Blíží se svátek zamilovaných. Víc než páry se ale na Valentýna možná těší obchodníci, protože je pro ně po Vánocích a novoročních výprodejích další příležitostí k výraznému navýšení tržeb. Valentýn je velmi slušně vydělávajícím byznysem s láskou. S tímto lidským citem se ale dá obchodovat i jinak. Třeba v mileneckém azylu, chcete-li hodinovém hotelu.
Jeden takový si před pár lety otevřel mladý muž z Prahy. Bylo mu lehce přes 20 let, pracoval jako číšník a snil o vlastním podnikání, které mu přinese svobodu a nezávislost. Dlouho ale netušil, v jakém oboru by se mohl realizovat. Když se k němu dostala zpráva, že ve městě končí hodinové hotely, vzal to jako výzvu a rozhodl se podnikat právě v tomto oboru. Osobně jsem v žádném hodinovém hotelu nikdy nebyl, ten obor mi byl naprosto neznámý. Měl jsem ale informace, že hotely nekončí kvůli nedostatku zákazníků, ale kvůli tomu, že se prostory, v nichž působily, předělávaly na byty nebo kanceláře. Neustály prostě tlak majitelů nemovitostí, realitních kanceláří a stavebních firem. A protože klientela údajně byla, chopil jsem se příležitosti,
líčí svou cestu k oboru Jiří Urbánek, majitel hodinového hotelu Apartments Sen v Praze 1.
Naivita se v podnikání nevyplácí
O tom, že doba skutečně přeje víc kancelářím než hodinovým hotelům, se mladý podnikatel přesvědčil hned na začátku. Najít vhodný prostor, kde by mohl své plány uskutečnit, mu trvalo zhruba devět měsíců. Když už se nějaké příhodné místo našlo, majitelé domu se zalekli. Lidi mají o hodinových hotelích zkreslené představy. I moji kamarádi se mi vysmívali a říkali, že si otevírám nevěstinec. Hodinový hotel je ale opravdu víc mileneckým azylem než čímkoliv jiným. Majitelé nemovitostí se báli, že bude v domech hluk a nepořádek. Neuvědomovali si, že klienti hodinových hotelů se snaží být maximálně nenápadní a nezanechávat po sobě žádné stopy. Na diskrétnosti stojí celý tento byznys. Nejdřív jsem říkal, že chci provozovat krátkodobou ubytovací službu, což je zcela regulérní činnost. Mimochodem se na nás už od první vlny vztahuje elektronická evidence tržeb. Když ale vyšlo najevo, že půjde o hodinový hotel, majitelé ze spolupráce odstoupili. Nakonec jsem se rozhodl při jednáních ihned říkat celou pravdu a popsat zásady fungování takového zařízení. Až potom jsem měl úspěch a našel ideální místo,
vysvětluje Jiří Urbánek.
Na hotel Jiří předělal bývalé kosmetické studio a přilehlé prostory. Vytvořil celkem čtyři pokoje, z nichž tři jsou v kategorii standard a čtvrtý V.I.P. Exkluzivitu mu dodává nejen velkorysý prostor, ale i vybavení a celkové ladění tohoto pokoje. Zatímco první tři se na první pohled jeví jako klasické hotelové pokoje, V.I.P. mileneckému zázemí udává náladu kombinace červené a černé barvy, velká postel, rohová vana i několik erotických hraček a televizor s velkou úhlopříčkou s možností sledování filmů pro dospělé. Když tu sedíme takhle během rozhovoru, možná to vypadá až drsně. Měl jsem tu i lidi, kteří se báli, aby to jejich partnerky neodradilo. Klienti ale nepřichází do mrtvých prostor. Když sem vstoupí, čeká je podsvícená postel, zapálené svíčky, příjemná vůně i podkresová hudba. Tím pádem je tu atmosféra spíš romantická. Takto to děláme na všech pokojích,
popisuje provozovatel hodinového hotelu. Důtek na stěně si tak návštěvníci ani nemusí všimnout. Tímto přístupem provozovatel také nezkušeným klientům usnadňuje první návštěvu, která bývá často rozpačitá. Ani ti odvážnější totiž mnohdy nevědí, co od hodinového hotelu očekávat.
