"Zaměstnanec tedy není povinen, resp. nesmí, vyhovět požadavku zaměstnavatele na „zatajení“ své pozitivity ve smyslu onemocnění nemocí Covid-19. Pokud by zaměstnavatel zaměstnance nějakým způsobem v této souvislosti postihl, mohl by se zaměstnanec bránit a domáhat se svých práv především soudní cestou. "
Pokud daný zaměstnanec má pozitivní test, mašinerie se rozjela a tady asi nejde nic dělat.
Co ale situace, že má příznaky, ale na testy nejde? Zaměstnavatel mu řekne seď doma, chovej se přesně tak, jako by si měl oficiální karanténu a nic neříkej. Uvidíme se za dva týdny. My ti budeme platit 100%, jako by si byl v práci.
Zaměstnanec sedí doma, žádnou nakažlivou nemoc nešíří. Nic nezamlčuje, protože o COVIDu neví, na testech nebyl. Kdyby na ten test zašel, tak to bude úplně totéž. Na opakované testy se už nechodí jako na jaře. Doktor mu prostě řekne, že za dva týdny může jít normálně do práce. Akorát na tom bude finančně lip.
Pak se ale nedivte, že je pořád tolik nově nakažených.
Než mu začalo být blbě (příznaky), tak už byl infekční. Kolegům nic neřekne, ti to tak nevědomky můžou rozšířit v rodině - nakazí děti, ty zase spolužáky ve škole.
Ono se to nejspíš stejně v práci rozšíří, nakonec někdo na ten test přece jen půjde, jen se to celé značně zhorší.
Přesně tak. U nás se to takto rozsirilo. Asi 8 zamestnancu v řádu 3 týdnů mělo buď nachlazení nebo teplotu, moc velká náhoda, nikdo z nich nešel na testy kromě 2. Ti byli nakonec pozitivní.
Pokud někdo z těch 6 na testech byl, tak nás ani neinformoval o výsledku testu. Doma byli 2 dny a pak zas přišli do práce. Chybí jasný postup, jak postupovat v takových případech.