Stejně tak je ochranným štítem, když některý zaměstnanec poruší zákony. I proto by kodex neměl být pouhá formalita, ale pomáhat při každodenní firemní praxi.
Proč se v byznyse chovat eticky?
Etika, z řeckého ethos – mrav, je filozofická disciplína, která se zabývá morálkou, morálním jednáním a jeho normami. Ve firmách se ovšem filozofie mění v praktické povědomí o tom, jak podnikat nejen v souladu s platnými zákony, ale mravně i nad jejich rámec, a jak podle toho každý den prakticky jednat. Z jakého důvodu se vlastně v byznyse chovat eticky? Důraz na odpovědné chování firem roste. A etika je součást odpovědného a udržitelného podnikání, na tom není nic nového; diskuse o etickém chování v byznysu jsou součástí podnikatelských dějin.
Už před jedenácti lety to přehledně formuloval v rozhovoru pro Podnikatel.cz Luděk Pfeifer z poradenské společnosti M.C.Triton: Podstata společenské odpovědnosti je v podnikatelské etice. Osobně mám velký problém s tím, považovat za etické firmy, které se chovají jako filantropové, jako dárci, jako mediálně zajímaví „dobročinitelé”, ale v podstatě se chovají velmi neeticky ke svým zákazníkům, ke svým dodavatelům, partnerům. V tom je společenská odpovědnost: v etickém přístupu k zaměstnancům, partnerům, dodavatelům. Co je líbivé, je fajn, ale podle mého přesvědčení je to řádově něco méně významného.
Podrobnosti si přečtěte v rozhovoru Podstata společenské odpovědnosti je v podnikatelské etice.
Vedle strategií společenské odpovědnosti se ve firmách objevují etické kodexy. Ty jsou podle poradenské a analytické společnosti Deloitte, kde působí i Deloitte Corporate Governance Centrum ČR, součástí tradičních opatření dobré správy a řízení společností.
Z jakého důvodu mít etický kodex?
Firma se etickým kodexem dovnitř i navenek hlásí k hodnotám a pravidlům, jimiž se ve svém podnikání řídí a které jsou také součástí její firemní kultury i toho, jak navenek jedná a co od ní tedy ostatní mohou očekávat. Dává tím najevo svou otevřenost a snahu podnikat transparentně a zodpovědně. Tím, že se kodexem řídí v každodenní praxi, přitom může firma nejlépe čelit kritice, která v kodexech spatřuje jen neupřímnost, krásná slova, která jsou v rozporu s realitou, nebo umně našlehaný marketing.
Když se před třemi lety vedly v Poslanecké sněmovně a Senátu diskuse o novelizaci zákona o trestní odpovědnosti právnických osob (zákon číslo 418/2011 Sb., v platném znění), pozornosti se dostalo také tématu firemních etických kodexů. A to v souvislosti s pátým odstavcem osmého paragrafu zákona, který řeší okolnosti, za jakých se může právnická osoba trestní odpovědnosti zprostit. Šlo o to, zda a jakou roli hraje ve vyvinění etický kodex, kterým právnická osoba disponuje. Diskuse se tehdy také více dotkla i směru, jakým by měly firmy o svém etickém kodexu vůbec přemýšlet. Více čtěte také v článku Firmy nebudou moci tak snadno vyklouznout z trestního stíhání.
Kudy na to?
Výsledkem je několik tipů, s nimiž je možné ve firmě začít o etickém kodexu uvažovat:
- Kodex v první řadě nesmí být pro firmu jen formalita a pěkně vypadající dokument, jehož znění „obšlehne“ z dokumentů postahovaných z internetu.
- Také by neměl být příliš obecný, ale odrážet skutečná specifika daného odvětví i firmy, které se kodex týká. Etický kodex by měl vzniknout firmě na míru. A zohlednit i příklady situací z reálné praxe, včetně jejich správného řešení. Měl by odrážet velikost firmy, její obor, povahu i způsoby řízení v ní. A zaměřovat se jak na vztah firmy k zákazníkům, obchodním partnerům, veřejné správě i zaměstnancům, tak naopak i na vztahy zaměstnanců vůči samotné firmě.
