dle § 261 daňového řádu.
Cílem finanční správy je zastrašit podnikatele
Pokud finanční správě systém kontrolního hlášení ani po roce příprav nefunguje, jak nám sdělili někteří pracovníci finančních úřadů, pak nemá finanční správa z nesouladů vyvozovat žádné závěry a plošně poplatníky neobtěžovat. Takový postup aplikovaly slovenské finanční orgány, kdy prvních několik měsíců po zavedení kontrolního hlášení na chyby žádným způsobem nereagovaly a plátce začaly oslovovat až v okamžiku, kdy věděly, že systém je již plně funkční. U nás nastal úplný opak, hned první hlášení byla zneužita k šikaně.
Tento postup jasně ukazuje, jakým směrem se finanční správa ubírá, že jejím hlavním cílem je zastrašit podnikatele, vybrat daně i tam, kde by vybrány být neměly, nebo alespoň oddalovat vyplacení nadměrných odpočtů, a že je k tomu schopna využít jakékoliv prostředky i ty, které jsou zcela v rozporu se zákonem. Zdravý rozum se z rozhodování finanční správy již dávno vytratil. Je to mimo jiné způsobeno i zcela nevyhovující strukturou finanční správy, což je téma na samostatný článek.
ČLÁNKY DO MAILU