Jiří přiznává, že jeho představa života podnikatele byla na začátku zkreslená. Svůj projekt chtěl rozjet i proto, že mu lékař diagnostikoval roztroušenou sklerózu a on se právě kvůli nemoci, která ho může kdykoli vyřadit z běžného života, rozhodl vybudovat zdroj příjmů – pasivní zdroj příjmů. K bodu, kdy se ze založené firmy stane pasivní zdroj příjmů, ale vede dlouhá cesta. Po vyučení sice mladý muž absolvoval nástavbu zaměřenou na podnikání, ale z té si příliš neodnesl. Tušil, že postavit se na vlastní nohy vyžaduje spoustu odříkání a práce a také investici. Na rekonstrukci si tedy vzal bankovní úvěr a vyčerpal ho ve chvíli, kdy bylo v hotelu hotovo maximálně z poloviny. Musel si tak vzít další půjčku, původně plánovaný termín otevření se o několik měsíců protáhl a reálný život začínajícího podnikatele začal nabírat zcela jiné a mnohem reálnější obrysy. Musel proto zatnout zuby a vydržet.
Otevíral jsem 1. ledna 2014. V té době jsem teprve začal hledat zákazníky a navíc byl bez práce. Klientů bylo málo a stačilo sem přijít jen ve chvíli, kdy jsem měl nějakou rezervaci. První týdny provozu byly dost rozpačité. Protože jsem si ale chtěl dokázat, že to bylo správné rozhodnutí a navíc jsem byl bez prostředků a doléhaly na mě dluhy, rozhodl jsem se svému hotelu obětovat. 24. února 2014 jsem přišel do práce a odešel z ní až 1. června 2016. Vlastně jsem se sem nastěhoval a pracoval nonstop, bez jediného volného dne. Na zaměstnance jsem tehdy neměl a musel se otáčet. Kdyby můj plán nevyšel, skončil bych s dluhy, bez práce a bez bydlení někde pod mostem. Motivaci uspět jsem proto měl víc než silnou. Ty dva roky jsem jedl jednu čínskou polévku denně a byl rád, že mám aspoň kde přespat,
popisuje Jiří Urbánek své nelehké podnikatelské začátky. Jedním dechem ale dodává, že to byla dobrá životní lekce, která mu takzvaně srazila hřebínek. Naučil se totiž i to, že nemusí mít poslední slovo a že starší a zkušenější je třeba alespoň někdy brát vážně.
Místo oběda trochu toho vzrušení
Kdybych tehdy věděl, že to bude trvat jen dva roky, nadšeně bych do toho šel znovu. Nejhorší pro mě ale byla ta nejistota. Netušil jsem, jestli se moje situace někdy zlepší, a případně za jak dlouho,
dodává majitel hodinového hotelu. To je riziko vstupu do podnikání bez dostatečné analýzy trhu a znalosti oboru a konkurence. Sázka na nejistotu se ale naštěstí vyplatila. Počet klientů pravidelně roste a loni se Jiří konečně dostal do situace, že si mohl najmout zaměstnance a po dlouhé době začít žít i jinak než prací a snahou o udržení dluhy zatíženého podnikání.
Ukázalo se, že až tak lukrativní byznys provoz hodinového hotelu není. K tomu, aby byl, bude muset mladý podnikatel ještě zapracovat. Je to o vytvoření širší klientely. Už ze samotného výrazu hodinový hotel vyplývá, že bychom v ideálním případě mohli každý pokoj naplnit až 24krát za den. Zatím jsme ale vytížení jen z deseti procent. Už za této situace si ovšem můžu dovolit mít zaměstnance a vydělat na všechny poplatky i sám na sebe. Nemusím přežívat s tisícikorunou měsíčně jako na začátku. Abych se měl podle svých představ, potřeboval bych mít kapacitu naplněnou z dvaceti procent, pak už by to bylo ekonomicky moc zajímavé,
říká Jiří Urbánek.
