Jsou lidé, kteří jsou spokojení zaměstnanci. Zaměstnavatel zajistí dostatek práce a vše potřebné, například počítače a software, technické normy, vzdělávání, kontakty na subdodavatele, sleduje změny v legislativě. Každý měsíc pošle výplatu na účet, postará se o daňové přiznání, odvody zdravotního a sociálního pojištění, přispívá na obědy. Ze zaměstnání plynou zkrátka výhody, o kterých mnozí nepřemýšlí. Prostě to tak je a bereme to za samozřejmost.
Jako stavební projektantka jsem takto fungovala deset let. Ráno do práce, večer z práce. Bude se odevzdávat projekt? Tak tu zůstaneme do půlnoci, dokončit se to zkrátka musí. Koncem mé desetileté praxe jsem v kanceláři trávila denně deset hodin a říkala si, že to takto dál nejde. Byla jsem znechucená prací, dlouhodobým tlakem, aby se vše stihlo. Přemýšlela jsem, zda dát výpověď a udělat ve svém životě změnu. Toto dilema za mne vyřešilo těhotenství.
Mateřství jako nový start
Ilustrační obrázek.
Jak šel čas, užívala jsem si doma s malou dcerkou. Dva roky uběhly jako voda a já si uvědomila, že mám nejvyšší čas začít shánět zaměstnavatele, kde by pracovní doba byla volnější a já stihla dojet včas do školky. Dcera oslavila třetí narozeniny a já místo nástupu zpět do práce zaměstnavateli donesla papír o nástupu na další mateřskou. Měl velkou radost, neboť ekonomická krize ve stavebnictví se stále prohlubovala, zakázek bylo velmi málo, propouštělo se. Byla jsem doma téměř pět let a až teprve tehdy mi došlo, že bych možná o návratu ke stavařině mohla začít přemýšlet. Prostě se mi začalo stýskat.
V té době můj manžel po 18 letech v zaměstnání dal výpověď a začal podnikat. Představy měl ze začátku poměrně naivní, ale brzy našel svou cestu a stal se z něj velmi spokojený freelancer. A právě on mi vnukl myšlenku, že přece nejsem hloupá, něco jsem už vyprojektovala, podle mých výkresů se postavilo nebo zrekonstruovalo mnoho staveb.
Vrátím se k úvodu. Co všechno zaměstnavatel dělal? Hodně, i když jsme mnohdy byli nespokojení. A teď by to mělo být všechno na mě? Vím já vůbec, jak se shání práce? Kde najdu spolehlivé subdodavatele? Kolik si mám říct za odvedenou práci? Jaké mám povinnosti vůči státu? V jednom jsem ale měla jasno. Vystudovala jsem stavební fakultu, deset let projektovala, měla autorizaci na pozemní stavby, tedy předpoklad se osamostatnit. Až na poslední období v práci, kdy toho bylo opravdu hodně, mě to vždy bavilo. Budu tedy projektovat. Stačí zařídit živnost a můžu se pomalu pustit do práce, respektive nejdřív nastudovat novou legislativu, normy, oprášit staré znalosti.
Vidina být svou vlastní paní mě posouvala kupředu
Kupodivu to nebyl až tak velký problém. V hlavě se mi vybavily věci, o kterých jsem si myslela, že tam dávno nejsou. Vidina být svou vlastní paní, organizovat si čas podle sebe a mít čas na rodinu, pokud někdo onemocní nebo jsou školní prázdniny, mě posouvala dopředu. Zaměstnavatel nenamítal nic proti založení živnosti, měla jsem tedy cestu otevřenou. Do konce mateřské zbývaly dva roky. Stále jsem však neměla ponětí, co podnikání obnáší.
Nicméně už jsem se ubírala k vytoužené první zakázce. Zakázce plné obav, jestli ještě budu umět nakreslit čáru v AutoCADu. Jestli budu vědět, jak se vůbec projektuje dům. Na radu zkušených jsem oslovila několik projektantů, známých i zcela neznámých, jestli by mi do začátku pomohli a dělali mi mentora. Pokud mi vůbec někdo odpověděl, tak že mají moc práce a nemají čas se mnou zabývat, nebo naopak práce je málo a nehodlají se o ni dělit. Nebo že práce na volné noze je strašně složitá věc, že jsou na všechno sami (projektant, účetní, řidič, tiskař, atd. v jedné osobě). Pokud opravdu chci, že to můžeme zkusit, ale ať si od toho moc neslibuji. Někteří mi nabídli pomoc, ale pouze za předpokladu, že po skončení mateřské nastoupím k nim do kanceláře do pracovního poměru. Přijali byste takové nabídky?