- Doplněný by měl být i o efektivní vnitrofiremní kontrolní systém, aby nezůstal jen na papíře a bylo možné jeho naplňování vyhodnocovat.
- V neposlední řadě by měl obsahovat také sankce navázané na porušení pravidel, která kodex nastoluje.
- A nakonec by měl být etický kodex pro firmu nejen ozdobou, která dobře vypadá na webu a je povrchní úlitbou pro zlepšení reputace firmy. Měl by být užitečným a živým nástrojem, který se skutečně propíše do firemní praxe a bude ji ovlivňovat. Pokud se vážně uplatňuje, může totiž firmě posloužit i jako jistý ochranný štít a je součástí protikorupčních opatření v podniku a opatřením proti vzniku podvodů. Pomoci může třeba v případě, že se některý zaměstnanec dopustí právě korupce. Zaměstnavateli pak může důsledně uplatňovaný etický kodex pomoci v dokazování, že udělal všechno, co mohl, pro to, aby nikdo z jeho zaměstnankyň a zaměstnanců nejednal neeticky a neporušoval zákon.
Je běžné, že se k různým etickým kodexům hlásí podnikatelé také skrze profesní organizace, asociace a sdružení, kde jsou často akceptovaná etická pravidla součástí členství. Přečtěte si, jak to funguje například v oblasti public relations, a to v článku Veřejnosti hlavně nelžete a nezatajujte informace. Manipulovat je neetické.
A přináší to vůbec výsledky?
O tom, že mají formulované a aplikované etické kodexy pro firmy určitý přínos i ve vztahu k zaměstnancům, svědčí studie Ethical Codes of Conduct and Organizational Context od Marka Johna Somerse, uveřejněná v Journal of Business Ethics. Ta se věnuje tomu, jak kodexy ovlivňují postoje a chování zaměstnanců. Vyplynulo z ní, že výsledkem kodexů je menší zločinnost v organizacích, ale nikoliv větší ochota lidí častěji neetické chování, kterého byli svědky, hlásit. Firmy s etickými kodexy ovšem vykazovaly větší tendenci k hodnotově založenému podnikání a sledování širšího hodnotového přínosu jejich činnosti a v centru jejich zájmu nebyla jen čistě finanční výkonnost.
Není přitom pochyb o tom, že i přes sebelépe zachycená a uplatňovaná firemní etická pravidla je nutnost čelit mnoha etickým dilematům v podnikání každodenní realitou – jak připomínají Christopher McLaverty a Annie McKee, kteří se zabývají firmami, leadershipem i podnikatelskou etikou, a to i ve své studii What You Can Do to Improve Ethics at Your Company pro Harvard Business Review. Vytipovali tři momenty z firemní praxe, které taková etická dilemata často přinášejí: změny ve firmách spojené například s propouštěním, velký tlak na dosažení přesně kvantifikovaných výsledků (bolestným příkladem jsou ostatně stále živé kauzy tuzemské finanční správy pod vedením jejího ex-šéfa Martina Janečka) a kulturní rozdíly, kterým firmy s globalizací svých aktivit čelí.
Doporučují proto firmám, aby dobře poznaly a pochopily svou aktuální pozici, přesně věděly, co je pro ně důležité, aby kolem sebe jejich lídři měli pevnou a pestrou sociální síť, se kterou mohou konzultovat, a aby o etických otázkách a jejich řešeních také otevřeně mluvili. Pokud to dělají, přináší to podle autorů studie pozitivní dopady. Takoví lídři jsou sebevědomější, roste jejich důvěra v to, že si s budoucími etickými dilematy dobře poradí a v jejich firmách je etičtější pracovní klima. A také jsou v práci šťastnější.
ČLÁNKY DO MAILU