A na kom vlastně vydělává? Klientela je opravdu pestrá. Začíná u studentů, kteří bydlí buď s rodiči, nebo na kolejích a nemají možnost přivést si na pokoj přítelkyni. Puritáni by tedy měli vědět, že hodinový hotel nemusí být nutně místem neřesti. Využívají ho i oficiální partneři, kteří nedokážou jinak vyřešit nedostatek soukromí. Nejčastějšími návštěvníky hotelu jsou ale samozřejmě milenci.
Často jde třeba o kolegy z práce. Z toho důvodu máme největší obsazenost v pracovní dny od oběda do zhruba čtvrté hodiny odpolední. Jsou i tací, kteří k nám chodí ještě ráno před prací nebo po ní. V týdnu se to dá vždycky nějak zakamuflovat a vymluvit se na pracovní cestu nebo protažené jednání. Naším nejsilnějším měsícem je pak prosinec, kdy se konají vánoční večírky. To je další snadná možnost úniku a výmluvy. Navíc se na takových akcích popíjí a díky alkoholu se pak člověk odhodlá i k tomu, o čem jen snil a bál se to uskutečnit. Velkou roli hraje i předvánoční období. Člověk se snáz utrhne z domova. Stačí říct, že se jde rozhlédnout po vánočních dárcích. A nemusí se bát ani toho, že ho prozradí větší útrata. Na ceny vánočních dárků se vás manželka nezeptá, a vy proto můžete utratit pár stovek nebo tisíc korun navíc právě za chvíle strávené s milenkou,
říká Jiří Urbánek.
Mezi klienty nejsou výjimkou ani senioři, kteří si jednou nebo dvakrát do roka dají dostaveníčko se svými dávnými láskami. Pak je úsměvné, že se na pokojích najdou zbytky bábovek a jiných moučníků, které dáma svému protějšku přinese. Poměr zákaznic, které provozují nejstarší řemeslo, odhaduje majitel hodinového hotelu maximálně na 5 procent klientely. Tyto ženy většinou přicházejí s turisty, které uloví v některém z nedalekých barů. Zajímavé je, že někteří lidé hodinový hotel skutečně využívají jen jako místo k přespání. Za celou noc tu totiž zaplatí méně než v klasických hotelech v centru města. Nejslabší částí roku jsou podle Jiřího červenec a srpen. V době prázdnin lidé odjíždí na dovolenou, nedovolí si odejít od dětí nebo si při svých hrátkách vystačí i s rozloženou dekou někde na louce nebo v lese.
Čistota a diskrétnost především
Aby měl hodinový hotel úspěch, musí dbát zejména na čistotu a diskrétnost. Z 90 procent zaměstnává personál v takovém zařízení zejména úklid. Nemůžeme si dovolit, aby klient na pokoji narazil na cokoliv po předchozích návštěvnících. A to ani ve chvílích, kdy máme za den i 15 nebo 20 párů hostů. Musím říct, že díky provozu hodinového hotelu se ze mě stal profesionální úklidový pracovník. Hygiena je prioritou. Měsíčně například spotřebujeme mezi 10 a 15 litry Sava,
popisuje Jiří Urbánek. Provádění rezervací a obsluha klientů při příchodu a odchodu tvoří jen malou část pracovní náplně. I tato činnost je ale na hodinovém hotelu specifická.