Výpověď byla jediné řešení
Pak se to nějak rozjelo. Přišla první drobná zakázka na zaměření rodinného domku. Pak větší výzva od zaměstnavatele. A právě toto byl ten rozhodující krok k tomu, co dělám dnes. Abych mohla autorizovat projekt, který jsem nakreslila, musela bych přerušit rodičovskou dovolenou a oficiálně se vrátit do práce. Nebo dát výpověď. Několik nocí jsem nespala a probírala to ze všech stran. Rozhodnutí bylo nezvratné – dala jsem rok před ukončením rodičovské výpověď.
Starší kolegové a rodina kroutili hlavou, že jsem se zbláznila. Co budu za rok dělat, až dcera půjde do školky? Z tohoto projektu nakonec sešlo, ale já měla o starost méně. Nemusela jsem rok čekat, až výpověď podám. Důvod byl prostý: doba dojezdu do kanceláře (hodina tam a hodina zpět) a pracovní doba 8 hodin (což není reálné, byla bych tam stejně déle) bylo více, než jak dlouho fungovala školka, do které mé děti chodily.
Opět jsem měla štěstí na lidi kolem sebe. S jejich pomocí jsem se začala specializovat na chytré technologie, ve kterých vidím budoucnost, považuji je za součást každého domu v blízké budoucnosti. A i díky této specializaci mám klienty, kteří mě cíleně vyhledávají. Aby mohli mít chytrý dům, nejdříve musí mít ten dům.
Uvědomila jsem si, že základem podnikání na volné noze v mém oboru jsou:
- Webové stránky: Podařilo se mi koupit doménu minarova.cz. Prozatím je přesměrovaná na prezentaci portálu Na volné noze. A právě odtud ke mně přichází většina zákazníků, neboť webové vyhledávače mou stránku snadno najdou. Součástí prezentace jsou doporučení. A právě ta mě posouvají o stupeň výš. Vybrali byste si projektanta bez referencí?
- Slušné vystupování: Za ty dva roky, co mám živnostenské oprávnění, se mi mnohokrát vyplatilo vstřícné jednání. Ať už emailem nebo telefonicky. Strohá odpověď s cenou na poptávku nevede k požadovanému cíli – získání práce. Vždy se snažím něčím upoutat, třeba tím, že kromě vlastní cenové nabídky zákazníkovi napíšu přibližné termíny, kdy bude moci začít stavět. Obvykle dostanu odpověď, že potřebují začít kopat do země o půl roku dříve, takže mou nabídku neberou, neboť to dlouho trvá. Ale tomuto tématu se budu věnovat někdy jindy.
- Kontakty: Až doposud jsem žila v představě, že stačí mít kolem sebe subdodavatele, kteří zpracují svou část projektu. A ejhle, ono to podnikání není jen o lidech z oboru, ale i o setkávání se s dalšími profesionály. Učím se od nich, ověřuji si, že nežiji ve své bublině a něco mi uniká. Dokonce jsem začala hrát divadlo, abych přišla do styku s úplně jinou skupinou lidí.
- Spolehlivost a důvěra: Nemohu se schovat za firemní logo – mým logem je mé jméno. Jdu s kůží na trh. Proto se snažím, aby mé slovo mělo váhu, a když slíbím termín a cenu, udělám vše proto, abych své slovo dodržela. I za cenu ztráty. Je to obdobné jako s řemeslníky – šikovných řemeslníků je spousta, ale spolehlivých jako šafránu.
- Pak jsou to samozřejmě pracovní nástroje, kterým se budu věnovat v jednom z dalších blogů. Oproti zaměstnavateli investuji daleko více do počítačového vybavení, softwaru a vzdělávání.
Být na volné noze je dřina, ale je to ta nejlepší věc, co mě mohla potkat. Záleží jen na vás, co uděláte a jak to uděláte. Pokud jste rozhodnuti dělat na sebe, dělat to poctivě, něco umíte, výsledek se určitě dostaví.
ČLÁNKY DO MAILU