Cena obvyklá: Jaká jsou její úskalí a kde najdeme její úpravu?

Cena obvyklá je definovaná v zákoně o daních z příjmů. Pozor bychom si měli dát zejména v případech, kdy dochází k obchodním transakcím mezi tzv. spojenými osobami. Pokud by se totiž lišila sjednaná cena mezi spojenými osobami od ceny obvyklé nebo běžných podmínek, mohl by nastat problém.

Cena obvyklá v zákoně o daních z příjmů

Zákon o daních z příjmů stanoví, že „liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen, upraví se základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl“. Hlavní důvod toho, proč mají být ceny stanoveny jako za jinak běžných obchodních podmínek, je ten, aby docházelo ke stejnému daňovému výsledku (tj. daňovému základu nebo koncové daňové povinnosti) bez ohledu na to, s kým jsou uzavírány obchodní smlouvy a jiné vztahy, a nedocházelo tak k daňovým únikům a nelegální optimalizaci daně.

Hodnota věci je upravena také občanským zákoníkem. Občanský zákoník stanoví, že hodnota věci, pokud je vyjádřitelná v peněžních jednotkách, je její cena. Cena by se pak měla určit jako cena obvyklá, která je zjistitelná v daném čase a místě, přiměřená a srovnatelná v době jejího prodeje. To vše musí být posuzováno za jinak běžných obchodních podmínek a porovnáváno s podobnými cenami. Pokud by se jednalo o mimořádnou věc, stanoví se cena s přihlédnutím ke zvláštním poměrům nebo zvláštní oblibě, které způsobují náhodné vlastnosti věci.

Je typické, že zejména obchodní transakce mezi spojenými osobami jsou ovlivňovány jinými faktory, než je například daňový únik. Odlišné ceny tak mohou být nastaveny nejen z důvodu vzniku daňové výhody, která spočívá ve snížení základu daně a tím i odvodu nižší daňové povinnosti, ale za jiným účelem, například za účelem blízkého vztahu. Přestože tedy existuje autonomie vůle, která vychází z předpokladu smluvní volnosti, zákon o daních z příjmů stanovuje podmínky přísněji a při jejich nedodržení dochází k úpravě základu daně.

V případě, že by nebylo možné určit běžnou cenu, která je běžně sjednávána mezi nespojenými osobami, použije se cena určená podle zvláštního právního předpisu o oceňování majetku. 

Typickým a častým případem v praxi je sjednaná výše úroku při poskytnutí zápůjčky. Pokud by byla mezi spojenými osobami sjednaná vyšší hodnota úroku, než je jeho běžná výše, musí být toto dostatečně odůvodněno. Pokud by správce daně shledal odůvodnění jako nedostačující, dojde ze strany správce daně k úpravě základu daně o zjištěný rozdíl a následně dojde k doměření daně.

Kdo je spojenou osobou?

Za spojené osoby jsou dle zákona o daních z příjmů považovány dvě skupiny osob. První skupinou osob jsou kapitálově spojené osoby, druhou kategorií jsou tvořeny jinak spojené osoby.

Za kapitálově spojené osoby jsou považovány takové osoby, pokud:

• jedna osoba se přímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby nebo více osob, a přitom tento podíl představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob,
• jedna osoba se nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby nebo více osob, a přitom tento podíl představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob

Za jinak spojené osoby se potom považují:

• Osoby, které se podílí na vedení nebo kontrole jiné osoby
• Shodné osoby nebo osoby blízké, které se podílí na vedení nebo kontrole jiných osob, tyto jiné osoby jsou vzájemně osobami jinak spojenými
• Ovládající a ovládaná osoba a také osoby ovládané stejnou ovládající osobou
• Osoby blízké
• Osoby, které vytvořily právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty

Za osoby blízké jsou považovány například příbuzní v přímé linii – sourozenci, manželé, registrovaní partneři a jiné osoby v rodinném poměru a jinak blízké osoby. Občanský zákoník navíc přidává definici, že za osoby blízké jsou považovány takové osoby, které by utrpení újmy jednoho z blízkých osob pociťovaly jako újmu vlastní.

Za jinak spojené osoby se ale nepovažují osoby, kdy je jedna osoba členem dozorčích rad obou osob. Za spojené osoby se také nepovažují zaměstnanci společnosti. Pokud má tedy zaměstnanec příjmy ze závislé činnosti, nejedná se o spojenou osobu. Mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem musí být také zajištěna běžná cena. Pokud by docházelo například při prodeji zboží nebo poskytování služeb ke stanovení nižších cen, než jsou ceny obvyklé, jednalo by se o nepeněžní příjem zaměstnance, který musí být zdaněn. Pozor však na případy, kdy má jednatel příjmy ze závislé činnosti z titulu výkonu funkce. V takovém případě by se již o spojenou osobu jednalo.

Kdy se nepoužije cena obvyklá?

Zákon o daních z příjmů také definuje situace, za kterých se k ceně obvyklé nepřihlíží. Jedná se o situace, kdy dojde k uzavření smlouvy o výprose nebo výpůjčce. Instituty výprosy a výpůjčky jsou definovány v občanském zákoníku. Při výpůjčce se vypůjčitel zavazuje poskytnout bezúplatně nezuživatelnou věc k dočasnému užívání. U výprosy se jedná rovněž o bezúplatné přenechání věci k užívání, kdy není sjednaná doba jejího navrácení. 

Další situace, při které se nepřihlíží k ceně obvyklé, je případ, kdy by byla sjednaná výše úroku z úvěrového finančního nástroje mezi spojenými osobami nižší, než by byla cena sjednaná mezi nespojenými osobami. Věřitelem by však musel být daňový nerezident nebo člen obchodní korporace, který je daňovým rezidentem České republiky nebo poplatník daně z příjmů fyzických osob.