Rozhovor na recepci je při příchodu více než stručný. Obsluhující personál musí brát na vědomí jistou choulostivost situace. Snažíme se to lidem ulehčit. Neptáme se na jejich motivaci k návštěvě ani na žádné další detaily. Chráníme tím nejen je, ale i sami sebe. Pokud nic nevíme, nemůžeme ani nikomu nic říct. Rozhovory na recepci bývají stručné, klienti je mají rádi rychle za sebou. Když jsem tu býval sám, kasíroval jsem je až při odchodu, kdy už byli uvolněnější. Zaměstnanci to dělat nemohou, což není úplně ideální, ale klientela si zvyká,
říká podnikatel.
Kvůli absolutní diskrétnosti je upraven i systém rezervací. Klienti si na webu vyberou pokoj a objednají si ho na určitou hodinu například SMS zprávou nebo prostřednictvím sociálních sítí. Neuvádějí své jméno ani žádné jiné detaily, nemusí hradit rezervační poplatek. Po příchodu se na recepci identifikují jen tak, že nahlásí jaký pokoj a na jaký čas mají objednaný. Při tomto stylu fungování sice majitel hotelu riskuje, že mu rezervovaný pokoj zůstane prázdný a nevydělá, ale lidé jsou prý většinou slušní a rezervace ruší. I oni totiž mají zájem na co nejlepších vztazích, protože 80 procent klientů se opakovaně vrací. Když totiž poznají, že mají zaručenou jistou kvalitu a diskrétnost, nechtějí zbytečně hledat jiné podobné zařízení a jít do nejistoty.
Anonymitu a diskrétnost klienti očekávají zcela automaticky. A tento hodinový hotel jim ji nabízí. Nachází se totiž ve vnitrobloku budov, kde sídlí několik firem. Při příchodu z ulice na sebe tedy návštěvníci nepoutají žádnou pozornost, protože zmizí za vraty průjezdu a nikdo nemá tušení, kam mají namířeno. To je jeden z velkých kladů místa, na který se majitel snaží upozorňovat. Odlišuje se tím od mnoha jiných zařízení tohoto typu, která jsou například v rezidenčních čtvrtích na okrajích metropole.
I tak diskrétní podnik, jakým je hodinový hotel, o sobě ale musí dát vědět. Reklama na takové zařízení se ovšem nedělá snadno. Rozhodně nemůže být založená na vývěsních štítech nebo jiné veřejné formě reklamy. Situací, kdy jde po ulici pár a pán si zapíše do mobilu číslo na hodinový hotel, asi příliš nebude. Inzerce musí být cílená na jednotlivce. Kdo by si myslel, že stačí umístit reklamu na erotické seznamky nebo pornoweby, ten se mýlí. Mám vyzkoušeno, že to moc nefunguje. Nejvíc se mi osvědčila optimalizace pro vyhledávače. Tato investice funguje v rámci poměru cena/počet příchozích klientů vůbec nejlépe. Nevěřili byste, kolik lidí si na nás vzpomene ve chvíli, kdy potřebují využít naše služby. Prostě jim uvízneme v paměti. Dokonce i těm, kteří nás odsuzovali. Kromě toho si platím i reklamu na Facebooku a snažím se plnit profily na sociálních sítích,
říká Jiří Urbánek.
V nejbližší době se navíc chystá natočit instruktážní videa o tom, jakou formou probíhá rezervace nebo setkání na recepci. Věří, že mu to pomůže prolomit některá tabu a přiláká nové klienty. Jeho cílem je totiž rozšířit skupinu stávajících zákazníků a dostat se na vysněnou dvacetiprocentní vytíženost. Snaží se proto být v rámci oboru na špičce, ale ne nejdražší. Tak jako mnoho jiných podnikatelů, i on má pro věrné (i když často nevěrné) klienty speciální bonusy a zvýhodnění. A i on musí monitorovat konkurenci. Byznys s láskou je tedy neobvyklý, ale rozhodně ne o nic snazší než jakýkoliv jiný obor.
ČLÁNKY DO MAILU