O připravované „velké“ novele zákoníku práce se hovoří již dlouho. Poměrně hladce postupovala legislativním procesem čtením v Poslanecké sněmovně a vypadalo to, že nabude účinnosti již od měsíce září 2023. Senát však minulý týden rozhodl jinak. Plánovaná účinnost je v ohrožení.
Co se dozvíte v článku
Termín pro přijetí novely zákoníku práce
Návrh provádí především transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob (tj. o sladění práce a rodiny) a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 ze dne 20. června 2019 o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii do zákoníku práce a ostatních souvisejících předpisů. Nad rámec transpozice se s ohledem na digitalizaci novelizuje například problematika doručování.
Lhůta k transpozici směrnice do právních řádů členských států EU skončila 1. srpna 2022. Za nedodržení lhůty rozhodně není zodpovědná jen současná vláda. Ta předchozí ji v termínu schválit nestihla. Novela byla tudíž opětovně předložena. Původní návrh doznal značných změn. Část problematických návrhů byla vypuštěna či upravena. V rámci pozměňovacích návrhů zde byly ale vloženy některé sporné záležitosti, jako je například úprava přesčasové práce ve zdravotnictví atd.
Za nepřijetí hrozí ČR nemalé sankce
Není žádným tajemstvím, že České republice hrozí nemalá pokuta od Evropské unie. Podobně tomu bylo kupříkladu u zákona o ochraně oznamovatelů, kde rovněž došlo k výraznému zpoždění. Zákon o ochraně oznamovatelů nabyl účinnosti dne 1. srpna 2023, namísto 17. prosince 2021. Vyměřené sankce, včetně úroků z prodlení, rozhodně nejsou zanedbatelné.
V případě transpozice výše zmíněných směrnic o sladění práce a rodiny a transparentních a předvídatelných podmínkách již Evropská komise stanovila sankce 45 milionů korun za každou směrnici, pokud nebudou přijaty od měsíce září 2023. V souhrnu jde o částku ve výši cca 130 milionů korun. Tato částka ale není konečná, za každý den prodlení s účinností bude narůstat o úroky. Je tedy zřejmé, že z finančního hlediska se hraje především o čas. Posunutí účinnosti k 1. lednu 2024 není z tohoto pohledu ideální. I když argumenty, na základě kterých je třeba dát zaměstnavatelům čas, aby se na změny připravili, jsou pochopitelné. Na druhou stranu se o nutnosti transpozice ví od roku 2019, a tudíž navržené změny nemohou být žádným překvapením.
Další osud novely je nejistý
Novela zákoníku práce a souvisejících zákonů se nyní vrací zpět do Poslanecké sněmovny. Ta může senátní změny přehlasovat a přijmout původní verzi novely. Teoreticky. Času je málo, a vzhledem k nastávajícím vládním prázdninám by se museli poslanci sejít v mimořádném termínu. Může být rovněž přijata senátní verze, avšak s výše popsanými finančními sankcemi pro Českou republiku.
Senát vrátil novelu a navrhl dva pozměňovací návrhy. V prvním jde o změnu u dohod konaných mimo pracovní poměr a ve druhém o posun účinnosti některých opatření.
První pozměňovací návrh Senátu
Usnesením Senátu se navrhuje v čl. I bodu 7 v § 74 odst. 2 návrhu novely zákoníku práce slova „pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení“ nahradit slovy „nedohodne-li se se zaměstnancem jinak“.
- Znění navržené Poslaneckou sněmovnou: Při výkonu práce na základě dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti je zaměstnavatel povinen předem rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu v písemném rozvrhu pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 3 dny před začátkem sněmy nebo období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení.
- Znění navržené Senátem: Při výkonu práce na základě dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti je zaměstnavatel povinen předem rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu v písemném rozvrhu pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 3 dny před začátkem sněmy nebo období, na něž je pracovní doba rozvržena, nedohodne-li se se zaměstnancem jinak.
V dohodách tedy zaměstnavatel určí předpokládaný rozvrh pracovní doby. S ním nebo s jeho změnou zaměstnance seznámí tři dny předem, eventuálně se dohodnou na jiné (kratší) době seznámení (Poslanecká sněmovna) nebo jinak (Senát).
Zaměstnavatel ani podle nově navržených podmínek nebude muset pevně plánovat pracovní dobu u dohod (jestliže tedy předem neví, kdy přesně bude zaměstnance potřebovat), postačí, když ji rozvrhne v zákonné nebo jinak dohodnuté lhůtě.
Pozměňovací návrh Senátu řeší pouze tuto jedinou větu. Nikoli povinnost poskytování příplatků k dohodám či nárok na řádnou dovolenou atd. Tomu se už zaměstnavatelé nevyhnou.
Druhý pozměňovací návrh Senátu
V čl. XVI návrhu novely zákoníku práce se navrhuje slova „prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 10, 11, 17, 34 a 48, které nabývají účinnosti prvním dnem kalendářního roku následujícího po dni jeho vyhlášení, a“ nahradit slovy „dnem 1. ledna 2024.“.
Druhý pozměňovací návrh v podstatě posouvá účinnost z původně plánovaného data 1. září 2023 na 1. leden 2024 (s určitými výjimkami, kdy dojde k účinnosti až od roku 2029).
ČLÁNKY DO MAILU